Orientační příručka (Esej 4/18): Logika vs. psychologie

LOGIKA vs. PSYCHOLOGIE

Nekonáme správně proto, že by to byla naše ctnost nebo dokonalost, ale jsme ctnostní a dokonalí proto, že konáme správně. 55 – Aristoteles

Silný, ale často přehlížený důsledek naší přirozené flexibility v rámci přizpůsobení se stávající kultuře, je fakt, že naše skutečná identita a osobnost jsou často propojené s institucemi, postupy, trendy a hodnotami, ve kterých jsme se narodili a ve kterých žijeme. Tato psychologická adaptace a nevyhnutelné ztotožnění se vytváří oblast komfortní zóny, kterou může být velmi těžké narušit bez ohledu na to, jak dobře odůvodněné informace stojí proti tomu, čemu věříme.

Ve skutečnosti, drtivá většina současných námitek namířených proti Hnutí Zeitgeist, konkrétně body spojené s možným řešením a změnou, jsou více určeny úzkými rámci náhledu na věc a emocionální zaujatostí než intelektuálním hodnocením. Běžné reakce tohoto typu jsou často samostatnými návrhy, spíše než kriticky založenou argumentací sloužící pouze k přímému zavrhnutí jakékoli změny prostřednictvím jakékoli organizace. Nejběžnější klasifikace takových argumentů jsou „projekce“ 56 a velmi často je zřejmé, že takoví oponenti se ve skutečnosti více zabývají obranou své psychické identity, a nikoli objektivním zvážením nové perspektivy. 57

Zablokování mysli

V klasickém díle autorů Cohena a Nagela, známém jako „Úvod do logiky a vědecké metody“, je tento bod dobře popsán s přihlédnutím k procesu logického hodnocení a jeho nezávislosti na lidské psychologii.

„Vážnost důkazů není sama o sobě dočasnou událostí, ale důsledkovým vztahem mezi určitými třídami či typy návrhů … samozřejmě je k pochopení takových důsledků nutná úvaha … Ale ani tak se fyzika nestává odvětvím psychologie. Uvědomění, že logika nemůže být omezena na psychologický úkaz, nám pomůže rozlišit mezi vědou a rétorikou – tu vnímáme jako umění přesvědčování nebo dohadování se za účelem vytvoření pocitu jistoty. Naše emocionální dispozice nám velmi ztěžují přijetí určitých návrhů bez ohledu na to, jak silné jsou důkazy v jejich prospěch. Protože všechny důkazy jsou závislé na akceptaci pravdivosti některých tvrzení a žádné tvrzení nemůže být prokázáno jako pravdivé tomu, kdo je rozhodnutý, že mu neuvěří.“ 58

Výraz „zablokování mysli“ byl vytvořen filozofy 59 s ohledem na výše popsaný jev. Byl definován jako stav, kdy se náš náhled na situaci ocitá v uzavřené smyčce uvažování. Cokoli neslučitelného, co přichází z vnějšku, tak může být často i podvědomě zamítnuto na základě zdánlivě empirických předpokladů a zdánlivě bezpečného subjektivního náhledu na svět. Tato reakce může být přirovnána k známému reflexu chránit se před srážkou s neznámým objektem, který se pohybuje směrem k nám – v této situaci zmíněný „reflex“ ochraňuje naše přesvědčení, nikoli tělo.

Zatímco věty jako „přemýšlejme nad rámec“ mohou být společné dnešní rétorice v komunitě aktivistů, zřídkakdy jsou základem našeho způsobu myšlení a celistvosti naší pevně vžité intuice. Věci jsou daleko častěji považovány za „dané“ a neměnné.

Například v tzv. demokratických zemích světa si „prezidenta“ a podobné postavy běžně spojujeme s kvalitou správy země. K této osobě se upírá velké množství pozornosti stejně jako k jeho stanoviskům a jednáním. Přesto málokdo udělá krok vzad a zeptá se: „Proč vše začíná právě u prezidenta?“ „Jak je jeho / její výkon jako institucionální postavy odůvodněný jako optimální způsob sociálního řízení?“ „Není to v rozporu s podmínkami demokratické společnosti, když veřejnost nemá prakticky téměř žádný skutečný vliv na jednání prezidenta?“

Takové otázky jsou zřídka brány v úvahu, jak se lidé neustále a bez námitek přizpůsobují své kultuře a předpokládají, že „to tak má být“. Tento přístup je téměř vždy výsledkem kulturní tradice, a jak Cohen a Nagel poukázali, je velmi obtížné předat novou a odvážnou myšlenku těm, kteří jsou „dostatečně odhodláni jí nevěřit“.

Tyto tradiční předpoklady, brány jako empirické, jsou pravděpodobně základním zdrojem osobní a sociální zaostalosti dnešního světa. Tento fenomén spolu se vzdělávacím systémem, který neustále posiluje tyto zavedené názory prostřednictvím svých institucí – „akademií“, dále zpečeťuje zmíněný kulturní útlum a představuje tak překážku pro relevantní změnu. 60

I když rozsah této tendence je široký s ohledem na diskuzi, existují dva běžné argumentační klamy, které stojí za zmínku, jelikož se neustále vynořují ve vztahu k soustavě návrhů a myšlenkovému toku prezentovaného Hnutím Zeitgeist. V barvitých pojmech tvoří tyto taktiky základ něčeho, co by mohlo být nazváno „hodnotová válka“ 61, která je vedena, ať už vědomě, či nikoli, těmi, kdo vynaložili emocionální či materiálové prostředky proto, aby věci zůstaly jaké jsou a aby se žádná změna nekonala.

Klam zvaný „první dojem“

Nejprve je důležité zmínit, co to „první dojem“ je. Jednoduše to znamená „při prvním setkání“; „před průzkumem“. 62 „První dojem“ je zdaleka nejčastějším důvodem námitek vůči Hnutí Zeitgeist. Typickým případem studie je běžné tvrzení, že úvahy a řešení předložené Hnutím Zeitgeist jsou jen staronovým „marxistickým komunismem“.

Pojďme stručně prozkoumat tento příklad. V „Komunistickém manifestu“ 63 Marx a Engels předkládají různé úvahy o vývoji společnosti, konkrétně „třídního boje“, přirozených strukturálních vztahů týkajících se „kapitálu“ spolu s obecnou logikou, jak bude společenský řád procházet „revolucí“ k systému bez společenských statutů a tříd a zároveň si všímají řady přímých sociálních změn, jakou je například „soustředění prostředků komunikace a dopravy do rukou státu“, „rovné odpovědnosti všech k práci“ a další specifika. Marx vytváří hráče ve svém schématu, kde probíhá boj mezi „buržoazií a proletariátem“ a vyjadřuje tak pohrdání vykořisťováním, které, jak říká, je zakořeněno v myšlence „soukromého vlastnictví“. Konečným cílem je tak hledání „společnosti bez společenských statutů a tříd“.

Na první pohled se mohou navrhovaná a Hnutím Zeitgeist propagovaná řešení jevit jako obdoba atributů „Marxismu“, zejména pokud bychom ignorovali základní úvahy Hnutí. Představa společnosti „bez tříd“, „bez univerzálního vlastnictví“ a kompletní předefinování pojmu „stát“ by mohla ukazovat souběh samotných gest, a to zejména proto, že západní akademické obce běžně podporují dualitu mezi „komunismem“ a „kapitalismem“ s výše uvedenými charakteristikami známými jako základní rozdíly. Nicméně skutečný myšlenkový tok, podporující tyto zdánlivě podobné závěry, je zcela odlišný.

Měřítkem pro rozhodovací proces, který obhajuje Hnutí Zeitgeist, není Morální filosofie, 64 která, je-li prozkoumána do základů, je v podstatě tím, čím se marxistická filosofie projevuje. Hnutí Zeitgeist se nezaměřuje na poetické, subjektivní a svévolné názory na „férovou společnost“, „garantovanou svobodu“, „světový mír“ nebo „vytváření lepšího světa“, protože to zní „správně“, „lidsky“ nebo „dobře“. Bez technického rámce, který má přímý fyzický vztah k takovým termínům, je takovýto morální relativismus jen málo ku prospěchu na cestě k dlouhodobému cíli.

Hnutí Zeitgeist se spíše zajímá o aplikaci vědy, která je využitelná ke společenské udržitelnosti, a to jak fyzické, tak kulturní. 65 Jak bude podrobněji vylíčeno v dalších esejích, vědecké metody nejsou omezeny pouze na „fyzický svět“, 66 a proto sociální systém, infrastruktura, význam vzdělávání a dokonce porozumění lidskému chování jako takovému, to vše existuje v rámci vědeckého přístupu. Na druhou stranu je ve fyzické realitě zabudován systém zpětné vazby, který v průběhu času velmi jasně ukazuje, co funguje, co ne 67 a představuje vodítko pro naši vědomou adaptaci.

Marxismus není založen na takto „vypočteném“ pohledu na svět i přesto, že může obsahovat některé vědou podložené znaky. Například marxistický pojem „beztřídní společnost“ vznikl proto, aby překonal kapitalistickou „nelidskost“ uvalenou na pracující třídu neboli „proletariát“.

Myšlenkový tok, obhajovaný Hnutím Zeitgeist, naproti tomu čerpá ze studií člověka. Bylo například zjištěno, že společenské vrstvy, které jsou vlastní tržnímu / kapitalistickému modelu, jsou formou nepřímého násilí proti většině a jsou výsledkem naší evoluční psychologie. 68 Vytváří zbytečnou formu lidského utrpení na mnoha úrovních, která je pro společnost destabilizující a technicky neudržitelná.

Další oblastí zájmu Hnutí Zeitgeist je odstranění univerzálního vlastnictví 69 a zavedení systému „sdíleného přístupu“. Toto je často odsuzováno jako marxistická vize „zrušení osobního vlastnictví“. Obecně je ale marxistický přístup vztahován na existenci osobního vlastnictví „buržoazie“ a k jejímu vykořisťování „proletariátu“. V Manifestu stojí: „Rozlišujícím znakem komunismu není zrušení veškerého vlastnictví, ale zrušení vlastnictví buržoazie.“

Na druhé straně Hnutí Zeitgeist obhajuje logiku, že existence univerzálního individuálního vlastnictví věcí je environmentálně neefektivní, nehospodárná a v zásadě v praxi neudržitelná. Podporuje to systémové omezení lidských práv a zbytečně velkou deprivaci obyvatel, což má za následek trestnou činnost ve společnostech s nerovnou distribucí zdrojů.

V každém případě jsou taková obvinění na základě „prvních dojmů“ velmi častá a mohli bychom uvést i mnoho dalších. Projednání všech údajných shod marxistických myšlenek a myšlenek obhajovaných Hnutím Zeitgeist však není podstatou tohoto textu. Diskuze jsou zde zcela zbytečné a pouze by zastínily pravý účel a přínos samotného společenského konceptu.

Klam zvaný „strašák“ (překrucování argumentů)

Druhý argumentační klam má co do činění se zkreslováním situace, ať už záměrně nebo jako důsledek projekce, a je běžně známý jako „strašák“ (překrucování argumentů). 70 Pokud jde o Hnutí Zeitgeist, má toto překrucování obvykle co do činění s vynucenými interpretacemi, jenž nejsou podloženy žádnými důkazy, ale které mají být považovány za relevantní.

Například pokud diskutujeme o organizaci nového společenského systému, mají lidé tendenci promítat do něho své současné hodnoty a postoje, a to bez uvážení faktu, že velká změna systému by měla za následek také velkou změnu těchto hodnot a postojů. Typickým příkladem je, že ve společnosti, kde by materiálová produkce byla založena pouze na technologickém pokroku a ne na výměnném systému vyžadujícím placenou lidskou práci, by lidé necítili žádný motiv cokoli dělat, a tudíž by tento model zkolaboval, protože by se nic neudělalo.

Tento typ argumentu nebere v úvahu žádný z výzkumů ohledně lidské bytosti jako takové a je opravdu jen intuitivní domněnkou pramenící ze současných kulturních podmínek, kde ekonomický systém nutí všechny lidi do práce proto, aby přežili (z příjmu / zisku). K tomuto často dochází bez ohledu na něčí osobní zájem nebo společenský užitek, a mnohdy, co se týká motivace, vytváří psychologickou deformaci.

Slovy Margaret Meadové: „Pokud se pozorně zadíváte, uvidíte, že téměř cokoli, na čem nám opravdu záleží, cokoli, co ztělesňuje naši nejhlubší oddanost způsobu, jakým by měl být lidský život žit a být opečovávaný, závisí na nějaké formě dobrovolnictví.“ 71 V průzkumu veřejného mínění společnosti Gallup Poll z roku 1992 je uvedeno, že více než 50 % dospělých Američanů (94 milionů Američanů) dobrovolně pracovalo v sociálních službách, a to průměrně 4,2 hodiny týdně, celkem tedy 20,5 miliard hodin ročně. 72

Studie rovněž ukazují, že opakující se všední práce přináší více výdělku ve formě peněz, zatímco se zdá, že peníze samotné nemotivují inovaci a kreativitu. 73 V dalších esejích bude popsána myšlenka, jak by mechanizace / automatizace, aplikovaná na všední manuální práci, vysvobodila člověka s přihlédnutím k zastaralému systému příjem-za-práci a umožnila by tak plné rozvinutí lidské kreativity a potenciálu.

Dalším souvisejícím příkladem je tvrzení, že přechod na nový systém musí být nutně doprovázen silovým zabavením majetku jakousi „vládnoucí silou“, což by jistě vyústilo v násilí. Toto je ovšem opět pouze promítnutí stávajících hodnot a strachu na Hnutím Zeitgeist obhajovanou logiku, bez jakéhokoli ověřování a promýšlení.

Hnutí Zeitgeist si uvědomuje, že pro zavedení nového společensko-ekonomického modelu je potřebný souhlas populace. Velké porozumění a rostoucí „bio-sociální tlaky“ rozpadajícího se současného systému mají podstatný vliv. Logika Hnutí nepodporuje „diktátorské“ sklony, protože tento přístup, kromě toho, že je nehumánní, nefunguje.

Ke správné funkci nového systému je potřeba, aby byl zaveden bez jakéhokoli donucování. Bylo by to tedy předmětem výzkumu, vzdělání a celkového přijetí širokou komunitou. Nakonec, specifika společenských interakcí a životního stylu přímo vyžadují přijetí systémových mechanismů a hodnot naprostou většinou.

Podobným a posledním příkladem „překrucování“ je zmatek nad tím, jak by přechod na nový systém mohl vůbec proběhnout. Mnoho lidí odmítá návrhy Hnutí Zeitgeist jednoduše už z toho důvodu, že nerozumí, jak se mohou uskutečnit. Tento argument je podobný situaci nemocného člověka, který hledá lék na svou nemoc, ale neví, kde ho má hledat, kdy bude lék dostupný a co to vlastně bude za lék. Zastaví jeho nevědomost, jak a kde hledat, jeho potřebu lék najít? Ne, pokud se chce uzdravit. Vzhledem k hrozivému stavu všech záležitostí na planetě musí i lidstvo stále hledat a cesta se zákonitě ukáže. 74

Na konec je třeba znovu připomenout, že boj mezi logikou a psychologií je opravdu centrálním konfliktem v aréně společenských změn. Neexistuje žádná jiná souvislost, více osobní a citlivá, než způsob, jakým organizujeme naše životy ve společnosti a důležitým cílem Hnutí Zeitgeist v mnoha oblastech je najít techniky, jenž mohou vzdělat veřejnost tak, aby využila tento logický myšlenkový tok a přemohla tíhu zastaralých, avšak pohodlných psychologických vzorců, které ovšem neslouží pokrokovému, životaschopnému systému hodnot v moderním světě.