Orientační příručka (Esej 5/18): Věc lidské jednoty

VĚC LIDSKÉ JEDNOTY

Moje země je můj svět, a moje náboženství je dělat dobro. 75 – Thomas Paine

Kritický závěr prezentovaný v logice, která definuje záměr hnutí Zeitgeist, je, že lidská společnost potřebuje sjednotit své ekonomické činnosti a pracovat v souladu s přirozenou dynamikou fyzického světa, jako jeden druh sdílející jednu domovinu, pokud máme v úmyslu vyřešit stávající problémy, zvýšit bezpečnost, efektivitu a další prosperitu. Světové ekonomické divize, které v dnešní době vidíme, nejsou pouze jasným zdrojem konfliktů, destabilizace a vykořisťování. Tento způsob chování a samotná interakce je rovněž hrubě neefektivní, v čistě ekonomickém smyslu vážně omezující náš společenský potenciál. 76

Zatímco národní stát, se strukturou založenou na konkurenci, je snadné ospravedlnit jako přirozený výsledek našeho kulturního vývoje daný nedostatkem zdrojů v naší vlastní minulosti a dlouhé historii válčení obecně, je také přirozené se domnívat, že lidská společnost by mohla velmi dobře najít smysl v odklonu od těchto provozních režimů, kdybychom si uvědomili, že je to skutečně pro dobro celé společnosti.

Jak bude zde pojednáno, újmy a neefektivita současného modelu, ve srovnání s přínosy a možnými řešeními, jsou jednoduše nepřijatelné. Účinné a hojné možnosti, přiblížené v rámci hnutí Zeitgeist s úmyslem instalace nového socio-ekonomického systému, spočívají z části na společném úsilí lidské populace spolupracovat a sdílet zdroje inteligentně, nikoli je omezovat a bojovat tak, jak to děláme dnes.

Navíc sociální tlaky a rizika, která se dnes rozvíjejí kolem technologických válek, znečištění, destabilizace životního prostředí a dalších problémů, nevyjadřují pouze hluboce potřebnou gravitaci pro skutečnou globální organizaci, ale ukazují také racionální nutnost. Xenofobní a mafiánská mentalita, která pochází z dnešního státu a má často formu vlastenectví, je obecně zdrojem závažné destabilizace a nelidskosti, nemluvě, opět, o podstatné ztrátě technické účinnosti.

Falešné dělení

Jak již bylo uvedeno v předchozích esejích, jádro našeho přežití a kvality života jako jednotlivce a druhu na Zemi se točí kolem našeho chápání přírodního zákona, a vztahu s metodou naší ekonomiky. Tento předpoklad je jednoduše referenční porozumění, kde jsou fyzikální zákony přírody posuzovány v kontextu s ekonomickou efektivitou z lidského hlediska i hlediska prostředí. Je pouze logické, že veškeré přítomné druhy, které jsou závislé na tomto prostředí, ve kterém žijí, by se měly snažit sladit své chování, jak nejlépe mohou s přírodními pravidly, jež jsou vlastní danému prostředí. Jakákoliv jiná orientace je nerozumná a může vést pouze k problémům.

Pochopením, že Země je symbiotický / synergický „systém“ se zdroji existujícími ve všech oblastech, propojený s prokazatelně vlastním, základním kauzálním vědeckým řádem, který existuje v mnoha podobách, jako logický „průvodce“ lidskému druhu ke sladění se pro největší společenskou účinnost, objevíme, že náš širší kontext globální společnosti překonává všechny představy o tradičním / kulturním rozdělení včetně loajálnosti k zemi, korporaci nebo i „politické“ tradici.

Pokud je „ekonomika“ o zvyšování efektivity v uspokojování potřeb lidské populace na cestě k udržitelnosti a prosperitě, pak náš ekonomický provoz musí vzít tuto skutečnost v úvahu a zajistit soulad s nejvýznamnějším „systémem“, který můžeme pochopit. Takže znovu, z tohoto pohledu, národně-státní subjekty jsou jasně falešné, svévolné útvary odvozené z kulturní tradice, nelogické a technicky neefektivní.

Hodnoty

Široká organizace dnešní společnosti je založena na multi-úrovňové lidské soutěži. Národní státy soupeří navzájem o ekonomické / fyzické zdroje; právnické osoby soutěží na trhu za účelem dosažení zisku / tržního podílu; a průměrní pracovníci soutěží o mzdy / příjmy poskytované v zaměstnání a tím o vlastní přežití.

V rámci této konkurenční etiky je základním psychologickým sklonem přehlížet blaho druhých a domova. Samotná podstata konkurence je v tom mít výhodu nad ostatními za účelem osobního zisku a tudíž netřeba říkat, že rozdělení a využití jsou společné atributy současného společenského řádu. Zajímavé je, že prakticky všechny známky tzv. „korupce“, které můžeme definovat jako „zločin“, jsou v dnešním světě založené na stejné mentalitě předpokládající, že za „pokrokem“ ve světě stojí konkurenční zájem.

Není divu, že vzhledem k tomuto rámci jsou stále všudypřítomné různé škodlivé, povrchní sociální rozpory, jako jsou rasová nesnášenlivost, náboženská vyznání, třídní nebo xenofobní zaujatost. Tato rozdělující bagáž, od počátku na strach orientované stupně naší kulturní evoluce, jednoduše nemá žádný pracovní základ ve fyzické realitě a slouží nyní už jako překážka pokroku, bezpečnosti a udržitelnosti.

V současné době, jak bude popsáno v dalších esejích, se objevují možné účinné metody produkující dostatek, které by mohly odstranit většinu lidského strádání, výrazně zvýšit průměrnou životní úroveň a zlepšit veřejné zdraví a ekologickou udržitelnost. Jsou nezávislé na starších sociálních tradicích, a to včetně národního státu. Faktem je, že je zde technicky jen jedna rasa – lidská rasa; 77 je zde jen jedno základní prostředí – Země; a je zde jen jeden pracovní způsob operačního myšlení – vědecký.

Původ a vliv

Pojďme rychle zvážit kořeny původu konkurenčního / rozvratného modelu. Aniž bychom se pouštěli do příliš velkých podrobností, je zřejmé, že vývoj společnosti je součástí rozsáhlé historie konfliktů, nedostatku a nerovnováhy. Zatímco vedeme debatu o povaze společnosti během období předcházející neolitické revoluci, 78 Země se od té doby stala bitevním polem, kde bylo vzato bezpočet životů kvůli konkurenci, ať už materiální nebo ideologické. 79

Tento uznávaný vzor je tak pronikavý, že mnozí dnes připisují sklon ke konfliktům a nadvládě neslučitelné, impulzivní charakteristice naší lidské přirozenosti, což vede k závěru, že lidská bytost prostě nemůže fungovat v sociálním systému, který není založený na tomto konkurenčním rámci a jakýkoli takový pokus vytvoří zranitelnost, jenž bude zneužita mocí vyjadřující tento zjevný rys konkurence / dominance. 80

Zatímco samotný předmět lidské přirozenosti není přímým zaměřením této eseje, 81 je dobré uvést, že předpoklad „empirického zneužití moci“ patří k velké částí obhajoby tohoto konkurenčního / rozvratného modelu, který používá obecný široký pohled na historii jako základ pro svou platnost. Nicméně specifika podmínek v těchto obdobích, spolu se známou flexibilitou lidské bytosti, jsou často v těchto hodnoceních přehlížena nebo ignorována. 82

Historický model konfliktu nemůže být zvažován izolovaně. Jsou potřebné podrobné odkazy na podmínky a okolnosti. Ve skutečnosti je přesnější říci, že dominantní / konfliktní sklon, který je zcela jasně možnou reakcí téměř všech lidí s ohledem na naší potřebu sebezáchovy a přežití, 83 je spíše vyvolaný tlaky, než aby byl zdrojem jakékoliv negativní reakce. Když se divíme, jak je možné, že masivní nacistická armáda byla schopna morálně ospravedlnit ve druhé světové válce své činy, často zapomínáme na obrovskou propagandistickou kampaň tohoto režimu, který pracoval na zneužití biologické flexibility. 84

Opravdový „vlastní zájem“

Pojem „vlastní zájem“ je jednoznačně vlastní lidským bytostem majícím společnou touhu přežít. Což je dostatečně zřejmé a snadno historicky nahlédneme, jak syrová potřeba vlastního přežití, často rozšířená i na celou rodinu a pak „kmen“ (komunitu), připravila půdu pro rozvratné, ochranářské paradigma, ve kterém dnes žijeme. Z historického hlediska se dalo očekávat, že mnohé ekonomické teorie budou založeny na pojmu konkurence a nerovnosti, jako například práce Adama Smithe. Ten je považován za otce „volného trhu“. Vyjádřil populární domněnku, že pokud by každý hleděl jen na sebe, svět jako komunita by pokročil kupředu. 85

Tato „neviditelná ruka“ lidského pokroku plynoucího z úzce zaměřeného sebezájmu mohla být částečně fungující filosofií před mnoha lety, kdy byla samotná „jednodušší“ společnost založena na tom, že každý něco vytvářel. 86 Ale povaha společnosti se od té doby hodně změnila a populace rozrostla. Zcela se změnily role struktur a pokrok v technologiích, který je dnes exponenciální. Rizika spojená s tímto (zastaralým) způsobem myšlení se nyní ukázala být mnohem nebezpečnější než přínosem a proto skutečná definice „vlastního zájmu“ bere v potaz daleko širší souvislosti než kdy předtím.

Není ve vašem vlastním zájmu ochraňovat a živit prostředí, které vám pomáhá a na kterém závisíte? Není ve vašem vlastním zájmu starat se o společnost jako celek sloužící svým členům tak, aby následky deprivace, například „zločinu“, byly redukovány, jak jen to je možné pro zajištění vašeho bezpečí? Není ve vašem vlastním zájmu zvážit důsledky imperialistických válek, které mohou na jedné straně planety zplodit divokou šovinistickou nenávist jen proto, aby vám, řekněme, v restauraci za zády vybuchl kufřík s náloží v zoufalém činu pomsty?

Není vlastní zájem zajistit pro děti v celé společnosti tu nejlepší výchovu a vzdělání, aby mohla budoucnost vaše a vašich dětí existovat v zodpovědném, vzdělaném a udržitelně se rozvíjejícím světě? Není ve vašem vlastním zájmu se přesvědčit, že průmyslová výroba je tak organizovaná, optimalizovaná a vědecky správná, jak je to jen možné; že neprodukujeme nekvalitní, mizerné technologie, které mohou v budoucnu způsobit problém svým selháním?

Pointa je taková, že věci se v dnešním světě změnily natolik, že váš vlastní zájem je dnes tak dobrý, jaký je váš společenský zájem. Být soutěživý, starat se jen o sebe a „porážet“ ostatní má dlouhodobě jen negativní důsledky, protože popírá vědomí synergického systému, se kterým jsme svázáni. Levně postavená jaderná elektrárna v Japonsku nemusí znamenat mnoho pro lidi v Americe. Na druhou stranu pokud by tato elektrárna utrpěla rozsáhlé technické poškození, jaderný spad a znečištění by si našly cestu až k americkým domovům a ukázaly by, že z dlouhodobého hlediska nejste nikdy v bezpečí, pokud nemáte globální povědomí.

Závěrem poznamenejme, že pouze povědomí lidí na celé Zemi může zaručit opravdový osobní vlastní zájem, a tak v mnoha ohledech také zaručit „dobrou evoluční kondici“ 87 naší společnosti. Samotná myšlenka podpory „našeho státu“ a přehlížení, či dokonce potěšení z neúspěchu jiných, je pro celý systém kritická.

Válečný konflikt

Dny praktického válečného konfliktu jsou dávno minulostí. Na obzoru jsou nové technologie, které mohou pomoci vytvořit zbraně, vedle nichž bude atomová bomba vypadat svou ničivou silou jako římský katapult. 88 Před mnoha stoletími se válečné konflikty týkaly opravdu jen válčících stran. Dnes je ale ohrožen celý svět. Je zde dnes přes 23 000 nukleárních zbraní, které by mohly lidskou populaci několikanásobně smést z povrchu zemského. 89

V mnoha ohledech je tak zkoušena naše společenská vyspělost. Boje, kde byly jako zbraně využívány pouze hole a kameny, mohly být opravdu hodně tolerovány s hlediska lidského omylu a zlého úmyslu. Ale v dnešním světě nanotechnologických zbraní s enormní ničivou silou, které mohou být sestaveny v docela malé laboratoři, se potřebuje náš rozšířený vlastní zájem chopit akce a válečné instituce systematicky zrušit. Za tímto účelem je ale třeba, aby se národy technicky sjednotily a sdílely své zdroje a nápady a nehromadily je pouze pro své vlastní konkurenční sebezdokonalení, jak je v současnosti zvykem.

Instituce jako například Organizace spojených národů v tomto ohledu naprosto selhaly, protože se přirozeně stávají nástroji k posílení impéria kvůli základnímu charakteru národních hranic a společensko-ekonomické převaze vlastnického / peněžního / soutěživého zaměření systému. Nestačí jen sezvat všechny celosvětové „vládce“, aby se společně pobavili o svých problémech. Samotná struktura potřebuje změnu, aby mohla podporovat jiný typ vzájemného působení mezi těmito místními „uskupeními“ tak, aby neustálá „hrozba“ mezi národy-státy byla odstraněna.

Koneckonců neexistuje něco jako vlastnictví zdrojů nebo nápadů. Právě tak, jako jsou nápady a myšlenky sériově rozvíjeny napříč kulturami prostřednictvím skupinové mysli, tak i zdroje planety mohou být rovnoměrně přesouvány na základě jejich funkce a vědeckého určení způsobů jejich využití. Země je jednotný systém spolu s přírodními zákony, které jí vládnou. Buďto lidská společnost tento fakt přijme a začne se podle toho chovat a organizovat v souladu s touto vrozenou logikou, anebo budeme dlouhodobě trpět.