Orientační příručka (Esej 6/18): Konečný argument: Lidská povaha

KONEČNÝ ARGUMENT: LIDSKÁ POVAHA

Při narození získá člověk dědičností biologickou konstituci, kterou musíme považovat za pevnou a neměnnou, včetně přirozených nutkání, která jsou charakteristická pro lidský druh. Navíc v průběhu svého života získá i konstituci kulturní, kterou přijímá od společnosti komunikací a dalšími typy vlivů. Je to právě tato kulturní konstituce, která v průběhu doby podléhá změně a která velmi značnou měrou určuje vztah mezi jednotlivcem a společností. 90 – A. Einstein

Poslední zbývající argument

„Myšlenkový tok“ a „návrhy aplikací“, 91 představované v materiálech hnutí Zeitgeist, mají odbornou povahu a vyjadřují zájem aplikovat metody a hodnotu vědecké kauzality na společenský systém jako celek.

Přínosy tohoto přístupu neplynou jen z jeho vlastních výhod, ale měly by být také zvažovány ve srovnání s dnešními zvyklostmi a jejich následky. Bude tak více než zřejmé, že současné společenské metody nejsou jen velmi zastaralé a neefektivní – jsou také stále nebezpečnější a nelidské – a stále více je tak třeba rozsáhlé společenské změny. Tohle není o „utopii“. Jedná se opravdu o praktická vylepšení.

Celý základ tržního mechanismu má v podstatě co dělat s předpoklady vztahujícími se k lidskému chování, tradičním hodnotám a intuitivnímu pohledu na historii – bez ohledu na výzkumy v oblasti veřejného zdraví, technickým možnostem nebo zodpovědnosti k životnímu prostředí. Je to netechnický, filosofický, přístup založený na předpokladu, že lidská rozhodnutí, učiněná prostřednictvím své vnitřní logiky (a motivačního systému), vytvoří zodpovědný, udržitelný a lidský závěr řízený zdánlivou „svobodou volby“ a který je na stupnici společenské funkčnosti rovnocenný organizované anarchii. 92

Proto je peněžní model tržní ekonomiky často v materiálech hnutí Zeitgeist považován za náboženský, jelikož kauzální mechanismus je prakticky založen na doslova pověrčivých předpokladech o lidském stavu s jen opravdu zanedbatelným napojením na objevující se vědecké porozumění o nás samotných a na pevný symbiotický / synergický vztah našeho domova a jemu vládnoucím přírodním zákonům.

Když představujeme na řešení orientovaný myšlenkový tok Hnutí Zeitgeist těm, kteří s ním ještě nejsou obeznámeni, je obvykle jen otázkou času, než pochopí a ztotožní se s minimálně základními předpoklady. Například samotná technická realita dostatku zdrojů a průmyslových metod pro snadné nasycení každého na planetě Zemi tak, aby nikdo nemusel strádat hladem, 93 jen zřídka najde námitky a protiargumenty. Pokud se zeptáte průměrného člověka, zda by rád zažil konec hladovění více jak miliardy osob na zemi, 94 nejspíše bude souhlasit.

Nesouhlas a opovržení se objevuje právě ve chvíli, kdy je třeba navrhnout řešení a provést potřebné sociální a ekonomické změny ve velkém měřítku k vystavění skutečného podpůrného systému právě pro tuto více než jednu miliardu hladovějících lidí. Kromě neústupných, na dočasnou „hodnotu“ zaměřených, asociací, kde lidé v zásadě odmítají změnit cokoli, na co si během svých životů zvykli, a to i pokud by to zcela jasně z dlouhodobého hlediska umožnilo lepší výsledky, je jeden argument tak častý, že sám o sobě zaručuje diskuze a dohady, kdykoliv se objeví.

Je to argument „lidské povahy“. Tento argument, pokud se na tím zamyslíte, může být také jedinou skutečnou námitkou mimo libovolných kulturních zvyklostí, které se lidé obávají změnit kvůli svým asociacím identity a ustálenému komfortu. Mohou lidé žít v opravdu trvale udržitelném, vědeckém společensko-ekonomickém systému nebo jsme odsouzeni k životu ve světě, který nyní máme, kvůli naší genetické výbavě?

Vše je technické

Jak odvážné se takové tvrzení může zdát, věc nového sociálního systému, založeného přímo na vědeckém pohledu pro porozumění a maximalizaci udržitelnosti a prosperity, opravdu nemůže být v rozporu s jiným přístupem. Proč? Takový rozpor jednoduše neexistuje, pokud je sjednocující logika přírodního zákona a vědecké metody přijímána jako základ mechanismu fyzické kauzality a vzájemného vztahu.

Například v návrhu letadla mohou existovat velké povrchové variace (dekorace), ale technika, která umožňuje let, je vázána na fyzikální zákony a tudíž musí vyhovovat celkovému fyzickému návrhu letounu. Konstruovat takový stroj s cílem optimalizovat výkon, bezpečnost a účinnost není věc názoru, stejně tak jako nezáleží na tom, kolik dekorací můžeme umístit v našich domovech, protože fyzická konstrukce budovy musí vždy dodržovat přísné fyzikální zákony a přírodní dynamiku prostředí kvůli bezpečnosti a odolnosti; a proto zde mohou být z technického hlediska jen malé odchylky.

Organizace lidské společnosti nemůže být odlišná, pokud je záměrem integrita a optimalizace. Myslet na funkční povahu společnosti znamená přemýšlet mechanistickým způsobem. Stejně jako bychom navrhli letoun pracující nejlepším možným způsobem technicky, tak by měl být stejný náš přístup k sociálnímu systému, který je v jeho rozsahu funkcí stejně tak technický. Bohužel tomuto obecnému pohledu nebyla nikdy v historii dána reálná šance a dnes náš svět stále ještě běží nesourodým způsobem, kde hlavní motivace je více o samostatně stojícím, bezprostředním, krátkozrakém osobním zisku a diferenciální výhodě, než o správné strategické průmyslové metodě, ekologickém sladění, sociální stabilitě, ochraně veřejného zdraví a generační udržitelnosti.

To vše je nutné zdůraznit, protože argument „lidské přirozenosti“ proti takovému přístupu je opravdu jen zdánlivě technickým argumentem, jenž může případně bránit starý systém, který máme dnes; to je opravdu jediný argument, který zbývá, když lidé, kteří chtějí udržovat tento systém, si uvědomí, že žádný další logický argument, který by mohl být životaschopný vzhledem k iracionalitě vlastní všem ostatním tvrzením proti sociálnímu modelu, založeném na přírodním zákonu, není.

Iracionální spojitost?

Stručně řečeno – tato výzva může být shrnuta do jedné otázky: „Je lidský druh schopný přizpůsobit se a prosperovat v technicky organizovaném systému, kde se naše hodnoty a praktiky dají sladit se známými přírodními zákony v praxi, anebo jsme omezováni našimi geny, biologií a evoluční psychologií pro fungování pouze tím způsobem, jaký známe dnes?“

Zatímco mnozí často argumentují specifiky povahy versus výchovy – od tzv. chování „nepopsaného listu“ 95 až po genetický determinismus 96 – je minimálně zřejmé, že naše biologie, psychologie a sociologické podmínky jsou neúprosně spojeny s životním prostředím, ve kterém žijeme, a to jak z hlediska generační evoluční adaptace (biologické evoluce), tak z hlediska krátkodobých předsudků a hodnot, které absorbujeme z našeho prostředí (kulturní evoluce).

Takže předtím, než zajdeme do podrobností o této problematice, stojí za zmínku, že naše samotná definice lidské bytosti v dlouhodobém a krátkodobém pohledu je založena na procesu adaptace na stávající podmínky, a to včetně samotných genů. 97 Toto neznamená, že by měl být podceněn genetický význam sám, ale jde o upozornění na proces, kterého jsme součástí – vztahu mezi geny a prostředím, který může být považován za probíhající interakci, z velké části jako důsledek podmínek životního prostředí v dlouhodobém i krátkodobém horizontu. Pokud by to tak nebylo, není pochyb o tom, že lidský druh by pravděpodobně zahynul už dávno z důvodu nepřizpůsobení.

Navíc, i když je jasné, že si lidé stále udržují „pevně zakořeněné“ předvídatelné reakce ohledně osobního přežití, 98 tak je také prokázána schopnost vyvíjet naše chování prostřednictvím myšlení, uvědomění a vzdělání, 99 což nám ve skutečnosti umožňuje ovládání / překonání těchto impulzivních, primitivních reakcí, pokud jsou pro to nastaveny podmínky. Toto je nesmírně důležité rozlišovat, a je to to, co odděluje lidi od méně vyvinutých primátů. 100

Letmý pohled na rozmanitost v historii lidského chování, kterou vidíme v průběhu času, v kontrastu s relativně pomalým tempem větších strukturálních změn v našem mozku a DNA 101 za posledních pár tisíc let, ukazuje, že naše schopnost adaptace (prostřednictvím myšlení / vzdělávání) je na nesmírné kulturní úrovni. Zdá se, že jsme schopni mnoha způsobů chování a že pevná „lidská povaha“, jako nezměnitelná, univerzální sada chování / reakcí sdílená všemi lidmi bez výjimky, nemůže být považována za platnou. Spíše se zdá, že jde o spektrum možného chování s předvídatelnými reakcemi, které je více, či méně závislé na typu vývoje, vzdělávání, podnětech a podmínkách, které zažíváme.

Sociální imperativ v tomto ohledu nemůže být dostatečně zdůrazněn, jelikož vliv na životní prostředí je mohutným faktorem, který ovlivňuje nejen naše rozhodovací preference jak v dlouhodobém, tak krátkodobém horizontu, ale celkovou interakci životního prostředí s naší biologií obecně, má rovněž silný vliv na osobní pohodu a tedy široké spektrum veřejného zdraví v mnoha konkrétních směrech.

Bylo zjištěno, že podmínky v oblasti životního prostředí, včetně faktorů, jako je nutriční přísun, 102 emocionální bezpečí,103 sociální sdružení 104 a všechny formy stresu obecně, mohou mít vliv na lidskou bytost v mnoha směrech více, než se původně předpokládalo. Tento proces začíná v děloze, a pokračuje přes období po porodu, dětství, „studijní“ adaptačních období, 105 a dále po celý život na všech fyziologických a psychologických úrovních.

Například zatímco je zde důkaz, že deprese jako psychické poruchy mohou mít genetické predispozice, je to právě prostředí, které je skutečně vyvolá, nebo ne. 106 Toto není bagatelizování vlivu biologie na naší osobnost, ale ukázka kritického významu pochopení těchto skutečností a přizpůsobení našeho sociálního systému a makro vlivů na podporu nejvíce pozitivních výsledků, které jsou v našich silách.

Změna podmínek

Myšlenka měnících se společenských vlivů / tlaků, aby se na povrch dostalo z člověka raději to nejlepší než to nejhorší, je jádrem sociálního imperativu hnutí Zeitgeist. Tato myšlenka se bohužel ztratila v sociálních aspektech dneška. Existuje velké množství důkazů, které podporují skutečnost, jak velký vliv má naše životního prostředí na to, co v podstatě vytváří naše hodnoty a předsudky a přestože genetické a fyziologické vlivy mohou nastavit sklony a zdůraznit určité chování, nejaktivnější vliv, pokud jde o naší variabilitu, má životní zkušenost a stav lidské bytosti, tedy způsob interakce mezi „vnitřním“ (fyziologickým) a „vnějším“ světem (životním prostředím).

Nakonec nejdůležitější otázkou je stres. Naše geny, biologie a evoluční psychologie mohou mít nějaké „úlety“, které však nejsou ničím ve srovnání s poruchou životního prostředí, jakou jsme vytvořili v naší kultuře. Velké množství zbytečného stresu v dnešním světě – dluhy, nejistota zaměstnání, zvýšení zdravotních rizik, a to jak duševních, tak fyziologických a mnoho dalších problémů – vytvořilo atmosféru neklidu, která způsobila, že čím dál tím více lidí je nemocných a znepokojených. Pokud bychom byli konfrontováni s možností přizpůsobit naši společnost takovým způsobem, který by mohl prokazatelně zlepšit veřejné zdraví, zvýšit sociální stabilitu, vytvořit hojnost a udržitelnost, neudělali bychom to? To, že lidské bytosti jsou nekompatibilní s metodami, které mohou zvýšit jejich životní úroveň a zdraví, je krajně nepravděpodobné.

Takže v závěru této části je třeba konstatovat, že předmět „lidské povahy“ je jednou z nejsložitějších otázek, pokud jde o detaily. Avšak široké a životaschopné povědomí, pokud jde o základní zlepšení veřejného zdraví prostřednictvím snížení stresu, zvýšení kvality výživy a stabilizace společnosti tím, že se pracuje na vytvoření hojnosti a pohody, nikoli sporům a složitosti, není náchylné k těmto diskuzím.

V současné době máme několik rafinovaných pravd o lidském stavu, které poskytují dostatek důkazů, že si nevytváříme pouze špatné reakce a návyky vlivem stávajícího socio-ekonomického řádu, ale že také nerespektujeme životní prostředí. Vytváří se nejen nedostatek udržitelnosti v ekologickém slova smyslu, ale stejně tak v kulturním slova smyslu. Takže ještě jednou, myslet si, že jsou lidé neslučitelní s těmito řešeními, i když to znamená velkou změnu našeho světa, odporuje dlouhé historii přizpůsobování, kde jsme již dokázali, že je adaptace možná.