Orientační příručka (Esej 7/18): Definice veřejného zdraví

ČÁST II: SOCIÁLNÍ PATOLOGIE

DEFINICE VEŘEJNÉHO ZDRAVÍ

My všichni jsme zodpovědní za všechno a za každého. 107 – Dostojevskij

Přehled

Co představuje ve společnosti pravé měřítko úspěchu? Co je to, co nás činí šťastnými, zdravými, vyrovnanými a drží v rovnováze se světem kolem nás? Není naším úspěchem ve skutečnosti naše schopnost porozumět a přizpůsobit se realitě našeho světa, ve kterém žijeme, s cílem dosáhnout za daných okolností nejlepších možných výsledků? Co když bychom zjistili, že samotná podstata našeho společenského systému v dlouhodobém horizontu vlastně snižuje kvalitu našeho života?

Jak ukážeme v této eseji, moderní sociální struktury, hodnoty a postupy se odklonily od toho, nebo z velké části ignorují to, co znamená opravdové zdraví společnosti. To, co dnes sociální instituce upřednostňují nebo záměrně přehlížejí, společně s cíli a motivacemi spojovanými s osobním úspěchem, které jsou až příliš často jasně oddělené od toho, co znamená skutečná podpora života a jeho rozvoj, 108 není předmětem, kterému se věnuje v dnešním světě velká pozornost. Ve skutečnosti většina opatření týkající se „prosperity“ a „integrity“ lidské populace je nyní ledabyle zaměňována za pouhou ekonomickou linii, jako je HDP, index cen výrobců a údajů o zaměstnanosti. Tato opatření nám, bohužel, neříkají vůbec nic o skutečném blahobytu a prosperitě obyvatelstva. 109

Termín veřejné zdraví patří do lékařské klasifikace a v podstatě je definován jako „medicínský přístup, který se zabývá zdravím komunity jako celku“. 110 I když se často úzce používá ve vztahu s přenosnými chorobami a širokými sociálními podmínkami, v našem kontextu jej rozšíříme na všechny aspekty našeho života, nejen tělesného zdraví, ale také zdraví psychického. Pokud se hodnoty sociálního systému, jako je zdraví občanů, měří v čase, hodnocení a porovnání podmínek a důsledků prostřednictvím jednoduchých analýz trendů a zohledněním různých faktorů by nám mělo poskytnout pohled na to, co by se na společenské úrovni mělo změnit nebo vylepšit.

Ústředním tématem je, jak samotné sociální podmínky – socio-ekonomický systém – ovlivňují celkové lidské zdraví. Slovy lékaře Rudolpha Virchowa: „Medicína je společenskou vědou a politika není nic jiného než medicína ve velkém měřítku.“. 111 Podle Virchowa se jakýkoli problém týkající se veřejného zdraví bez výjimky vztahuje ke společnosti jako takové. Její struktura, charakteristiky a posilování hodnot mají hluboký vliv na zdraví a chování obyvatel ve společnosti, a argumenty týkající se významu nových sociálních myšlenek nevyhnutelně naráží na racionální zhodnocení jejich kvality prostřednictvím srovnání.

Protože každý příslušný komponent lidského zdraví má své vlastní charakteristiky a příčinnost, můžeme také zvažovat alternativní přístupy k daným řešením problémů nebo jejich zlepšení, které se aktuálně nepraktikují, ale očividně by se praktikovat měly. Analýza komponent současného veřejného zdraví pro porozumění tomu, co se v průběhu času a za různých okolností děje, společně s vyhodnocením každého problému pomocí deduktivního zvažování toho, co by mohlo „opravit“ nebo „vylepšit“ tyto výsledky v co největší možné míře, tvoří základ zde popisovaného myšlenkového toku.

Hnutí Zeitgeist je přesvědčeno, že existující společenský model je příčinou „sociální patologie“ s přetrvávající nerovnováhou, která zbytečně vytváří fyziologické i psychologické poruchy napříč celou populací nemluvě o systematickém omezování lidského potenciálu a řešení problémů v mnoha ohledech. Tento kontext se dá samozřejmě přirozeně aplikovat i na zdraví životního prostředí, což znamená stav naší planety, kde ekologické problémy / tlaky / zmírnění mají vždy dlouhodobý dopad na naše veřejné zdraví. To, nicméně, nebude předmětem této eseje.

Tato analýza rozdělí předmět veřejného zdraví do dvou obecných kategorií – fyziologickou a psychologickou – 112 každá kategorie se dále rozčlení tak, aby reprezentovala dominantní problémy v příslušném procentu z celkové populace. Je ovšem důležité zdůraznit, že fyziologické i psychologické výsledky mají zřídkakdy jednoduché příčiny. Existuje bio-psycho-sociální 113 vztah k prakticky všem lidským fenoménům, který osvětluje multi-úrovňovou symbiotickou charakteristiku lidské bytosti. Jinými slovy, zatímco by se problém mohl jevit na povrchu jako fyziologický, hlavní příčina by klidně mohla být například psychologická nebo sociologická.

Ekonomický faktor

Jak již bylo uvedeno, hlavní téma této eseje má za cíl ukázat hluboký dopad, který náš celosvětový socio-ekonomický systém má na veřejné zdraví. Speciálně se zaměříme na sílu chudoby, stresu a nerovnosti. Když se letmo podíváme na hlavní příčiny smrti na celém světě, tak, jak je předkládá Světová zdravotnická organizace, kde jsou jasné rozdíly založené na ekonomickém stavu regionu, jako je například skutečnost, že rakoviny jsou častější ve společnostech s vyššími příjmy a zároveň průjmová onemocnění jsou častější ve společnostech s nízkými příjmy, vidíme, jak může mít socioekonomické postavení v širokém kontextu vliv na veřejné zdraví.

Mahátma Ghándí kdysi řekl, že „chudoba je nejhorší formou násilí“. 115 Jeho slova směřují k absolutně zbytečným úmrtím způsobených chudobou z důvodu tak velkých finančních omezení, která mají vliv na zdraví. Tato myšlenka byla později zahrnuta do pojmu strukturálního násilí, 116 který byl definován doktorem Jamesem Gilliganem jako „… navyšování počtu mrtvých a postižených, kteří trpěli / trpí tím, že se ocitli na spodních příčkách společnosti“. Gilligan rozlišuje strukturální a přímé násilí, přičemž to první jmenované „se děje spíše nepřetržitě než sporadicky“. 117

Je nutné poznamenat, že termín „násilí“ se v tomto kontextu neomezuje pouze na obvyklou klasifikaci fyzické újmy, jako je například boj muže proti muži nebo týrání. Do souvislosti patří i často nepozorovaný společenský útlak, který prostřednictvím řetězce příčin a následků vlastních našemu sociálnímu systému vede ke zbytečnému ubližování lidem, jak tělesnému, psychickému nebo obojímu. Názorné příklady se pohybují od těch zřetelně viditelných až po ty komplexní v rámci řetězu příčin a následků.

Jednoduchým „makro“ příkladem by byla převaha průjmových onemocnění v chudobou postižených společenstvích. Tyto nemoci zabíjí každoročně kolem 1,5 milionů dětí. 118 Přitom se jim dá zcela předcházet anebo se dají léčit, a zatímco se samotná infekce šíří prostřednictvím kontaminovaného jídla a pitné vody nebo z člověka na člověka výsledkem nedostatečné hygieny, samotná schopnost předcházet těmto nemocem, a jejich vzácnost ve srovnání se zeměmi prvního světa, nám ukazuje, že pravá příčina není nemoc samotná, ale chudoba, která nemoci umožňuje „vzkvétat“. Nicméně, příčinná souvislost zde nekončí. Musíme si tedy položit otázku: „Co způsobuje chudobu?“

Abstraktnějším „mikro“ příkladem by byly problémy vytvořené lidmi tehdy, když se objeví nepříznivé nátlaky v rodinných nebo komunitních strukturách. Představte si svobodnou matku, která kvůli finanční potřebě, aby uživila své dítě, musí hodně pracovat, aby stěží vyšla, což velmi omezuje její čas strávený s dítětem. Tento finanční nátlak nejen snižuje potřebnou podporu pro vývoj dítěte a schopnost dítě vychovávat, ale matka si také vytváří tendence k depresím a úzkostem kvůli neustálému stresu z dluhů, placení účtů apod. a k frustrací hnanému špatnému zacházení, které se posléze začne v rodině objevovat. To pak způsobuje u dítěte vážnou emocionální ztrátu 119 a vzniká vývoj neurotických a nezdravých mentálních stavů, jako třeba náchylnost k drogové závislosti. O několik let později dnes již dospělé dítě stále trpící bolestí, kterou zažilo v raných letech, umírá na předávkování heroinem. 120 Otázka: Co zapříčinilo to předávkování? Heroin? Vliv matky? Nebo ekonomické podmínky, ve kterých matka žila a které jí nedovolily pro dítě vytvořit vyrovnané prostředí, aby se o něj mohla řádně postarat? 121

Je zřejmé, že není žádná utopie, pokud jde o lidské podmínky. Myslet si, že můžeme přizpůsobit socio-ekonomický systém a tím překazit všechny tyto strukturálně způsobené makro i mikro problémy na 100 % během doby, je naprosto absurdní. Avšak to, co je možné, je dramatické zlepšení problémů spojených s veřejným zdravím prostřednictvím změny podstaty socio-ekonomických podmínek co možná nejstrategičtějším způsobem, jakého jsme schopni. Jak budeme pokračovat s analýzou každého případu hlavních mentálních a fyzických poruch ve světě, bude zjištěno, že skutečný naléhavý požadavek na zlepšení veřejného zdraví téměř zcela závisí na tomto socio-ekonomickém předpokladu o příčinné souvislosti. 122

V díle Gernota Kohlera a Normana Alcocka z roku 1976 nazvaném Empirický přehled strukturálního násilí (An Empirical Table of Structural Violence) se uvádí, že 18 milionů lidí zemře každý rok na následky strukturálního násilí. 123 Nutno podotknout, že tato studie byla vydána před 30 lety. Od té doby se globální mezera mezi bohatými a chudými více než dvojnásobila, což naznačuje, že aktuálně je celkový počet obětí ještě vyšší. V podstatě to znamená, že strukturální násilí je nejvražednějším zabijákem na této planetě. Následující graf ukazuje míru úmrtí konkrétních demografických skupin odhalující další širokou korelaci mezi nízkými příjmy a zvýšenou úmrtností.

Age Mortality.png

(Viz výše) G. D. Smith, J. D. Neaton, D. Wentworth, R. Stamler a J. Stamler, ‘Socioeconomic differentials in mortality risk among men screened for the Multiple Risk Factor Intervention Trial: I. White men’, American Journal of Public Health (1996) 86 (4): 486-96.

Fyziologické zdraví

Klíčovým fyziologickým problémem dnešní lidské populace je vysoká úmrtnost v důsledku civilizačních chorob, jako jsou rakovina, srdeční onemocnění, cévní mozková příhoda atd. Mezi zdánlivě malé potíže, které nejenže snižují kvalitu našeho života, ale často také předcházejí právě těmto závažným nemocem, patří vysoký krevní tlak, obezita a další. Ty se sice mohou v porovnání zdát méně kritickými, avšak právě tyto problémy jsou obvykle součástí procesu, který vede k vážným chorobám a později i ke smrti. 124

Opět je důležité mít na paměti, že příčiny těchto „fyzických“ nemocí nemusí být striktně „fyzické“ v pravém slova smyslu. Současné studie zjistily hlubší souvislost mezi tzv. psychosociálním 125 stresem a zdánlivě nesouvisejícími fyziologickými problémy. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) jsou společnými hlavními příčinami smrti v nízko, středně a vysokopříjmových zemích nejčastěji onemocnění srdce, infekce cest dýchacích, cévní mozková příhoda a rakovina. 126 Ačkoli u všech těchto chorob (a mnoha dalších) mohou být nalezena pojítka, pro zjednodušení se zaměříme na onemocnění srdce.

Případová studie: Onemocnění srdce

Zatímco léčba onemocnění srdce vedla k celkovému lehkému snížení počtu infarktů a úmrtí ve světě, 127 počet diagnóz srdečních chorob neklesl a podle některých regionálních studií je na vzestupu 128 nebo má nakročeno ke značnému zvýšení. 129 Ischemická choroba srdeční je Světovou zdravotnickou organizací stále považována za „hlavní příčinu smrti“ ve světě. 130 Bylo zjištěno, že ačkoli svou roli hraje i genetika, u 90 % těchto zemřelých „se objevily rizikové faktory způsobené životním stylem“, 131 a celkově převažuje názor, že této chorobě lze předejít tehdy, pokud dojde právě ke změně životního stylu.

Zkrátka a dobře, vztahy k tučným pokrmům, kouření, pití alkoholu, obezitě, vysoké hladině cholesterolu, cukrovce a dalším rizikovým faktorům nám umožňují rozšířit příčinné souvislosti onemocnění srdce, a pokud se zaměříme na to, co tyto faktory ovlivňuje, zjistíme, že největší vliv na ně má nejen celková výše finančního příjmu, ale také relativní socioekonomický status.

Světová zdravotnická organizace obecně jasně říká, že ve světovém měřítku nižší socioekonomický status přináší více srdečních onemocnění a tím pádem i více rizikových faktorů, které k nim vedou. 132 Toto na jednu stranu znázorňuje přímý ekonomický vztah vzniku choroby. Neexistuje žádný důkaz, který by ukazoval, že rozdíly v genetické výbavě skupin z různých regionů by mohly být zodpovědné za tyto odchylky, a je patrné, jak nízká kupní síla vede lidi k životnímu stylu plného těchto rizikových faktorů.

Studie časopisu American Journal of Epidemiology z roku 2009 s názvem „Socioekonomická pozice člověka a výskyt ischemické choroby srdeční“ odhalila, že čím déle setrvává člověk v chudobě, tím větší je pravděpodobnost vzniku srdeční choroby v průběhu jeho života. 133 U ekonomicky znevýhodněných občanů se objevily častější tendence ke kouření, obezitě, nekvalitní stravě a podobně. Dřívější studie epidemiologa Dr. Ralpha R. Frerichse zaměřená speciálně na socioekonomické rozdíly mezi obyvateli Los Angeles v Kalifornii zjistila, že úmrtnost v důsledku onemocnění srdce byla celkově o 40 % vyšší u chudých lidí než u těch bohatších. 134

Vzhledem k naší původní tezi, kde zvažujeme vztah mezi samotným společenským systémem a rozšířením choroby a s ní souvisejícími rizikovými faktory, je potřeba vzít v úvahu přímý vztah stresu a kupní síly. Začneme-li u tohoto, což je méně složité, je jasné, že špatné zdravotní návyky se vyskytují v oblastech s nižším příjmem kvůli nedostatku peněz na kvalitnější výživu, 135 zdravotnické služby 136 či vzdělání. 137 Například mnoho potravin obsahujících velké množství tuku a sodíku, jež představují rizikové faktory vedoucí k srdečním onemocněním, patří velice často k těm nejlevnějším, jaké lze v obchodech najít.

Stojí za zmínku, že současný socioekonomický model produkuje zboží založené na kupní síle cílových skupin. Rozhodnutí produkovat nekvalitní potraviny pramení z potřeby zisku, a protože naprostá většina planety je relativně chudá, není žádným překvapením, že v důsledku nutnosti přizpůsobení se trhu musí být kvalita snížena ve prospěch konkurenceschopnosti.

Jinými slovy, existují různé trhy pro různé společenské třídy, a čím nižší třída, tím přirozeně i nižší kvalita. Tato skutečnost je příkladem přímého vztahu mezi společenským systémem a příčinami srdečních chorob. Zatímco vzdělání v oblasti kvality potravin by mohlo přispět k rozhodnutí chudých lidí lépe se stravovat, finanční omezení spjatá s jejich situací by naopak mohla udělat taková rozhodnutí těžšími, ne-li přímo nemožnými, jelikož, jak již bylo řečeno, takové produkty jsou obecně dražší.

V době, kdy je produkce potravin a výživa dobře známým vědeckým fenoménem z hlediska toho, jak co funguje a působí na člověka – co je, celkem vzato, zdravé a co ne – se musíme ptát, proč tolik záměrně nezdravých potravin a škodlivých průmyslových metod vůbec existuje. Zdůvodněním je, že kvůli izolovanému zájmu generovat příjmy, lidské zdraví není a nikdy ani nebylo cílem průmyslové výroby potravin. Více o této, s tržní ekonomikou spjaté, motivační poruše bude pojednáno v dalších esejích.

Stresový faktor

Zaměřme se nyní na roli stresu. Stres má mnohem větší vliv na srdeční choroby, než se původně myslelo, a to nejen ve vztahu ke statistickému faktu, že lidé s nízkým příjmem mají sklony kompenzovat svou situaci kouřením či alkoholem s následky vysokého krevního tlaku, a tudíž ignorovat své tělo a zdraví v neutuchajícím boji o peníze a přežití. Zatímco tyto faktory jsou zcela evidentní a, jak již bylo zmíněno, vázány k nevyhnutelné stratifikaci v tržní ekonomice, 138 nejškodlivější typ stresu přichází ve formě stresu psychosociálního, tedy stresu ohledně psychologického vztahu člověka k jeho sociálnímu okolí.

Profesor Michael Marmot z katedry epidemiologie a veřejného zdraví na University College v Londýně vedl dva důležité výzkumy ohledně vztahu postavení člověka ve společnosti a jeho zdraví. 139 Předmětnou skupinou byli lidé z britské státní správy. Bylo zjištěno, že gradient kvality zdraví v industrializovaných společnostech neznamená pouze a jednoduše špatné zdraví finančně znevýhodněných a dobré pro všechny ostatní. Výzkum také ukázal sociální rozvržení chorob. Pokud by se šlo v socioekonomickém žebříčku od shora dolů, druhy chorob lidí by se v průměru měnily.

Například u lidí na nejnižších příčkách byl čtyřnásobný nárůst počtu úmrtí v důsledku srdečních onemocnění než u lidí v nejvyšších příčkách. Dokonce i v zemi se zdravotnickou péčí poskytovanou všem občanům platí, že čím horší je finanční situace člověka a jeho postavení v hierarchii, tím horší bude v průměru jeho zdraví. Důvod je čistě psychologický, protože bylo zjištěno, že větší stratifikace dané společnosti s sebou nese i horší veřejné zdraví obecně, speciálně u nižších vrstev. 140

Tento vzorec byl v průběhu let potvrzen mnoha dalšími studiemi včetně obsáhlé výzkumné kolekce vedené Richardem Wilkinsonem a Kate Pickettovou. Ve svém výzkumu Duševní rovnováha – proč je rovnost lepší pro všechny (The Spirit Level – Why Equality is Better for Everyone) vzali stovky epidemiologických studií týkajících se dané problematiky a nastínili, jak si více nerovné společnosti zachovávají široké spektrum potíží ohledně veřejného zdraví, a to jak fyziologických, tak psychologických.

Kromě srdečních chorob také některé typy rakoviny, chronická onemocnění plic, nemoci trávicí soustavy, bolesti zad, obezita, vysoký krevní tlak, nízká očekávání od života a mnoho dalších problémů je nyní v širším pohledu také považováno za související se socioekonomickým postavením, nikoli pouze za ojedinělé rizikové faktory. 141 Existuje jistý sociální gradient kvality zdraví ve společnosti, a to, v jaké pozici se nacházíme ve vztahu k ostatním lidem, který má veliký sociálně psychologický dopad. Lidé v žebříčku nad námi mají v průměru lepší zdraví, zatímco ti pod námi naopak horší. 142

Statistické porovnání veřejného zdraví mezi zeměmi s vysokými příjmovými nerovnostmi (např. Spojenými Státy) a zeměmi s nerovnostmi menšími (např. Japonskem) ve skutečnosti odhalilo tyto pravdy zcela jasně. 143 Nicméně tyto nemoci, obecně považované za „fyzické“, jsou pouze jednou částí krize veřejného zdraví pramenící z nerovnosti, jež, jak bylo řečeno, je sama výsledkem přímé a nezměnitelné stratifikace spjaté s naším globálním společenským systémem.

Psychické zdraví

Možná, že hlubší ve svém dopadu na veřejné zdraví je důsledek sociální nerovnosti projevující se na našem duševním nebo psychickém zdraví. To souvisí s reakcemi našeho chování a tendencemi, jakými jsou například akty násilí nebo zneužívání, spolu s emocionálními problémy, jako jsou deprese, úzkosti a poruchy osobnosti.

Celkové posouzení trendu deprese a úzkosti ve vyspělých zemích, tedy zemích, ve kterých by si mnozí intuitivně mysleli, že budou mít větší radost vzhledem k materiálnímu bohatství, ukazuje hodně odlišnou realitu. 144 145 Britská studie, která zkoumala deprese u lidí do 30 let, zjistila, že deprese a úzkosti byly dvakrát tak častější v roce 1970 než v roce 1958. 146 Americký výzkum mezi 63 700 vysokoškoláky zjistil, že vyšší úrovní úzkosti trpí pětkrát více mladých dospělých než na konci 30. let 20. století. 147 Studie z roku 2011 prezentovaná Americkou psychologickou asociací ukázala, že mezi vysokoškolskými studenty je duševní choroba mnohem častější, než tomu bylo před deseti lety. 148

Psycholog Jean Twenge z univerzity v San Diegu objevil 269 souvisejících studií o měření úzkostí ve Spojených státech mezi léty 1952 a 1993, a souhrnná hodnocení dokazují dramaticky jasný trend v nárůstu úzkosti během tohoto období. Jedním ze závěrů bylo například, že průměrné americké dítě na konci 80. let bylo více úzkostlivé než dětští pacienti na psychiatrii v roce 1950. 149

V roce 2011 Národní centrum pro zdravotnickou statistiku (NCHS) odhalilo, že se míra užívání antidepresiv v Americe u dospívajících a dospělých (lidí ve věku 12 let a starší) v období 1988-1994 a 2005-2008 zvýšila téměř o 400 %. Antidepresiva byla třetím nejčastěji předepisovaným lékem užívaným Američany v letech 2005 až 2008. 150

Zatímco genetická výbava může mít vliv na vznik depresí, trend jasně ukazuje příčinnou souvislost s životním prostředím jako tou pravou hnací silou. Slovy Richarda Wilkinsona: „Ačkoliv lidé s duševním onemocněním mají často změny hladin některých chemických látek v mozku, nikdo ještě nepoznamenal, že se jedná spíše o příčiny deprese, než o změny depresí způsobené … i když nějaká genetická predispozice může být základem určitých duševních nemocí, to samo o sobě nemůže vysvětlit obrovský nárůst onemocnění v posledních desetiletích – naše geny se nemůžou změnit tak rychle.“ 151

Zdá se, že naše relativní sociální postavení má hluboký vliv na naši duševní pohodu a tuto tendenci lze nalézt také v tom, co by mohlo být nazváno jako evoluční psychologie podobných primátů. Studie z roku 2002 provedená u opic makaků uvádí, že opice, které byly podřízené / na nižší úrovni v dané sociální hierarchii, měly menší aktivitu dopaminu než opice dominantní, a tento vztah se změnil, když byly různé skupiny přeskupeny. Jinými slovy, to nemělo nic společného s jejich specifickou biologií – pouze se sociálním uspořádáním, které snižovalo nebo zvyšovalo jejich hladinu dopaminu. Také bylo zjištěno, že nižší hierarchie opic používaly více kokainu, aby svou situaci vykompenzovaly. To dokazuje, jak mají nízké hladiny dopaminu u primátů (včetně člověka) přímou souvislost s depresí. 152

Tento vzor je jasně zřetelný. A zatímco přímé stresory, jako je jistota zaměstnání, dluhy a další, z velké části ekonomické faktory vlastní sociálnímu systému, mohou hrát významnou roli, 153 závažnost socioekonomického postavení je sama o sobě stále dominantní. Následující tabulka ukazuje srovnání celkového duševního zdraví a užívání drog podle jednotlivých zemí. 154 Je v ní uvedeno devět zemí, kde byla získána data z průzkumů Světové zdravotnické organizace (WHO) včetně dat o úzkostných poruchách, poruchách nálady, impulzivních potížích, závislostech a dalších. Je jasně vidět, že ve Spojených státech, které mají také nejvyšší úroveň nerovnosti, se rovněž vyskytuje obrovské množství duševních a drogových poruch v porovnání s méně stratifikovanými zeměmi včetně Itálie, která je na tom ze všech porovnávaných zemí v oblasti duševních poruch nejlépe.

Mental Illness.png

Dokonce i vnímaný sociální status, který se dá nalézt například ve vztazích mezi kastami v zemích, jako je Indie, může mít hluboký dopad na sebedůvěru a chování. Výzkum provedený v roce 2004 srovnával schopnosti řešit problémy mezi 321 indickými chlapci z vysokých kast oproti 321 chlapcům z nízkých kast. Výsledky ukázaly, že když kasta nebyla veřejně označena před začátkem řešení problému, obě skupiny chlapců dosáhly podobných výsledků. Ve druhém kole, ve kterém kasta každé skupiny byla veřejně označena, nižší kasta dopadla mnohem hůř a vyšší kasta mnohem lépe, což podalo velmi rozdílné údaje v porovnání s prvním kolem testování. 155 Lidé jsou do značné míry ovlivněni jejich vnímaným postavením ve společnosti a často se stává, že když očekáváme, že na nás někdo bude pohlížet shora, velmi často se podle toho chováme.

Kasty.png

Na závěr této části týkající se psychosociálního, na nerovnosti založeného, fenoménu, který ukazuje jasný vztah k psychické pohodě, je důležité si rychle ujasnit širokou škálu problémů, která se k tomu vztahuje. Pokud jde o vzdělání, sociální kapitál (důvěru), obezitu, průměrnou délku života, porody náctiletých, vězení a trest, sociální mobilitu, příležitost a dokonce i inovaci – země s menší nerovností příjmů jsou na tom lépe než ty s větší nerovností. Jinak řečeno, tyto země tvoří zdravější společnosti. 156

Případová studie: Násilné chování

Spolu s výše uvedenými problémy, které se týkaly nerovnosti ve společnosti, existuje jeden, který si zaslouží hlubší pohled – násilné chování. Kriminální psycholog, doktor James Gilligan, bývalý šéf Centra pro studium násilí na Harvardské lékařské fakultě, sepsal zásadní práci na toto téma nazvanou Násilí: Naše smrtelná epidemie a její příčiny. Doktor Gilligan jasně vysvětluje, že extrémní formy násilí nejsou náhodné nebo geneticky vyvolané, ale jsou to spíše komplexní reakce, které pochází ze stresových zážitků, a to jak v dlouhodobém, tak i krátkodobém horizontu.

Například zneužívání dětí, a to jak fyzické, tak i emocionální, spolu s čím dál závažnější úrovní osobního stresu má přímou souvislost s promyšleným a impulsivním projevem násilí, a zatímco muži mají statisticky vyšší sklon k násilí z velké části kvůli endokrinologickým charakteristikám, které sice nezpůsobují násilné reakce, nicméně prostřednictvím vlivu stresu se mohou zdůraznit, 157 důležitým společným faktorem je vliv životního prostředí a kultury.

Samozřejmě nemíníme podceňovat sílu hormonů nebo dokonce možných genetických sklonů, 158 ale musíme poukázat na to, že původcem tohoto chování zcela jednoznačně není naše biologie, ale podmínky, ve kterých člověk existuje, a jeho zkušenosti. Další obyčejné předpoklady kauzality, jako je „instinkt“, jsou příliš abstraktní a neurčité na to, aby jim byla připsána nějaká funkční platnost. 159

Dr. Gilligan říká: „Prohlašuji, že jediný způsob, jak vysvětlit příčiny násilí, abychom se mohli naučit, jak mu předcházet, je přistupovat k násilí jako k problému veřejného zdraví a preventivního lékařství a pohlížet na násilí jako na příznak život ohrožující patologie, který stejně jako všechny formy nemoci má etiologii neboli příčinu – patogen.“ 160

Ve své diagnóze doktor Gilligan vysvětluje velmi jasně, že největší příčinou násilného chování je sociální nerovnost. Zdůrazňuje vliv ostudy a ponížení jako emocionálních charakteristik těch, kteří páchají násilí. 161 Thomas Scheff, emeritní profesor sociologie v Kalifornii, uvedl, že „ostuda je sociální emoce“. 162 Ostuda a ponížení mohou být přirovnány k pocitům hlouposti, neadekvátnosti, trapnosti, bláznovství, obnaženosti, nejistoty a podobně – všechny do značné míry sociálního původu.

Není třeba dodávat, že v globální společnosti, nejen s rostoucími rozdíly v příjmech, ale i s nevyhnutelným prohlubováním rozdílů v „sebehodnocení“ – protože tento stav přímo souvisí s „úspěchem“ v naší práci, úrovní bankovních účtů a podobně – není žádným tajemstvím, že pocity méněcennosti, ostudy a ponížení dnes tvoří podstatu naší kultury.

Jak bylo uvedeno v předchozím, tyto pocity mají velmi vážné dopady na veřejné zdraví včetně epidemie násilného chování, kterou v současnosti vidíme v různých komplexních formách. Terorismus, střílení ve školách a kostelech spolu s dalšími extrémními činy, které jsme si kdysi neuměli ani abstraktně představit, nalezly dnes kontext, jenž odhaluje jedinečný vývoj násilí samotného. Doktor Gilligan dodává: „Chceme-li zabránit násilí, pak naší agendou musí být politická a hospodářská reforma.“ 163

Následující graf ukazuje množství vražd spáchaných v bohatých národech s různými stádii sociální nerovnosti. Spojené státy americké představují pravděpodobně největšího „anti-socialistického“ obhájce s malým strukturálním zabezpečením (jako je například nedostatek všeobecné zdravotní péče). Zatímco také prosazují etiku „nezávislosti“ a „konkurence“, nejdůležitější étos ukazuje masivní úroveň násilí. Zatímco v americkém politickém prostředí stále přetrvávají debaty o kontrole zbraní a jim podobných s ohledem na tuto epidemii, je jasné, že nemají nic co dělat se skutečnými příčinami problémů.

Homicides.png

Na závěr

Tato esej se pokusila poskytnout stručný přehled základních kauzálních vztahů souvisejících s lidským zdravím na psychologické a fyziologické úrovni. Hlavním tématem bylo, jak socioekonomický stav obecně celkově zlepšuje, nebo zhoršuje veřejné zdraví, kde jsme zmínili ideální podmínky, které by zvýšily lidské štěstí, snížily rizika onemocnění a zmírnily epidemie problémů s chováním, jakým je násilí.

Zatímco přímé ekonomické souvislosti zcela jasně snižují lidské zdraví a pohodu v podobě absolutní deprivace, jakou je například nemožnost získat kvalitní potraviny, časová omezení kvůli práci, která snižují emocionální a vývojovou oporu dětí, ztrátu kvality ve vzdělávání kvůli regionálním problémům s financováním, spolu s přítomným chaosem, jehož výsledkem je často i ta skutečnost, že většina manželství končí kvůli peněžním problémům, 164 my jsme se více zaměřovali na relativní deprivaci kvůli faktu, že je méně pochopena a více relevantní než ostatní teorie.

V rámci strukturálního, socioekonomického kontextu tyto skutečnosti rozhodně zpochybňují současný étos toho, že konkurence, třída a jiné „kapitalistické“ pojmy motivace a pokroku jsou hnací silou pokroku v sociální oblasti a zdravotnictví. Čím více se dozvídáme o tomto jevu, tím silnější se stává argument, že podstata našeho socioekonomického systému jde poněkud nazpět ve svém zaměření a záměru. Lidský pokrok, zdraví a úspěch nejsou definovány neustálým přílivem zboží, strojů a materiálních výtvorů na trh. Veřejné zdraví a lidský blahobyt jsou založeny na tom, jak se chováme k sobě navzájem a k životnímu prostředí jako k celku, a trhem vyvolaná stratifikace pracuje ve společnosti jako žíravina.

Výsledkem je skrytá forma násilí vůči obyvatelstvu, a z tohoto důvodu jsou problémy veřejného zdraví, které vidíme, opravdu problémy občanských a lidských práv, protože jednoduše není potřeba, aby existovaly. Když vidíme jasně se odehrávající genocidu kdekoli ve světě, protestujeme proti takovým hrozným činům z čistě morálních důvodů. Ale jak zareagujeme v případě, kdy existuje neustálá genocida, která je neviditelná, ale velmi reálná, udržovaná nikoliv konkrétními osobami nebo skupinou, ale poruchou vycházející ze stresu / účinků generovaných tradiční metodou lidské interakce a ekonomického uspořádání, který byl vytvořen a uzákoněn?

Jak bude vysvětleno v následujících esejích, pouhé úpravy stávajícího socioekonomického systému nestačí v dlouhodobém horizontu k podstatnému řešení těchto problémů. Základní principy našeho aktuálního modelu jsou vázány hierarchickými, ekonomickými a konkurenčními orientacemi, a aby se nám opravdu podařilo odstranit tyto atributy a následky, potřebujeme zcela změnit celý sociální systém.