Orientační příručka (Esej 13/18): Post-nedostatkové trendy, kapacita a efektivita

POST-NEDOSTATKOVÉ TRENDY, KAPACITA A EFEKTIVITA

Dnešní světová průmyslová civilizace je omezována soužitím dvou univerzálních, překrývajících se a vzájemně neslučitelných intelektuálních systémů: Akumulovaných znalostí z posledních čtyř století o vlastnostech a vzájemných vztazích hmoty a energie; a přidružené peněžní kultury, která se vyvinula z lidových zvyků prehistorické původu. 504 – M. King Hubert

Posouzení návrhu

Podíváme-li se dnes na povrch Země, zjistíme, že síťové vrstvy společenství, průmyslových center, dopravních cest, rekreačních oblastí, zemědělských systémů a jiných se rozprostírají ve velké části krajiny. Ať už jsou zamýšleny jako celkové systémové konstrukce či nikoliv, tento výsledek v daném okamžiku představuje vzhled topografického návrhu.

Na druhou stranu, vzhledem k tomu, že tento výsledný „návrh“ je dnes ve skutečnosti následným sloučením v důsledku převážně obchodní dynamiky pohybující penězi pro osobní nebo skupinový vlastní zájem založený na rozhodovacích mechanismech, jako je zisk, nákladová efektivita a převládající logika okolních majetkových vztahů, mohlo by to také dokazovat, že se ve skutečnosti vůbec nejedná o „design“. Spíše to má kořeny v mechanismu, který vytvořil vzhled návrhu ex post facto (dodatečně), 505 poněvadž uznaný strukturální výsledek nebyl plně očekáván jako celek před jeho výstavbou.

Jinými slovy, technické uspořádání, které vidíme v dnešním světě, je většinou výsledkem finančních procesů, jež berou malý nebo žádný ohled na rozsáhlejší strukturní celky. Jedná se o více zastupitelný systém, 506 a zatímco jsou tam některé relativní výjimky, jako je například umístění dálnice, potrubí a podobně, jež jsou financovány urbanisty, kteří prostě musí mít jasný fyzický pohled na funkčnost, i tyto okolnosti se často pohybují kolem předcházejících majetkových nároků a jiných forem zásahů, mající tendenci snižovat účinnosti návrhu jako celku.

Toto je zajímavé zjištění, neboť najednou je zřejmé, že naše společnost funguje bez předem určené koncepce velkého rozsahu ohledně své vlastní tělesné konstrukce. Člověk by si mohl začít uvědomovat obrovskou úroveň zbytečného odpadu a technické neefektivnosti vlastní tomuto krátkozrakému procesu.

Zamyslíme-li se nad tím více, nabízí se dva body, které stojí za zvážení:

a) Stávající, dosud nepoužitá řešení
b) Všeobecná koncepce versus spontánní koncepce

a) Stávající, dosud nepoužité řešení:

První bod pojednává o sklonech k nevyužívání mnoha nových inovací pro řešení problémů v rámci současné ekonomické tradice. 507 Pokud další, život zlepšující metody nebo technologie po obecném ověření nemohou najít svou cestu do systému během přijatelné doby (nebo vůbec), můžeme zcela oprávněně předpokládat, že existují neúčinnosti, ne-li přímo nedostatky, v samotném procesu ekonomického začlenění a vývoje.

Jinými slovy, toto zpoždění mezi ověřenými řešeními a jejich použitím v reálném světě ukazuje schopnost socioekonomického systému se správně přizpůsobit zlepšujícím metodám a aplikacím. Pokud společenský řád není z nějakého důvodu schopen zahrnout takové nové prostředky k podpoře ekologické rovnováhy, zlepšení veřejného zdraví, řešení problémů a zvýšení prosperity, pak se pravděpodobně jedná o vrozený strukturální problém. 508

b) Všeobecná koncepce versus spontánní koncepce:

Za druhé, z přísně formálního hlediska, přímé, celkové systémové úvahy budou vždy účinnější a efektivnější než „spontánní“ výrobní procesy, které jsou slepé vůči konečnému výsledku nebo účelu. 509

Jinými slovy, jak se ukázalo dříve, základní produkt, jakým je auto, má design, který je vymyšlen předem před fyzickou výrobou. Jakmile je rozhodnuto o tomto designu, následuje vytvoření skutečného fyzického produktu za použití skutečných materiálů a postupů. To se může zdát většině pochopitelné jako logický proces, ale relevance takové předem určené koncepce se často ztrácí, když přijde na kontext uspořádání v širším měřítku.

Musíme se ptát, jaký by byl výsledek, kdybychom použili pseudo-demokratický tržní proces nabízení, nákupu a prodeje pro krátkodobý zisk, pokud je to vůbec možné v takovém měřítku, k vytvoření vysoce integrovaných systémů výroby zboží, jako je letadlo, počítač, auto, dům a podobně. Zatímco jsou dnes zdroje, práce a systémy pro sub-komponenty těchto položek nepochybně ve hře na otevřeném trhu, samotný návrh nikoli.

Celkově je návrh nezbytně zcela odsunut co by vědní disciplína. Dalo by se říci, že tímto způsobem je intuitivně načrtnuta hranice mezi tím, co je náchylné peněžnímu názoru, a tím, co je konkrétně zapotřebí pro udržení určité základní úrovně technické integrity systému. (Prosím poznamenejme, že tento pojem návrhu se nesmí zaměňovat se subjektivním „stylem“ zájmů. Návrh, jak je zde použit, není estetickým hlediskem, ale technickým.)

Představte si, hypoteticky, kdyby lidé „v procesu nabídky“ fyzického návrhu výstavby rodinného domu v každém malém fyzickém detailu ignorovali vědecké principy. Jinými slovy, místo toho, aby se odkazovali na základní zákony fyziky a přírodních věd, které definují základní strukturální integritu každé budovy, nechají rozhodovat trh, kde si každý „nakoupí“ a „prodá“ předpoklady pro svůj osobní prospěch, bez ohledu na technické znalosti. Samozřejmě, že taková myšlenka je v této abstrakci skutečně absurdní a pro její výklad si ani pravděpodobně nedokážeme představit podobnou iracionální souhru.

Nicméně, to je přesně to, co se děje v důsledku našeho ekonomického systému v mnoha dalších méně zřejmých ohledech. Například v „makroekonomickém“ měřítku globální obchodní síť vytvořená tím, co se nazývá globalizace, 510 jejíž podstatou je nákladová efektivita, která mimo jiné využívá levnější pracovní sílu v často vzdálených regionech, 511 zatímco ztrácí velké množství energie odesíláním zdrojů do celého světa a zpět, dobře odhaluje tuto ztrátu účinnosti. 512

Z pohledu předkoncipovaného návrhu, vzhledem, ve většině případů, k logičtější možnosti lokalizace práce, výroby a distribuce, je globalizace ve své současné podobě velmi neefektivní ve srovnání s jinými možnostmi. Nepopíráme, že globalizace a integrace mezinárodních ekonomik byla obecně produktivním případem v rámci vývoje ekonomiky. V této souvislosti sloužil globální průmyslový rozvoj docela dobře. Nicméně, když vystoupíme z krabice logiky trhu a prozkoumáme, jak bychom mohli přímo navrhnout technicky efektivnější a lokalizované soubory systémů v rámci globálního nastavení, zjistíme, že současná metoda je nejen méněcenná, ale i poněkud urážlivá.

V „mikroekonomickém“ měřítku se může jednat například o neúčinnost vrozenou kvalitě základních produktových komponent a také praxi ohledně nákladové efektivity a vlastnímu zájmu vytvářet tzv. „nejlepší“ „za nejnižší náklady“, což, zcela jednoduše, neprodukuje to nejlepší možné.

Například navrhované schéma konstrukce, řekněme notebooku, by mohlo být přiměřeně technicky efektivní. Nicméně, v případě, že skutečné materiály použité na vytvoření tohoto finálního výrobku jsou relativně nízké kvality bez ohledu na to, jak inteligentní je celkový základní návrh, povede to k relativní slabosti a pravděpodobně dojde k jeho poškození mnohem rychleji, než v případě, když by byl stejný návrh z technického hlediska také optimalizován použitím většiny „vhodných“ materiálů namísto materiálů zvolených zástupnou „efektivitou trhu“. 513 Dalším příkladem je tržní fenomén patentované technologie. I když vidíme v dnešním světě zdánlivě enormní množství rozmanitostí s ohledem na produkci zboží, bližší pohled ukazuje obrovskou a nehospodárnou mnohotvárnost, 514 spolu s problematickou strukturální neslučitelností mezi výrobci komponent ve stejném produktovém oboru.

Jinými slovy, konkurenční podniky mají dnes tendenci vytvářet vlastní systémy (jako je počítačový systém a jeho požadované součásti), které jsou neslučitelné s vývojem ostatních výrobců ve stejném produktovém oboru. „Univerzální nekompatibilita“ 515 je dalším příkladem vedlejšího produktu této tržní „zástupné“ hry a systému neefektivity vyššího řádu a odpadu, který je enormní. Tento vzor je také společný pro generační vývoj stávajících komerčních produktových systémů (neboli „modelů“), jako například, když se provede inovace daného stroje, zbytečně se vyrábí jeho zastaralé starší komponenty v zájmu zajištění dalších nákupů od spotřebitele. 516

Je kritické poznamenat, že v uzavřeném systému Země, s ohledem na planetární zdroje a jejich využití, není žádná taková věc jako jednotlivý produkt ani jakékoli návrhy výrobků nebo výrobních metod, které by existovaly ve vakuu. Každý výrobek a jeho proces výroby je pouze rozšířením celého průmyslu. Z tohoto důvodu použité materiály spolu s návrhy nacházejí jejich skutečné souvislosti pouze s ohledem na celý průmysl a správu zdrojů na všech úrovních. Toto chápání vyvolává neustálou potřebu zobrazení průmyslu (a tím i samotné ekonomiky) jako jediného systémového procesu k zajištění maximální technické efektivity.

Takže s ohledem na tuto skutečnost související s prvním bodem, pokud jde o otázku, proč nejsou některé skutečnosti uváděny do praxe, i když jsou v daném okamžiku jasně proveditelné, se bude tato esej zabývat sociálně relevantními technologickými trendy a konstrukčními kapacitami, které, pokud jsou správně aplikovány, by mohly radikálně přeměnit současný svět na svět „post-nedostatku“, na svět, kde je vysoký nadbytek, což by vedlo ke zmírnění drtivé většiny světových problémů, které dnes bereme jako samozřejmost.

Kromě toho Hnutí Zeitgeist dospělo k závěru, že současný model nejen nedovoluje (nebo příliš pomalu začleňuje) nové přicházející efektivity vzhledem k samotné povaze podnikání a jeho tendenci k zachování neefektivnosti v zájmu zisku establišmentu, 517 ale navíc velmi izolovaná a oddělená povaha činností na trhu ze své podstaty ignoruje objednávky vyššího řádu s ohledem na zdroje a řešení problémů nebo urychlení zlepšování. 518

Efektivita návrhu

Pokud rozdělíme každodenní spletitost našich dnešních životů a uděláme rozbor, abychom zjistili, jaká souhra je nejkritičtější pro přežití lidstva, udržitelnost a prosperitu, možná najdeme tři základní věci: vědu, přírodní zákony a zdroje. ‘Věda’ je mechanismus pro objevování a potvrzení; ‘zákony přírody’ jsou předem daná sada pravidel, o kterých se neustále učíme prostřednictvím vědy a nezbytného přizpůsobování se; zatímco ‘zdroje’ existují v rámci jak nerostných surovin, tak síly lidského vědomí porozumět. S ohledem na vývoj návrhu jsou tyto tři atributy vůči sobě navzájem nepostradatelné.

Pro účely této eseje budeme dále používat pojem průmyslový návrh 519 pro označení procesu ekonomicky orientovaného průmyslu ve všech jeho podobách, od jednoduché tvorby produktu až po celkový objednávkový systém světové ekonomiky. Historie průmyslového návrhu je v mnoha ohledech skutečnou historií ekonomického rozvoje. Jak naše neustále se rozvíjející vědecké chápání vytváří logické závěry s ohledem na to, jak nejlépe využít naše zdroje a čas, celosvětové prostředí, jak fyzické, tak kulturní, prošlo trvalou změnou.

V této souvislosti je hlavním zájmem průmyslového návrhu v podstatě efektivita a mohlo by se říci, že existují tři centrální vzájemně související kontexty efektivity: (a) efektivita práce (b) efektivita materiálu a (c) efektivita systému.

(a) Efektivita práce má jedinečnou historii. Od počátku 20. století proběhl relativně rychlý přechod od dominantního využití lidských a zvířecích svalů jako zdrojů pracovní síly k používání strojů s vlastním pohonem. Tento jev, který se nazývá mechanizace, dokázal povýšit pracovní sílu z pozice hodně namáhavé dřiny k působení spíše ve více pozicích s využitím nástrojů.

Nicméně na konci 20. století tento vzor nadále postoupil do stavu, kde byly stroje nejen schopné přemísťovat těžká břemena a provádět složité fyzické úkony, ale byly také propojené s výpočetní technikou a určitým stupněm umělé inteligence a tudíž byly schopny učinit rozhodnutí. Stručně řečeno, dnešní zrychlující se trend prokázal, že tyto moderní stroje nyní v produktivitě výrazně překonávají historicky drtivou většinu úkonů, které člověk sám kdy udělal a zdá se, že tento trend nezpomaluje. 520 Hnutí Zeitgeist považuje celkově tento trend za silný prostředek, kterým lidský druh může nadále maximalizovat svoji produktivní schopnost vyhovět potřebám všech lidských bytostí, zatímco při správném přizpůsobení vytváří takovou úroveň lidské svobody, jaká zde nikdy nebyla. 521

(b) Efektivita materiálu se zabývá tím, jak dobře využíváme suroviny planety Země. Materiálová věda 522rovněž jedinečnou historii sama o sobě. V každém období byly objeveny nové vzorce a možnosti. Hutnictví, doména materiálového inženýrství, které se zabývá fyzickými a chemickými vlastnostmi kovových prvků a jejich sloučenin, 523 bylo historicky velmi důležitým posunem umožňující širokou škálu možností díky vytváření sloučenin a slitin. Například „doba bronzová“, 524 která v Evropě probíhala přibližně v období 3200-600 let př.n.l., se vyznačuje běžným využitím mědi a její slitin bronzu k mnoha účelům.

Nicméně, možná nejdůležitější objev v chápání materiálové vědy (a možná jeden z nejdůležitějších objevů v dějinách lidstva) je soubor chemických prvků zahrnující veškerou hmotu, kterou známe. Pro většinu je znám jako „periodická tabulka prvků“. 118 prvků bylo identifikováno do roku 2013 a asi 92 z nich se přirozeně vyskytuje na Zemi. 525 Stručně řečeno, tyto chemické prvky jsou základními stavebními kameny všeho, co vnímáme jako hmotný svět kolem nás, a každý příslušný atom má určité vlastnosti, a tudíž osobité využití.

Tato znalost, která je extrémně nová vzhledem k souhrnu lidského porozumění, 526 umožnila nejen hlubší pochopení toho, jak chemie může pracovat na vytvoření neuvěřitelně široké škály materiálů pro stále více efektivní průmyslové využití, ale také usnadnila mocné pochopení samotné podstaty hmoty jako takové a vyhlídky pro manipulaci na úrovni atomů.

Nanotechnologie, 527 která je ještě zcela v plenkách, se ve svých teoretických základech o skládání a rozkládání různých materiálů a dokonce soustav materiálů (např. samotného zboží) od atomární úrovně jeví zcela konkrétně. 528

Samozřejmě, současný, relativně surový stav nanotechnologie platí především v kontextu toho, čemu se říká „chytré materiály“ 529 nebo „meta-materiály“. 530 Jak bude zmíněno později v této eseji, současný stav a trendy v oblasti vědy o materiálech představují obrovské možnosti pro současnost a budoucnost.

(c) Efektivita systému je pravděpodobně nejzásadnějším a nejdůležitějším ze všech konceptů a tak abstraktní, jak jen může být, protože všechno, co známe, je systém sám či interakce dvou nebo více systémů. Možná, že nejlepší způsob, jak vyjádřit účinnost systému je zvážit jakýkoli všední čin a přemýšlet o tom, jak by tento čin mohl buď snížit množství odpadu, nebo zvýšit produktivitu na jakékoli úrovni a ne jenom v rámci kontextu vnímání samotného jednoduchého činu. Perspektivy systému jsou pro většinu poněkud nejasné, protože máme tendenci zobrazit většinu funkcí a procesů pouze uvnitř mezí jejich zamýšleného účelu.

Například vezmeme-li v úvahu moderní fitness centrum (jednoduše „posilovnu“) s lidmi cvičícími na různých strojích na jednom místě, máme tendenci myslet pouze na účel tohoto zařízení, a tudíž jak lépe usnadnit zdravotní zájmy těchto lidí používající tyto stroje atd. Zřídkakdy však přemýšlíme šířeji a navrhneme: „Co kdyby vynaložená energie všech těchto šlapajících, tlačících a tahajících lidí byla vedena do systému přeměny energie, díky němuž by mohla být napájena elektrickým proudem zcela nebo z části samotná budova?“ 531

Tento způsob myšlení typu teorie systémů je jádrem pohledu na svět. Snad užitečný způsob, jak přemýšlet o této síťové perspektivě je pomocí samotné synergie přírody. V zemské biosféře, po odečtení současného lidského zásahu, prakticky neexistuje žádná taková věc jako odpad. V podstatě vše, co najdeme v přírodě, je hluboce integrováno a v rovnováze díky kultivační povaze samotného vývoje.

Toto je silné zjištění a termín biomimikry 532 v tomto kontextu stojí za zmínku, jelikož v mnoha ohledech náš vývoj jakožto druhu byl o učení se od již existujících přírodních procesů, přestože se nám zdá, že jsme se v mnoha ohledech velmi oddělili. Z tohoto důvodu práce na usnadnění nejvíce optimalizovaného začlenění, kdy můžeme v ideálním případě opětovně použít cokoli na všech úrovních, podobně, jak to dělá příroda, by měla být společenským cílem pro zajištění udržitelnosti a efektivity.

Ustanovené a potencionální trendy

Existují dva široké základní trendy / skutečnosti, které je nutné v dnešní době zvážit. Pro účely této eseje je budeme označovat jako „ustanovené“ a „potencionální“. Ustanovené trendy jsou socioekonomické trendy působící v době psaní tohoto textu a tyto jsou v kontextu veřejného zdraví a ekologické rovnováhy téměř vždy negativní. 533 Potencionální trendy na druhou stranu odhalují život vylepšující a rovnováhu vytvářející možnosti, které by mohly nastat, pokud by došlo ke společenským změnám většího rozsahu. Jak již bylo zmíněno, tyto dva trendy jsou zřejmě ve vzájemném systémovém rozporu.

V eseji pojmenované Sociální destabilizace a přechod, bude podrobně a do hloubky rozebrán současný stav společenských záležitostí. Nicméně je třeba konstatovat, že zde definované, obhajované a navrhované efektivity nebyly vypracovány proto, abychom ukázali, o jak moc by svět „mohl být“ lepší, kdyby to, co děláme dnes, bylo v pořádku. Na druhé straně ale z těchto základních pozorování vyplývá skutečný požadavek na sladění našich činností, pokud hodláme v našem světě, ve kterém se nacházejí současné negativní vzory, vytvořit stabilitu.

Ve světě, kde se očekává, že populace dosáhne v roce 2050 9 miliard lidí, 534 s ohlášenými trendy týkajícími se úbytku jídla, 535 vody 536 a zmenšujícími se zdroji energie, 537 neusilují tyto návrhy pouze o zlepšení současné situace, ale ve skutečnosti o změnu kurzu. Celkem vzato, je to pohled Hnutí Zeitgeist ukazující, že pokud tyto současné takzvané ustanovené trendy s krátkozrakými tržně-založenými praktikami a všemi s tím spojenými vlastnostmi přetrvají, lidská kultura nejenomže nedosáhne pozitivního uplatnění formulovaných potenciálních trendů, ale nastane i zvýšená destabilizace.

Pohled na svět post-nedostatku

V této části budou uvedeny základní statistiky a trendy za účelem ukázání, jakým způsobem můžeme jako globální společnost dosáhnout „post-nedostatkového“ 538 sociálního systému. Zatímco nedostatek v absolutním pojetí bude s lidstvem na jedné nebo jiné úrovni v tomto uzavřeném systému zdrojů Země vždy, nedostatek na úrovni lidských potřeb a základního materiálního úspěchu není již životaschopnou obranou metod tržního systému přerozdělování. 539

Mimochodem, běžná obrana cenového systému trhu spočívá v tom, že když existuje jakýkoli nedostatek, zneplatní to jakýkoli jiný přístup. Argumentem je, že když nemohou mít všichni xyz, kde xyz je vzácným statkem, pak potřebují lidé peníze (nebo se jej vzdát), aby se rozhodlo, kdo xyz dostane a kdo ne.

Problém tohoto předpokladu spočívá v ignorování faktu, že jisté zdroje, a tím i zboží, mají větší relevanci než ostatní, pokud jde o veřejné zdraví. Srovnáme-li nedostatek velmi drahých luxusních aut, která čerpají status z uspokojení svého vlastníka více než ze základního účelu zprostředkování dopravy, s nedostatkem jídla, které je základním životním požadavkem pro zdraví, dojdeme ke zjištění, že první případ není v reálném životě legitimní.

První případ je snad důležitý pro uspokojení ega vlastníka, který již pravděpodobně dosáhl svých základních potřeb, když si může dovolit takový produkt, jenž není srovnatelný se zájmy těch, kteří mají velmi málo k jídlu nebo nic, a proto nemohou přežít. Nikdo nemůže svévolně spojovat tyto „potřeby“ a „chtíče“, jako by byly jednoduše teoreticky stejné.

Bohužel se tímto způsobem tržní systém chová. Podobně, s velkým bohatstvím a materiální nerovnováhou 540 přichází nevyhnutelná sociální destabilizace. Prakticky každý velký veřejný nesouhlas a revoluce, které jsme za posledních pár stovek let viděli, měli nějaký ekonomický základ obvykle se točící kolem sociální nestability, vykořisťování a třídní separace. 541 Stejně to vypadá i s kořeny zločinu, terorismu, závislosti a ostatními sociálními problémy. Prakticky všechny tyto sklony se rodí z deprivace, ať už absolutní nebo relativní a tato deprivace je nedílnou součástí povahy společnosti založené na konkurenci a nedostatku.

Takže, jednoduše zredukovat naši ekonomickou realitu na pouhý obchod a zároveň tvrdit, že jakýkoli stupeň nedostatku ospravedlňuje použití tržního systému, ceny a peněz pro správu, znamená ignorovat pravou povahu toho, co zaručuje sociální harmonii, stabilitu a veřejné zdraví. Mohlo by se zdát rozumné vzdát se technických schopností, řekněme, za účelem pozvednutí 80 % lidské populace na materiální úroveň, na které se dnes nachází pouze 10 %, jednoduše proto, že „ne každý může vlastnit panství s 500 místnostmi“? Absurdita této námitky je zcela zřejmá, když se vezme do úvahy systémová perspektiva s ohledem na to, co pozvedává skutečné veřejné zdraví a sociální stabilitu.

Níže je, mimo jiné, seznam současných život podporujících zdrojů dostupných globální populaci, které jsou nevyužity kvůli omezujícím faktorům spjatým s tržní ekonomikou. Každý bod je rozepsán.

1. Produkce jídla: Současné produkční metody již vyrábějí více než dost jídla pro uživení všech lidí na Zemi. Mimoto, současné trendy více optimalizované technologie a zemědělské metody také ukazují kapacitu umožňující navýšení efektivity produkce a nutriční kvality do stavu aktivní hojnosti s minimem lidské práce a čím dál tím menšími nároky na energii, vodu a půdu.

2. Čistá voda: Odsolovací a dekontaminační procesy běžně fungují v takové míře, že žádná lidská bytost by i při současném stavu znečištění nemusela být bez pitné vody bez ohledu na to, kde se na Zemi nachází.

3. Energie: Mezi geotermální, větrnou, solární a vodní energií spojenou se systémovými procesy, které mohou obnovit vydanou energii a znovu ji přímo použít, existuje také absolutní energetická hojnost, která může uspokojit několikanásobek současné světové populace.

4. Materiální výroba / přístup: Spektrum materiální výroby sahající od budov přes dopravu k běžnému zboží zažilo silné propojení kapitálových statků, spotřebního zboží a lidské práce. Při správném systémovém začlenění každého typu výroby spolu s optimalizovanými regeneračními procesy a kompletní transformací sahající od vlastnických práv k systému přístupových práv je jasné, že všechny známé funkce produktu může na základě potřeby využít 100 % lidstva v dostatečné hojnosti.

Nosná kapacita

Nicméně, dříve než se budeme podrobně věnovat čtyřem výše zmiňovaným záležitostem, je na místě provést analýzu „nosné kapacity“ Země. Nosná kapacita je definována jako „maximální rovnovážné množství organismů a určitých živočišných druhů, kteří mohou být neurčitě dlouho podporováni v daném prostředí“. 542 Spekulace ohledně nosné kapacity Země s ohledem na lidské bytosti znamenající kolik lidí může Země a její biosféra podporovat, je kontroverzním tématem po mnoho staletí. Například v roce 2001 zpráva Organizace spojených národů uvedla, že dvě třetiny odhadů, které provedla v této době, se pohybovaly v rozmezí od 4 miliard do 16 miliard se střední hodnotou kolem 10 miliard. 543

Technologické změny a jejich schopnost zvýšit efektivitu, vzhledem k tomu, jak jsou naše zdroje využívány, 544 způsobují probíhající kolizi takových odhadů dostat se na hmatatelné empirické číslo. Realitou je, že počet lidí, které může Země podporovat, je značně proměnlivý a částečně stojí na aktuálním stavu technologie v dané době a čím více si prohlubujeme naše vědecké a technické porozumění, tím více lidí budeme schopni podporovat s vynaložením méně energie a zdrojů přepočtených na osobu.

To samozřejmě neznamená, že uvnitř uzavřeného systému Země budeme mít nekonečnou kapacitu pro rozmnožování. Spíše to zdůrazňuje význam toho, co to znamená být strategičtí, inteligentní a efektivní v našem využívání zdrojů, a tím i v průmyslovém / ekonomickém procesu.

Dnes neexistuje žádný důkaz, že jsme na, nebo že se blížíme k nosné kapacitě Země, když vezmeme v úvahu trendy, jenž odkrývají náš obrovský potenciál „dělat více za méně“ společně s hodnotovým systémem, který jasně poukazuje na to, že my, jako živočišný druh, celkově obsazujeme uzavřený prostor na Zemi s přirozenými omezeními a že je to naše osobní odpovědnost k nám samotným, sobě navzájem a ostatním generacím, starat se o rovnováhu, efektivnost a udržitelnost.

Tento vzdělávací imperativ naznačuje, že uvědomělá informovaná globální kultura může v případě potřeby stabilizovat svoji míru reprodukce bez vnější síly, je-li tento základní vztah správně pochopen.

Samozřejmě je toho hodně, co by se dalo říci o vlivu starých tradičních názorů, jako jsou náboženské doktríny, které naznačují, že trvající a konstantní rozmnožování je ctností. Tyto pohledy, které mají původ v absenci znalostí, jež máme dnes s ohledem na naší sdílenou existenci na konečné planetě, budou přirozeně překonány pomocí vzdělání. 545

Podobně, pokud se prozkoumají současné regiony s akcelerujícím růstem populace, zjistí se, že v zemích, ve kterých existuje chudoba a nouze, se obyvatelé rozmnožují rychleji, než v těch zemích, které v chudobě nežijí. Zatímco se vede spor o tom, proč tento vzor převládá, vzájemná souvislost se zdá být nezpochybnitelná. Tento důkaz ukazuje, že zvyšující se životní standard může snížit míru reprodukce a to dále podporuje sociální imperativ pro vytvoření spravedlivého systému přidělování zdrojů.

(1) Potravinářská výroba

Podle Organizace spojených národů pro výživu a zemědělství jeden z osmi lidí na Zemi (téměř 1 miliarda lidí) trpí chronickou podvýživou. Většina z těchto lidí žije v rozvojových zemích a reprezentuje 15 % obyvatel těchto krajů. 546 Není nutno zmiňovat, že chudoba je jasně spojená s tímto jevem.

Opomeneme-li politiku a obchod, dnešní světové zemědělství ve skutečnosti produkuje o 17 % více kalorií na osobu, než tomu bylo před 30 lety, a to i přes nárůst počtu obyvatel o 70 %. Na světě dnes existuje dostatek jídla pro všechny lidi, jehož kalorická hodnota je alespoň 2 720 kcal (kilokalorií) na den, což je více než dostačující pro udržení dobrého zdraví většiny. 547 548 Existence takového velkého počtu chronicky hladovějících lidí v dnešním rozvojovém světě proto minimálně ukazuje, že je něco v nepořádku s globálním průmyslovým a hospodářským procesem samotným a nikoliv s nosnou kapacitou Země nebo schopností lidstva zpracovat dostatek zdrojů.

Institut strojních inženýrů (Institution of Mechanical Engineers) uvádí: „V celosvětovém měřítku se vyrobí asi 4 miliardy metrických tun potravin ročně. Přesto kvůli špatným praktikám při sklizni, skladováním a dopravou, rovněž i tržním a spotřebitelským plýtváním, se odhaduje, že 30-50 % (neboli 1,2 až 2 miliardy tun) ze všech vyrobených potravin se nikdy nedostane do lidského žaludku. Navíc toto číslo neodráží skutečnost, jak velké množství půdy, energie, hnojiv a vody bylo rovněž znehodnoceno při výrobě potravin, které prostě skončí jako odpad.“ 549

Slovy výzkumníka potravinového odpadu Valentina Thurna: „Počet kalorií, které skončí v popelnici v Severní Americe a Evropě by třikrát zasytil všechny hladovějící lidi po celém světě.“ 550

Z ekonomického hlediska můžou vést vzory plýtvání vyspělých zemí ke zvýšení cen celosvětových zásob potravin kvůli zvýšené poptávce vyplývající z těchto značných plýtvajících modelů. Jinými slovy, vyspělý svět přispívá ke světové epidemii hladu svými schématy plýtvání u koncového spotřebitele, protože výsledná poptávka následkem vyššího plýtvání zvyšuje cenovou hodnotu těch zásob, jež by mohly být pro mnohé dostupné.

Ačkoliv určitě existuje vzdělávací imperativ pro konzumní svět, aby zvážil relevantnost svých modelů plýtvání v současném klimatu, a to jak z hlediska reálného plýtvání potravinami, tak i jejich vlivu na světové ceny v důsledku zvýšené poptávky k níž dochází následkem tohoto plýtvání, zdá se, že nejúčinnějším a praktickým prostředkem k překonání tohoto globálního nedostatku je „aktualizovat“ systém produkce potravin moderními metodami. Spojení tohoto aspektu s úmyslnou lokalizací samotného procesu by snížilo obrovské spektrum plýtvání, jež je způsobeno neefektivností v současném globálním potravinovém dodavatelském řetězci, 551 což by tedy nejen obecně snížilo tyto problémy, ale mohlo by dramaticky zvýšit produktivitu, kvalitu produktu a celkový výstup.

Zatímco aktivní využívání orné půdy a pozemního zemědělství by mělo být zachováno (v ideálním případě, samozřejmě, pomocí více udržitelných postupů, než dnes využíváme), 552 velké množství tlaku může být v této době zmírněno využitím pokročilejších bezpůdních metod, které vyžadují méně vody, méně hnojiva, méně (nebo žádné) pesticidy, méně pozemků, a méně práce. Tato zařízení mohou být nyní postavena v městském prostředí nebo dokonce mimo pobřeží na moři. 553

Snad nejslibnější ze všech těchto uspořádání je to, co je dnes známé jako vertikální farmaření. 554 Vertikální farmaření bylo testováno v několika regionech s extrémně slibnými výsledky ohledně jeho účinnosti. Extrapolace těchto statistik spolu s paralelními trendy rozvoje (zvýšení účinnosti) přidružených mechanismů tohoto procesu ukazují, že budoucnost hojné produkce potravin bude nejen (v porovnání se současnou, na půdu orientovanou, tradicí) méně náročná na zdroje na jednotku výstupu, bude působit méně odpadu, ponese sníženou ekologickou stopu, zvýší kvalitu potravin a podobně; ale také bude využívat méně z povrchu planety a umožní produkci druhů potravin, jejichž pěstování bylo dříve vázáno na určité prostředí nebo oblasti a které mohou být nyní pěstovány prakticky kdekoli v uzavřených vertikálních systémech.

Zatímco přístupy se liší, běžné metody zahrnují rotační systémy pro pěstování plodin v průhledných krytech za využití přirozeného světla, spolu s hydroponickým, 555 aeroponickým 556 a / nebo aquaponickým 557 systémem přístupu vody a živin. Rovněž jsou využívány umělé světelné systémy spolu s dalšími prostředky pro distribuci přirozeného světla, například parabolické zrcadlové systémy, které směrují světlo bez elektřiny. 558 Mnoho „energeticky nehospodárných systémů“ 559 se stále častěji přibližuje těmto strukturám vylepšených energetických systémů založených na regeneračních procesech nebo lokalizovaných zdrojích. Spolu s těmito rozmanitými metodami se dramaticky zvyšuje kapacita, neboť potraviny mohou být pěstovány téměř 24 hodin denně, sedm dní v týdnu.

Běžné námitky proti tomuto způsobu zemědělství se většinou týkají obavy o jeho energetickou stopu kritizující použití umělého světla v některých případech jako nepřiměřeně intenzivní. Nicméně využívání obnovitelných systémů energie, například fotovoltaického spolu s regionálním umístěním nejúčelnějších obnovitelných metod, jako jsou vlny a příliv nebo geotermální zdroje, představují věrohodná řešení pro udržitelnou, neuhlovodíkovou bázi napájení.

Avšak nejlepší je o tom přemýšlet v kontextu možného srovnání. Podle Organizace pro výživu a zemědělství (UN’s Food and Agricultural Organization, FAO) je ve Spojených státech až 20 % fosilních paliv země spotřebováno v potravinovém řetězci, což poukazuje na to, že využívání fosilních paliv potravinářskými systémy ve vyspělém světě „často soupeří s automobily“. 560

V Singapuru stojí vertikální systém farmy postavený na zakázku v průhledném krytu využívající uzavřenou smyčku s automatizovaným hydraulickým systémem k otáčení úrody v kruzích mezi slunečním zářením a organicky upravenými živinami pouze asi 3 dolary za měsíc včetně veškeré elektřiny v celém prostoru. 561 Jak je uvedeno výše, tento systém vykazuje také desetkrát vyšší produktivitu na metr čtvereční než konvenční zemědělství s mnohem menší spotřebou vody, práce a hnojiv. Také zde nejsou žádné skutečné přepravní náklady vzhledem k veškeré produkci, jež je distribuována místně, čímž dochází k větší úspoře zdrojů a energie.

Celkově již nyní existuje spektrum aplikací a v mnoha případech jsou tyto již předem připravené struktury využívány, i když nejsou určeny pro takovou práci. 562 V Chicagu ve státě Illinois v USA je v provozu největší světová certifikovaná organická vertikální farma. Ačkoli produkuje převážně zeleninu pro místní trh v Chicagu, toto 90 000 čtverečných stop velké zařízení používá aquaponický systém 563 s rybím odpadem z Tilapie, jenž poskytuje živiny pro rostliny. Farma údajně ušetří 90 % vody ve srovnání s konvenčními zemědělskými technikami a neprodukuje žádný zemědělský odtok. Navíc je možné současně recyklovat veškerý jeho odpad, jenž tvoří kořeny rostlin, stonky a dokonce i biologicky rozložitelné obaly, a tím dosáhnout nulového odpadu zařízení. 564

Aktuální statistiky se liší s ohledem na účinnost často kvůli peněžnímu / měnovému omezení a vlastní obavě ohledně rentability. Stejně jako u mnoha jiných případů v tržním systému si perspektivní technologie najde svůj rozvoj pouze v případě, že to prokáže její konkurenceschopnost. Vzhledem k tomu, jak nové jsou tyto myšlenky, nemůžeme očekávat, že spatříme mnoho příkladů, ani nemůžeme očekávat, že uvidíme optimalizaci těchto metod na vyšší stupeň pro vyhodnocení bez „akceptování trhem“.

Nicméně, můžeme extrapolovat uskutečněný potenciál stávajících systémů změnou měřítka použití, jako kdyby byly začleněny v každém větším městě ve své relativně účinné formě. Následující seznam potvrzuje nadřazenost tohoto přístupu k aktuálnímu tradičnímu půdnímu modelu, což neukazuje jenom udržitelnější praxi, ale také produktivnější praxi, jež může v souladu s existujícími metodami poskytnout celosvětové populaci mnohonásobně vyšší množství výživy na bázi zeleniny. 565

Univerzálnost:

Na rozdíl od tradičního zemědělství lze vertikální farmy vytvořit kdekoliv, dokonce i na vodě, pomocí vzestupných vrstev, jež násobí výstupní kapacitu (tzn. desetipatrová farma bude vyrábět 1/10 ze stopatrové farmy). Využití tohoto prostoru je omezeno hlavně architektonickými možnostmi. Podobně mohou být rostliny pěstovány „na zakázku“ v mnoha ohledech, neboť omezení pěstování závislé na určitém regionu je odstraněno a tyto farmy mohou pěstovat prakticky cokoliv.

Snížené využívání zdrojů:

Vertikální farmaření využívá podstatně méně vody a pesticidů a je příznivější pro neuhlovodíkové metody založené na živinách / hnojivu. Jeho spotřeba energie se může lišit v závislosti na aplikaci, ale v jeho nejúčinnějším nastavení používá výrazně méně energie, jak pro samotné napájení farmy, tak s ohledem na současné odstranění potřeby přebytečného hnojiva z uhlovodíků a ropou poháněné dopravy, což je velkou zátěží u současných farem založených na tradičním principu.

Větší udržitelnost / menší ekologické škody:

Současná tradice zemědělství byla uznána jako jeden z nejvíce ekologicky destruktivních procesů v moderní společnosti. Slovy ekologického spisovatele Renee Choa:

„V roce 2008 bylo 37,7 % globální půdy a 45 % americké půdy využito pro zemědělství. Zásahy člověka do původní krajiny mají za následek šíření infekčních onemocnění, ztrátu biologické rozmanitosti a narušení ekosystémů. Nadměrné pěstování a špatné hospodaření s půdou vedlo k degradaci globální zemědělské půdy. Miliony tun toxických pesticidů používaných každý rok kontaminují povrchové a podzemní vody a ohrožují volně žijící živočichy.“

Zemědělství je zodpovědné za 15 % celosvětových emisí skleníkových plynů a představuje jednu pětinu používání fosilních paliv ve Spojených státech zejména na provoz zemědělské techniky, dopravy potravin a výroby hnojiv. Nadbytek hnojiv vypuštěný do řek, potoků a oceánů může způsobit eutrofizaci: řasy se množí; po smrti jsou konzumovány mikroby, které spotřebují všechen kyslík ve vodě; výsledkem je mrtvá zóna, která zabije veškerý vodní život. V roce 2008 bylo zaznamenáno 405 mrtvých zón po celém světě … více než dvě třetiny světové sladké vody je použito pro zemědělství.“ 566

Kapacita post-nedostatku:

Studenti na Kolumbijské univerzitě zabývající se systémy vertikálních farem zjistili, že k nasycení 50 000 lidí by byla zapotřebí 30-ti podlažní budova velikosti bloku v „New York City“. 567 Blok ve městě New York má, velmi zjednodušeně řečeno, přibližně 6,4 akrů. 568 Pokud to přepočítáme do kontextu města Los Angeles v americké Kalifornii s počtem obyvatel přibližně 3,9 milionu 569 s celkovou rozlohou cca 318 912 akrů, 570 bylo by zapotřebí k nasycení místních obyvatel zhruba 78 těchto 30-ti podlažních budov, tj. budov pokrývajících 6,4 akrů pozemku. To představuje asi 0,1 % z celkové rozlohy města Los Angeles k nasycení obyvatel. 571

Země je tvořena z 29 % pevninou, rozkládá se na zhruba 36 794 240 000 akrech a lidská populace od konce roku 2013 čítá 7,2 miliardy lidí. 572 Pokud přepočítáme stejný základ 30-ti podlažní vertikální farmy pokrývající 6,4 akrů pozemku pro nasycení 50 000 lidí, skončíme u potřeby teoreticky 144 000 vertikálních farem pro nasycení celého světa. 573 To představuje 921 600 akrů pozemků pro umístění těchto farem. 574 Vzhledem k tomu, že zhruba 38% veškeré půdy na Zemi je v současné době používáno tradičním zemědělstvím (13 981 811 200 akrů), 575 zjišťujeme, že potřebujeme pouze 0.006 % existující půdy Země pro uspokojení požadavků výroby. 576

Nyní jsou tyto extrapolace jasně teoretické a je třeba vzít pochopitelně v úvahu mnoho dalších faktorů s ohledem na umístění takových zemědělských systémů a kritických specifik. Také v rámci statistiky využití půdy na 38 % pro zemědělství poznamenejme, že hodně z této půdy je využíváno nejen pro rostlinnou výrobu, ale také pro chov hospodářských zvířat. Nicméně, surové statistiky jsou neuvěřitelné s ohledem na možnou účinnost a kapacitu. Pokud bychom se ve skutečnosti teoreticky zaměřili pouze na samotnou rostlinnou výrobu, kterou v současné době používáme na přibližně 4 408 320 000 akrech půdy, 577 můžeme nahradit proces kultivace půdy umístěním systémů těchto 30-ti podlažních vertikálních farem (vedle sebe), jejichž potravinový výstup poskytne potravu pro nasycení 34 440 000 000 000 lidí (34,4 bilionů). 578

Vzhledem k tomu, že do roku 2050 potřebujeme nakrmit pouze 9 miliard lidí, potřebujeme využít přibližně 0,02 % této teoretické kapacity, což by mohlo být polemizováno, pravděpodobně kvůli poměrně diskutabilní zdánlivě praktické námitce společné pro výše uvedené extrapolace. Poslední poznámka se týká proteinů, jež jsou snadno dostupné v rostlinné oblasti, avšak jsou v dnešní době stále zpochybňovány kvůli zájmu na produkci masa. Z hlediska udržitelnosti, ignorováním společných morálních otázek a pravděpodobně nehumánních praktik stále společných pro průmyslový chov hospodářských zvířat, je dnešní produkce masa vnímána jako ekologicky nepřátelské jednání.

Podle ILRI zabírají systémy chovu asi 45 % zemského povrchu. 579 Podle FAO chov hospodářských zvířat produkuje více emisí skleníkových plynů než moderní plynová doprava. 580 Vzhledem k tomu, že z oceánu z důvodu nadměrného rybolovu zmizelo 90 % všech velkých ryb, které zde kdysi prosperovaly, 581 je zapotřebí hledat nová řešení.

Jedním z možných řešení je akvakultura, která představuje přímý chov ryb, korýšů a podobně. Tento přímý přístup, je-li udržitelně řízený, může vést ke zvýšení hospodářské produkce ryb bohatých na proteiny pro lidskou spotřebu a tím nahradit poptávku po suchozemském mase. Další možností je výroba masa „in vitro“. Maso „in vitro“ může být produkováno jako proužky svalových vláken, které rostou prostřednictvím fúze prekurzorových buněk, buď embryonálních kmenových buněk nebo specializovaných satelitních buněk, jež se nacházejí ve svalové tkáni. Tento druh masa je obvykle kultivován v bioreaktoru.

Ačkoli se prozatím jedná o experimentální záležitost, byl v roce 2013 v Londýně jako první na světě uvařen a sněden laboratorně vyprodukovaný burger. 582 Mezi další výhody patří omezení zdrojů onemocnění u zvířat, které jsou velmi časté, spolu se schopností vyhnout se určitým negativním zdravotním vlastnostem tradičního masa, jako je například odstranění mastných kyselin ve výrobě.

(2) Čistá voda

Vzhledem k faktu, že lidské tělo dokáže přežít bez čisté vody jen pár dní, 583 je kritické, aby tato nejzákladnější surovina byla hojně dostupná všem. Také je páteří mnoha průmyslových výrobních metod, včetně samotného zemědělství. Sladká voda je přirozeně se vyskytující voda na povrchu Země v ledových příkrovech, ledových čepicích, ledovcích, krách, bažinách, rybnících, jezerech, řekách a potocích a také pod zemí jako spodní voda v kolektorech a podzemních potocích. Z veškeré vody na Zemi je 97 % vody slané a nelze ji přímo konzumovat.

Podle Světové zdravotnické organizace: „Kolem 2,6 miliardy lidí – polovina rozvojového světa – nemá k dispozici ani obyčejnou ‘vylepšenou’ latrínu a 1,1 miliardy lidí nemá žádný přístup ke kvalitnímu zdroji pitné vody. Následkem čehož:

  • 1,6 milionu lidí umírá ročně na průjmová onemocnění (včetně cholery) způsobená nedostatečným přístupem k pitné vodě a k základním hygienickým zařízením a 90 % z nich jsou děti pod 5 let, většinou z rozvojových zemí;
  • 160 milionů lidí je nakaženo schistosomiázou způsobující desítky tisíc úmrtí ročně; 500 milionů lidí je v nebezpečí zánětu spojivek, 146 milionů z nich v ohrožení slepotou a 6 milionů je zrakově postiženo;
  • Střevní hlísty (askarióza, trichurióza, ancylostomóza) trpí rozvojový svět kvůli neadekvátní pitné vodě, kanalizaci a hygieně se 133 miliony postiženými vysokou intenzitou střevní infekce; každý rok se objeví asi 1,5 milionů případů klinické hepatitidy A.“ 584

Podle OSN bude roku 2025 kolem 1,8 miliardy lidí žít v oblastech postižených nedostatkem vody a dvě třetiny světové populace bude žít v oblasti, kde je s vodou problém. 585 Jako u většiny současných světových problémů se zdroji je to vina jak špatného hospodaření, tak nedostatečné průmyslové aplikace. Z pohledu hospodaření je množství vody vyplýtvané ve světě kvůli znečištění, nadměrnému užívání a neefektivní infrastruktuře enormní. Přibližně 95 % vody, kterou přivádíme do většiny domácností, odtéká ihned dolů do kanalizace. 586

Systémové řešení k optimálnímu využití je navrhnout kuchyně a koupelny tak, aby se znovu využívala voda pro jiné účely. Například voda tekoucí ve sprše nebo dřezu může být využita při splachování toalety. Různé společnosti začaly nedávno pomalu realizovat takovéto myšlenky, ale ve výsledku většina infrastruktur nemá nic podobného, jako systémy opakovaného použití. To samé platí u velkých komerčních staveb, které mohou vytvořit sítě opětovného použití v celé budově spojené se systémem zachycování dešťové vody pro ostatní účely atd.

Znečištění vody je další problém, který postihuje jak rozvinuté, tak rozvojové země v mnoha oblastech. Americká agentura pro ochranu životního prostředí (EPA) odhaduje, že 850 miliard galonů znečištěné (odpadní) vody za rok vtéká do vodních zdrojů a přispívá k 7 milionům onemocnění ročně. 587 Centrum pro vodní hospodářství třetího světa odhaduje, že pouze zhruba 10 až 12 procent odpadních vod v Latinské Americe je správně ošetřeno. Mexico City, například, „exportuje“ svou neošetřenou odpadní vodu místním farmářům.

Třebaže si toho farmáři cení, protože díky vodě mají větší sklizeň, odpadní voda je silně kontaminovaná patogeny a toxickými chemikáliemi, což představuje vážné zdravotní riziko jak pro farmáře, tak pro konzumenty zemědělských produktů vypěstovaných v této oblasti. Hlavní města v Indii vypouští neošetřenou odpadní vodu do řek, které slouží jako zdroj pitné vody. Například město Dillí vypouští odpadní vodu přímo do řeky Yamuny – zdroje pitné vody pro zhruba 57 milionů lidí. 588

Při řešení tohoto problému se musí z části řešit otázka ohromné neefektivnosti pravděpodobně způsobená peněžními omezeními většiny vlád pro zřizování řádných odpadních systémů spolu s imperativem průmyslového návrhu zahrnout systém opětovného využití, jenž by lépe udržoval a využíval naše existující zdroje vody.

Kromě toho, nejvýznamnější komplexní řešení pro vyrovnání se s těmito vynořujícími se otázkami, jež by umožnilo nejen zmírnění současných problémů s vodou, které postihují více než 2 miliardy lidí, ale také posun do stavu relativní hojnosti pitné vody pro všechny lidi, je využívat moderní (a) čistící a (b) odsolovací systémy, jak v makro-průmyslovém, tak v mikro-průmyslovém měřítku.

(a) Čištění:

Pokroky v čištění vody byly urychleny mnoha technologickými variantami přístupu. Jedna z asi nejefektivnějších metod současnosti je „ultrafialová (UV) dezinfekce“. Tento proces je možno využít ve velkém měřítku s nízkou spotřebou energie, který pracuje rychle.

Podle Ing. Ashoka Gadgila, vynálezce přenosných UV systémů: „Z pohledu využití elektrické energie je výkon 60 W (wattů) – což je srovnatelné s výkonem obyčejné stolní lampy – dostatečný k desinfekci vody protékající rychlostí jedné tuny za hodinu nebo také 15 litrů za minutu … Takové množství vody je dostatečné pro pokrytí potřeby pitné vody pro 2 000 lidí.“ 589 Toto zařízení vytvořené Ing. Gadgilem pro venkovské a chudé oblasti může fungovat prostřednictvím solárních panelů vážících pouhých 15 liber a neprodukujících žádný toxický odpad.

Samozřejmě, že je v tom háček. Přestože ultrafialová dezinfekce účinkuje dobře na bakterie a viry, je méně účinná na ostatní druhy znečištění jakými jsou nerozpuštěné látky, zákaly, barvy nebo rozpustné organické látky. 590 Ve větším měřítku je UV dezinfekce často kombinovaná s více standardními prostředky jako je chlór. Je tomu tak i v případě největší UV dezinfekční čističky pitné vody na světě v New Yorku, která dokáže vyčistit 2,2 miliardy amerických galonů (8 327 906 metrů krychlových) vody za den. 591 To je 3 039 685 690 metrů krychlových za rok.

Průměrný občan Spojených států spotřebuje 2 842 metrů krychlových vody za rok. 592 Toto číslo zahrnuje sladkou vodu použitou nejenom pro přímé pití, ale také pro průmyslové účely. Celosvětový průměr je 1 385 krychlových metrů vody za rok. 593 Čína, Indie a Spojené státy americké jsou v současné době největšími odběrateli vody na světě a většina této vody je využita pro výrobu, hlavně v zemědělství. 594 Faktem je, že 70 % veškeré vody globálně je využíváno v zemědělství. 595

Z čistě statistického hlediska, ignorujíc vysoce potřebné revize ohledně strategického používání vody, systémů opětovného využití a možnosti uchování vody díky pokročilejším a více efektivním průmyslovým aplikacím, zvažme jednoduchou otázku ohledně toho, co by bylo potřeba k dezinfekci (za předpokladu, že by to bylo třeba) veškeré sladké vody průměrně využívané v současnosti celosvětovou populací ve všech souvislostech. Při průměru 1 385 krychlových metrů vody na osobu a světové populaci čítající 7,2 miliardy lidí dospějeme k celkové roční spotřebě 9,972 bilionů krychlových metrů vody.

Při použití výstupní kapacity New Yorkské UV dezinfekční čističky, tj. kapacity přibližně 3 miliardy metrů krychlových ročně jako základ pro instalaci takových čističek, zjistíme, že by bylo zapotřebí 3 324 těchto čističek na celém světě. 596 New Yorská čistička má rozlohu zhruba 3,7 akrů (161 172 čtverečních stop). 597 To znamená, že musíme mít zhruba 12 299 akrů půdy, která by byla teoreticky potřeba k umožnění čistícího procesu veškeré sladké vody v současnosti, jež je globálně využívaná populací. Samozřejmě netřeba zmiňovat, že je zde mnoho dalších „stopových“ faktorů, se kterými je třeba počítat, jako je energetická potřeba, společně s kritickou důležitostí umístění.

Nicméně, pojďme toto více promyslet a porovnat. Samotná armáda Spojených států amerických se svými zhruba 845 441 armádními budovami a základnami zabírá 30 milionů akrů půdy na celém světě. 598 Pouze 0,04 % této půdy by stačilo k dezinfekci veškeré spotřebované sladké vody na celém světě, pokud by to bylo vůbec potřeba v takovém měřítku, což není.

(b) Odsolování:

Pokud dáme reálnou možnost masového globálního čištění znečištěné sladké vody stranou, asi nejmocnější způsob, jak zajistit pitnou vodu, je získat ji přímo ze slaného zdroje, jmenovitě z oceánu. Jelikož je naše planeta z většiny pokrytá slanou vodou, tak samotná tato technika, pokud by byla správně použita, by zajistila celosvětovou hojnost pitné vody.

Nejběžnější metoda odsolování využívaná v dnešní době je reverzní osmóza. Proces, který odděluje molekuly vody ze slané vody zanechávající solné ionty. Podle Mezinárodní odsolovací asociace: „V dnešní době proces reverzní osmózy (RO) … zahrnuje téměř 60 % instalované kapacity následován tepelnými procesy vícefázového blesku (MSF) s 26 % a vícefázovou destilací s 8,2 %.“ 599 V roce 2011 existovalo ve světě přibližně 16 000 odsolovacích stanic a celková kapacita všech stanic v provozu byla 66,5 milionů krychlových metrů vody za den neboli zhruba 17,6 miliard amerických galonů za den. 600

Jako s každou technologií, mnohé pokročilé metody, které jsou nyní považovány za „experimentální“, s postupně pokračujícím vývojem naznačují velké zvýšení efektivity. Jedna taková metoda nazývaná kapacitní odsolování (CD), také známá jako kapacitní de-ionizace (CDI), ukázala, že dokáže pracovat s větší energetickou efektivitou, menšími tlaky, bez membránových komponent a neprodukuje žádné odpadní látky jako jiné konvenční metody. Také ji lze jednoduše využívat ve větším měřítku jednoduchým zvýšením množství elektrod v systému. 601

Celkově, když prozkoumáme obecně existující metody společně s novými, zjistíme obecný trend zvyšování efektivity jak v úspoře energie, tak výkonu. 602 Krátce poznamenejme, že vzhledem k zaměření této extrapolace k „post-nedostatkovému“ využití odsolování se budeme zabývat pouze současnými, prověřenými a využívanými metodami, jmenovitě systémem reverzní osmózy.

Odsolovací závod Wonthaggi je moderní závod na odsolování mořské vody využívající pokročilé reverzní osmózy nacházející se na australském pobřeží The Bass Coast poblíž města Wonthaggi v jižní Viktorii v Austrálii. Byl dokončen v prosinci roku 2012. Může produkovat, se střídmým odhadem, kolem 410 000 metrů krychlových odsolené vody za den (150 milionů metrů krychlových za rok), 603 zatímco se rozkládá zhruba na 20 hektarech (asi 50 akrech) pozemku. 604 Jak bylo uvedeno dříve, celková roční světová spotřeba vody v současnosti je kolem 9 bilionů 972 miliard krychlových metrů vody, což znamená, že na zpracování veškeré potřebné pitné vody by tedy bylo potřeba 66 480 takových stanic. 605 Tato extrémní extrapolace opět ukazuje relativní pointu, že ve skutečnosti ani není potřeba odsolovat tolik vody.

Nicméně kdybychom museli odsolovat mořskou vodu neustále, abychom pokryli současnou globální spotřebu, 3 miliony akrů půdy by k tomu stačily. Na Zemi je asi 217 490 mil (350 016 km) 606 pobřeží, což znamená, že volné využití stejného modelu, jako je odsolovací stanice Wonthaggi přibližně o 20 hektarech (50 akrech) se 100 metry na hektar (neboli 328 stop) předpokládající konstrukci 4 hektary širokou a 5 hektarů dlouhou souběžně s pobřežím, by zabralo 1 640 stop podél pobřeží. To znamená, že předpokládaných 60 000 stanic stejné velikosti by zabralo 109 027 200 stop (33 231 491 metrů) nebo 20 649 mil (33 231 km) pobřeží (9,5 % světového pobřeží).

Samozřejmě, že je to velká část pobřeží a přirozeně se musí počítat s mnoha dalšími faktory při výběru vhodné lokality pro takovou stanici. Opět není účelem této extrapolace tvrdit, že tyto statistiky mají nějaké jiné využití, než odhadnout v širším smyslu, co taková kapacita znamená ve světle problémů spojenými s nedostatkem vody, jež se dnes vyskytují. Přesto, faktem zůstává, že je zcela v možnostech takové aplikace uspokojit potřeby lidí trpící nedostatkem vody pouze odsolováním samotným spojeným s infrastrukturou a distribučním systémem na přesun vody ve vnitrozemí.

Jako poslední příklad pojďme více zredukovat tuto abstraktní extrapolaci a využijme ji v podmínkách reálného života. Například na africkém kontinentu, který má podle odhadu z roku 2013 kolem 1 miliardy obyvatel, 607 postrádá zhruba 345 milionů lidí přístup k pitné vodě. 608 Pokud využijeme zmíněnou průměrnou globální spotřebu 1 385 metrů krychlových na osobu a rok, tak pro pokrytí potřeb těchto 345 milionů lidí by bylo potřeba 477 825 000 000 metrů krychlových vody ročně.

Využívaje roční kapacitu stanice Wonthaggi – 150 milionů metrů krychlových ročně – jako základ pro výpočet, potřebovala by Afrika pro uspokojení takové poptávky 3 186 50-ti akrových stanic na svém pobřeží, což by vyžadovalo zhruba (25 158 mil afrického pobřeží) 5 227 200 stop nebo 990 mil. To je asi 3,9 % afrického pobřeží. 609

Nicméně pokud bychom rozdělili toto číslo na polovinu a použili UV čistící systémy na jednu část a odsolování na druhou, tak by odsolovací proces potřeboval asi 1,9 % neboli 495 mil pobřeží na odsolovací zařízení a pouze 292 akrů půdy pro čistící zařízení, což je nepatrná část Afriky vzhledem k celkové rozloze (asi 7 miliard akrů). Toto je vysoce proveditelné a samozřejmě v tomto případě, a ve všech ostatních případech také, bychom strategicky maximalizovali čistící procesy, jelikož jsou účinnější, zatímco pro zbytek poptávky by se využilo odsolování.

Takovéto hrubé statistiky ukazují, že za pomocí UV a tradiční dekontaminace, spolu s tradičními odsolovacími procesy, jaké v současnosti existují, i když budeme ignorovat rapidní pokroky vyskytující se v obou oblastech,610 které budou mít nejspíše exponenciálně rostoucí úroveň efektivity v nadcházejících dekádách, je představa, že bychom na planetě Zemi trpěli nedostatkem vody, absurdní. Obě tyto izolované extrapolace předpokládaly, že by byla použita pouze jedna z nich, a to ve velkém měřítku s předpokladem, že by nebyl žádný jiný zdroj pitné vody.

Ve skutečnosti vzhledem k množství pitné vody, která je stále ještě k dispozici, spolu s jednoduchým inteligentním přeuspořádáním vodovodních sítí pro opětovné použití a dalšího zachování stávající kapacity, a také s odsolovacími a dekontaminačními procesy podle potřeb regionů (z nichž mnohé lze napájet rovněž rychle se rozvíjejícími obnovitelnými zdroji energie) jak ve velkém, tak v malém měřítku, máme technickou kapacitu k tomu, abychom přeměnili dostupnost pitné vody v absolutní globální hojnost.

(3) Energie

Obnovitelné zdroje energie jsou zdroje, které se neustále doplňují. Takové zdroje zahrnují energii z vody, větru, slunce a geotermální energii. Naproti tomu paliva jako například uhlí, ropa a zemní plyn obnovitelné nejsou. Jejich dostupnost je založena na zásobách planety Země, jež se nedají v krátké době regenerovat.

Od počátku 21. století se povědomí o možnostech čisté, obnovitelné energie stalo zásadním. 611 Spektrum aplikací, rozšiřitelnost a míra efektivity ve spojení se zlepšujícími se metodami skladování a přeměnou pravděpodobně udělaly naše současné metody založené převážně na energii z uhlovodíku zastaralé, především pokud jde o trvalé negativní následky jejich používání. Nukleární energie, ač efektivní a některými považována za „obnovitelnou“, přináší velmi vysoká rizika daná používáním nestabilních materiálů. Několik velkých havárií nastolilo rovněž otázky ohledně bezpečnosti tohoto způsobu výroby energie. 612

V dnešním světě je pět nejběžněji používaných obnovitelných zdrojů energie, kterými jsou vodní (přehrady), solární, větrná, geotermální a biopaliv. Obnovitelná energie v současnosti představuje přibližně 15 % celosvětové spotřeby, z toho 97 % této energie představuje energie vodní. 613

Vzhledem k tomu, že přes 1,2 miliardy lidí na světě jsou bez přístupu k elektřině, 614 společně s pokračujícím znečišťováním a opakujícími se krizemi spojenými s tradičními neobnovitelnými metodami, je účelem této kapitoly ukázat, že nebezpečí spojené s fosilními palivy a nukleární energií již nejsou nadále nezbytná. Jsme nyní schopni několikanásobně zásobit celý svět čistými, obnovitelnými metodami s relativně nízkým dopadem, z velké části lokalizovanými podle potřeby jednotlivých struktur, měst nebo průmyslového použití.

Nicméně, je důležité poukázat předem na to, že v současné době neexistuje žádné jednotné řešení. Jelikož různé oblasti na Zemi mají různé sklony k využívání a použití obnovitelné energie, na tyto aplikace by mělo být pohlíženo jako na systémový či síťový rozvoj kombinací prostředků. Poznamenejme, zúžením na nejrelevantnější z těchto hojnost produkujících možností, že možná nejlepší, jak přemýšlet o získávání / využívání a použití energie z obnovitelných zdrojů, je ve dvou kategoriích: (a) Velkovýroba / Hlavní dodávka a (b) Malovýroba a všechny smíšené systémy.

(a) Velkovýroba / Hlavní dodávka:

Velkovýroba, jako je „hlavní dodávka“ pro uspokojení potřeb města nebo průmyslového centra s vysokou spotřebou energie, zahrnuje čtyři základní prostředky: (a1) geotermální elektrárny, (a2) větrné farmy, (a3) solární pole a (a4) vodu (oceánskou / vodní energii).

(a1) Geotermální energie:

Geotermální energie 615 je v podstatě energie získávaná z přirozeného tepla roztaveného zemského jádra elektrárnami obvykle umístěnými poblíž míst, kde je celkem malá vzdálenost k centrům s vysokým žárem. 616 617 Zpráva Massachusettského technologického institutu (MIT) o geotermální energii z roku 2006 prosazující pokročilý těžební systém EGS uvádí, že 13 000 zettajoulů (13 × 1024 joulů) energie je nyní dostupné v Zemi s možností vytěžit 2 000 zettajoulů pomocí vylepšené technologie. 618

Celková spotřeba energie všech zemí na naší planetě je přibližně půl zettajoulů ročně (0,55 ZJ/rok) a 619 to znamená tisíce let planetární energie pouze za využití tohoto média samotného. Zpráva MIT dále odhaduje, že jen pod Spojenými státy se v pevných skalách 10 km pod povrchem skrývá dost energie na zásobení celého světa na dalších 30 000 let.

Dokonce i s předpokládaným 56 % zvýšením spotřeby do roku 2040 je kapacita geotermální energie obrovská, pokud bude správně těžena. 620 621 Stejně tak množství vytěženého tepla ze Země se zdá být nepatrné v porovnání s jeho ložiskem, což dělá tento zdroj prakticky neomezený v poměru k lidské spotřebě. 622 Navíc, jelikož tato energie vzniká nepřetržitě, nenastávají zde žádné problémy s přerušováním dodávek, takže tento typ energie tak může být produkován neustále a bez potřeby uskladnění.

Dopad geotermální energie na životní prostředí je relativně velmi nízký. Island ji již po nějakou dobu využívá téměř výhradně a jejich elektrárny produkují extrémně nízké emise (žádný uhlík) v porovnání s metodami založenými na těžbě uhlovodíku. 623 Kromě vzniklé síry se mohou občas objevit malá zemětřesení v důsledku vrtných technik. Tento problém byl zařazen mezi problémy způsobené člověkem 624 a řešením může být zdokonalení technického procesu ve spojení s dobrým porozuměním charakteru umístění vrtu.

Co se týče polohy, teoreticky je možné umístit těžbu geotermální energie kamkoliv, pokud zde bude kapacita vrtat dostatečně hluboko společně s dalšími pokroky v technologii. 625 Dnes však většina elektráren potřebuje být poblíž míst, kde se na Zemi střetávají tektonické desky. 626 Geotermální mapa povrchu Země zachycená satelitem dokáže taková ideální místa odhalit pomocí detekovaného tepla. 627 Tyto mapy ukazují možnosti poblíž většiny pobřeží po celém světě, 628 a ačkoli studie uvádějí nejednoznačná čísla ohledně přesného počtu těchto oblastí, je všeobecně jasné, že potenciál je obrovský.

Ministerstvo energetiky Spojený států amerických upozornilo, že zdroje geotermální energie vyžadují mnohem méně plochy než ostatní zdroje, včetně zdrojů na fosilní paliva a současných dominantních zdrojů obnovitelné energie. Za dobu více jak 30 let, což je doba, která se běžně používá pro porovnání dopadů různých zdrojů energie na životní cyklus, je jasné, že geotermální elektrárna vyžaduje 404 metrů čtverečných plochy na jednu gigawatthodinu, zatímco zařízení na spalování uhlí zabere 3 632 metrů čtverečných na gigawatthodinu. 629 Pokud bychom provedli základní porovnání těchto ploch na gigawatthodinu, vyšlo by nám, že na plochu jedné uhelné elektrárny by se vešlo devět geotermálních. 630 631

Současně je důležité podotknout, že nové, efektivnější metody geotermální těžby se zdají být na počátku s ohledem na možný výstupní potenciál. V roce 2013 bylo oznámeno, že byla zahájena výstavba 1 000 MW elektrárny v Etiopii. 632 Megawatt je jednotkou výkonu a výkonová kapacita se vyjadřuje rozdílně než energetická kapacita, která je v kontextu s megawatty vyjádřena v megawatthodinách (MWh). Jinými slovy, energie je množství provedené práce, zatímco výkon je rychlost konání práce. Takže například generátor s kapacitou 1 MW, jenž při této kapacitě pracuje nepřetržitě po dobu 1 hodiny, vyprodukuje 1 MWh (megawatthodinu) elektrické energie.

To znamená, že pokud by 1 000 MW geotermální elektrárna pracovala při plné kapacitě 24 hodin denně, 7 dní v týdnu, 365 dní v roce, vyrobila by 8 760 000 MWh/rok. 633 Současná spotřeba ve světě je okolo 153 miliard MWh/rok, 634 což znamená, že na pokrytí této světové spotřeby by bylo potřeba teoreticky zhruba 17 466 geotermálních elektráren. 635

Podle Světové asociace uhlí (World Coal Association, WCA) je na světě v provozu přes 2 300 elektráren na spalování uhlí. 636 Za použití výše zmíněného porovnání velikostí / kapacity geotermálních a uhelných elektráren, kdy by se na plochu jedné elektrárny na spalování uhlí vešlo devět geotermálních, lze zjistit, že plocha 1 940  637 uhelných elektráren (tedy 84 % jejich celkového množství) by stačila teoreticky pro 17 465 geotermálních elektráren. Vzhledem k tomu, že uhelné elektrárny dnes pokrývají pouze 41 % současné světové energetické výroby, 638 tato teoretická extrapolace také ukazuje, jak by těchto 84 % plochy nyní obsazených samotnými elektrárnami na spalování uhlí (produkujících jen 41 %), mohlo být využito geotermálními elektrárnami pro zajištění dodávky pro pokrytí 100 % globálního výkonu.

Všechno toto by bylo bez znečištění v důsledku spalování uhlí, jež je považováno za jednu z nejvíce znečišťujících praktik na světě a zároveň také pravděpodobně nejvíce přispívá ke zvýšení oxidu uhličitého v atmosféře následkem lidské činnosti.

(a2) Větrné farmy

Ve studii ministerstva energetiky Spojených států amerických se uvádí, že využití větru na Great Plains ve státě Texas, Kansas a Severní Dakota, by mohlo poskytnout dostatek elektrické energie pro napájení celých USA. 639 Ještě více působivá je studie Stanfordské university z roku 2005, uveřejněná v Journal of Geophysical Research, ve které se uvádí, že kdyby bylo na planetě zužitkováno pouze 20 % větrného potenciálu, stačilo by to na pokrytí veškerých energetických potřeb světa. 640

Tento závěr potvrzují i další nedávné studie dvou nezávislých organizací vydané v roce 2012, které počítají s již existujícími technologiemi větrných turbín, pomocí nichž by mohla Země produkovat stovky bilionů wattů energie. Toto je vskutku mnohonásobně více, než svět v současné době spotřebovává. 641 Větrná energie je snad nejjednodušší formou obnovitelné energie s nízkým dopadem na životní prostředí a její použití je omezeno pouze lokací.

S použitím Alta Wind Energy Centra rozkládajícího se na ploše 9 000 akrů v Kalifornii, které má aktivní elektrický výkon 1 320 MW, je teoreticky možné vyprodukovat 11 563 200 MWh elektrické energie za rok. 642 To znamená, že by bylo zapotřebí 13 231 větrných farem o rozloze 9 000 akrů, pro pokrytí současného odběru 153 miliard MWh. To znamená, že by bylo potřeba 119 079 000 akrů země (s dostatečným větrným potenciálem). 643 Toto teoreticky odpovídá 0,3 % povrchu Země, který by byl teoreticky potřeba k uspokojení světových potřeb energie. 644 Je nutné znovu zdůraznit, že tyto údaje nemají naznačit, že je toto řešení ideální i vzhledem k zemím, ve kterých je použití větrných farem reálné spolu s ostatními důležitými faktory. Tento text má jednoduše ukázat obecnou perspektivu možností.

Nicméně existuje jedna unikátní skutečnost výroby větrné energie, a tou je potenciál výroby mimo pevninu. Ve srovnání s větrnou energií na pevnině je výnos z větrné energie mimo pevninu průměrně mnohem větší, protože rychlosti větru zde bývají vyšší. Tato skutečnost také zmírňuje problémy spojené s umístěním elektráren na souši, jako je nedostatek pozemků a regionální omezení.

Podle Vyhodnocení mimopevninových zdrojů větrné energie ve Spojených státech je v USA dostupných 4 150 GW (gigawattů) (4 150 000 MW) potencionálního výkonu větrných turbín umístěných mimo souš. 645 Za předpokladu, že by byl tento výkon konzistentní jeden rok, skončíme s přeměnou energie 36 354 000 000 MWh/rok. Když si vezmeme spotřebu energie Spojených států v roce 2010, která činila 25 776 TWh (25,776 miliard MWh), 646 zjistíme, že by samotné využívání větrné energie překročilo národní spotřebu asi o 10,6 miliard MWh neboli o 41 %. Když tuto energetickou kapacitu národní úrovně intuitivně extrapolujeme na zbytek světových pobřeží a také vezmeme v úvahu dříve zmíněný statistický výzkum, který zjistil, že můžeme několikanásobně napájet celý svět rovněž větrnou energií na pevnině, 647 zjistíme, že možnosti energetické hojnosti na větrné bázi jsou mimořádně působivé.

(a3) Sluneční pole

Horní vrstva atmosféry Země přijímá okolo 1,5 × 1021 Wh (Watthodin) slunečního záření ročně. Toto obrovské množství energie je více než 23 000 krát větší, než spotřeba lidské populace na planetě. 648 Kdyby lidstvo dokázalo zachytit pouze jednu desetinu procenta solární energie dopadající na Zemi, mohli bychom získat šestkrát více energie, než v současnosti ve všech dnešních formách spotřebováváme, a to s téměř žádnými skleníkovými plyny. Schopnost využít tuto energii závisí na technologii a na tom, jak velké procento záření je absorbováno.

Konvenční fotovoltaika, v současné době nejběžnější forma používaná většinou pro malé aplikace, využívá křemík jako polovodič a existuje ve formě ploché buňky nebo plátku. Koncentrovaná fotovoltaika (Concentrated photovoltaics, CPV) je obecně v průměru efektivnější než nekoncentrovaná; nicméně má tendenci vyžadovat přímější vystavení pro správné soustředění světla.

Koncentrovaná solární energie (Concentrated solar power, CSP) je velkoplošný přístup používající zrcadla nebo čočky k soustředění velké plochy slunečních paprsků nebo solární tepelné energie do malého prostoru. Elektrická energie se vyrobí, když se koncentrované světlo přemění na teplo, které pohání tepelný stroj (takovou parní turbínu) propojený s elektrickým generátorem nebo podobně. Na rozdíl od fotovoltaiky, která světlo přeměňuje přímo na elektrickou energii, tato technologie světlo přeměňuje na teplo. V poslední době byly také použity metody velkoplošného skladování pro prodloužení přístupu v noci.

Variací koncentrované solární energie (CSP) je solární termální energie (Solar Thermal Energy, STE). Solární systém generující elektrickou energii v Ivanpah v Kalifornii v USA je pole velké 3 500 akrů 649 s roční výrobou 1 079 232 MWh. 650 Zatímco Ivanpah nepoužívá žádnou formu uchovávání, slouží okolo 140 000 domům v regionu. Kdybychom extrapolovali a použili Ivanpah jako základ, tak bychom teoreticky potřebovali 141 767 polí neboli 496 184 500 akrů pozemků pro uspokojení současné globální energetické spotřeby. To činí 1,43 % veškeré půdy na Zemi. 651

Je třeba opět zdůraznit, že cílem těchto údajů není naznačit, že je něco takového praktické, nebo že by se měly ignorovat rozdíly v intenzitě záření na různých místech na Zemi. Ačkoli pouště, které mají tendenci být vysoce příznivé pro solární pole a často méně vhodné pro podporu života lidí, pokrývají z 1/3 veškerý pevný povrch na světě neboli přibližně 12 miliard akrů. Při porovnání se zhruba 500 milióny akry teoreticky potřebnými k „napájení světa energií“ podle naší extrapolace, vidíme, že by k tomu bylo zapotřebí pouze 4,1 % světových pouští. 652

Podobně ostatní projekty podobné poli Ivanpah obsahují systémy skladování. Solana 280 MW solární elektrárna v Arizoně kombinuje zrcadlovou technologii používající paraboly s tepelným uchováváním roztavené soli a je schopná vytvářet energii ještě šest hodin po setmění. 653

Obecně řečeno, míra pokroku fotovoltaiky, solárních termálních systémů, metod skladování a ostatních existujících a vznikajících technologií rychle pokračuje v rozvoji odhalujíc, že mnoho instalovaných systémů, které dnes vypadají vysoce efektivně, budou za jedno, nebo dvě desetiletí velmi neefektivní. Jak bude více popsáno, pokud jde o aplikaci obnovitelné energie v menším měřítku, využití lokalizované solární energie přímo v konstrukci budov a obydlí je pravděpodobně oblast, kde opravdová budoucí efektivita najde své místo. Hlavní záležitostí je vytvoření kompaktní technologie, která bude dostatečně efektivní pro lokální využití.

Nicméně, solární pole, stejně jako geotermální a větrné elektrárny, mají samy o sobě obrovský globální potenciál a neexistují téměř žádné pochyby, že s vhodnými zdroji a pozorností by samotná tato pole mohla teoreticky vytvořit infrastrukturu a stupeň efektivity pro napájení samotného světa.

(a4) Vodní / Hydro energie

Obecně by se dalo říci, že extrakce energie z obnovitelných zdrojů na bázi vody má dva hlavní zdroje: samotný oceán a vodní tok říčního typu, kde se využívá kinetická energie padající nebo tekoucí vody, obvykle ve vnitrozemí. Ten se obecně v praxi označuje jako hydroelektrický a, jak již bylo zmíněno dříve, tvoří v současné době poměrně velkou část stávající energetické infrastruktury z obnovitelných zdrojů. 654

Na druhou stranu, obrovský potenciál oceánu je stále ještě třeba využít alespoň ve zlomku své kapacity. Není přehnané naznačit, že inteligentním získáváním energie jak z různých mechanických pohybů na vodě v oceánu, tak s využíváním rozdílů teplot, známým jako přeměna tepelné energie oceánu (Ocean Thermal Energy Conversion, OTEC), by vodní energie oceánu dokázala sama napájet svět. 655 656 657 Vzhledem ke stávajícímu a již poměrně rozsáhlému využití hydroelektrické energie (přehrady) se v této části místo toho zaměříme na potenciál oceánu.

Nejvýraznějším potenciálem moře se v současné době jeví energie vln, přílivu, oceánského proudu, teploty oceánu a osmotického tlaku. Vlny jsou primárně způsobeny větrem; příliv a odliv jsou primárně způsobeny gravitační silou měsíce; oceánské proudy jsou primárně způsobeny rotací Země; teplota oceánu vychází ze slunečního žáru absorbovaného povrchem oceánu; a osmotická síla vzniká v místech, kde se setkává sladká a slaná voda a dochází tedy k rozdílu v koncentraci soli.

Vlny:

Bylo zjištěno, že využitelný globální potenciál energie mořských vln je kolem 3 TW 658 neboli přibližně 26 280 TWh/rok za předpokladu konstantního využívání. To je téměř 20 % současné světové spotřeby. Toto množství energie bylo v podstatě zjištěno analýzou hlubinných oblastí vzdálených od pobřeží kontinentů. Teoretické množství energie bylo odhadnuto na 3,7 TW s tím, že konečný čistý odhad byl snížen o cca 20 %, aby se tak vykompenzovaly různé neefektivnosti spojené s danou oblastí, jakou je například pokrytí ledem. Energetický výkon je v podstatě určen výškou, rychlostí a délkou vln a hustotou vody.

Vlnové hospodářství či výstavba elektráren na využívání energie vln mimo pobřeží nacházejí v dnešní době pro aplikace velkovýroby omezené uplatnění. Pouze asi 6 zemí světa používá řídce tuto technologii. 659 Mezi místa s největším potenciálem patří západní pobřeží Evropy, severní pobřeží Velké Británie a tichomořské pobřeží Severní a Jižní Ameriky, jižní Afriky, Austrálie a Nového Zélandu.

Příliv:

Příliv má dvě dílčí formy: rozsah a proud. Rozsah přílivu je v podstatě dán „vzestupem a poklesem“ oblastí oceánu. Přílivové proudy jsou proudy vytvořené pravidelným horizontálním pohybem přílivu a odlivu často umocněným tvarem mořského dna.

Různá místa na Zemi mají velké rozdíly v rozsahu přílivu a odlivu. 660 Ve Velké Británii, jedné z oblastí s vysokou úrovní přílivové aktivity, jsou vyznačeny desítky míst, které jsou v současné době považovány jako dostupné s prognózou, že 34 % veškeré energie ve Velké Británii by mohlo pocházet pouze z energie samotného přílivu a odlivu. 661 Starší globální studie odhadly energii přílivu a odlivu na 1 800 TWh/rok. 662 Novější studie odhadují teoretický výkon (rozsahu a proudu) na 3 TW domnívajíc se, že pouze část z toho by se dala extrahovat. 663

Příliv, i přesto že je velmi předvídatelný, rovněž podléhá denním periodám přerušení, která jsou založena na přílivových posunech. Za předpokladu, že by mohlo být s rozšířenou technologií ročně využito pouze 1,5 TW, znamenalo by to, že 7 % celosvětové energie by mohlo pocházet z energie přílivu a odlivu.

Oceánský proud:

Podobně jako proudy přílivu a odlivu, tak i oceánské proudy mají velký potenciál. Tyto proudy trvale kolují v otevřeném oceánu a byly vyvinuty různé nové technologie pro využití tohoto, do značné míry nevyužitého média.

Stejně jako u všech obnovitelných zdrojů energie, schopnost využít tento potenciál je přímo závislá na účinnosti použité technologie. EOEA odhaduje současný potenciál na 400 TWh/rok. 664 Nicméně, máme dobrý důvod se domnívat, že je tento údaj již zastaralý. U dřívějšího využití technologie turbín / mlýnů na zachycení těchto vodních proudů byl k účinnému fungování zapotřebí průměrný proud o síle pěti nebo šesti uzlů, zatímco většina proudů na Zemi je pomalejší než 3 uzly. 665 Nicméně nedávný vývoj odhalil možnost využívat energii z proudů o síle průtoku méně jak 2 uzly. 666 Vzhledem k tomuto potenciálu bylo naznačeno, že samotný oceánský proud by dokázal napájet energií celý svět. 667

Potenciál Golfského proudu 668 byl odhadnut na 13 GW skutečného výkonu s předpokladem 30 % účinnosti přeměny energie, kdy je využita pouze tradiční turbínová technologie. 669 To znamená 13 000 MW neboli v případě, kdy budeme předpokládat konstantní využití proudu po celý rok, okolo 113 880 000 MWh/rok. 670 Odhaduje se, že v roce 2011 se ve Spojených státech spotřebovalo 4,1 miliardy MWh elektrické energie. 671 To znamená, že 30 % 672 spotřeby elektrické energie v USA by mohlo být vyrobeno z Golfského proudu samotného. Opět se předpokládá použití pouze již zavedené technologie.

Potenciál Golfského proudu 668 byl odhadnut na 13 GW skutečného výkonu s předpokladem 30 % účinnosti přeměny energie, kdy je využita pouze tradičních turbínová. 669 To znamená 13 000 MW neboli v případě, kdy budeme předpokládat konstantní využití proudu po celý rok, okolo 113 880 000 MWh/rok. 670 Odhaduje se, že v roce 2011 se ve Spojených státech spotřebovalo 4,1 miliardy MWh elektrické energie. 671 To znamená, že 30 % 672 spotřeby elektrické energie v USA by mohlo být vyrobeno z Golfského proudu samotného. Opět se předpokládá použití pouze již zavedené technologie.

Osmotická energie:

Osmotická energie neboli energie gradientu slanosti, je energie dostupná z rozdílu v koncentraci soli mezi mořskou a říční vodou. Norské centrum pro obnovitelné zdroje energie (SFFE) odhaduje, že celosvětový potenciál se pohybuje kolem 1 370 TWh/rok. 673 Jiné odhady se pohybují kolem 1 700 TWh/rok 674 nebo ekvivalentu poloviny celkové energetické poptávky v Evropě. 675

Zatímco je využití osmotické energie do značné míry ještě v plenkách, má díky zdokonalování technologií slibnou budoucnost. Elektrárny mohou být v podstatě vybudovány kdekoli, kde se sladká voda setkává se slanou. Mohou vyrábět energii neustále a bez ohledu na povětrnostní podmínky.

Tepelná energie oceánu:

Poslední způsob, jak získávat energii prostřednictvím oceánu, který stojí za zmínku, je přeměna tepelné energie oceánu (Ocean Thermal Energy Conversion, OTEC). Využitím existujícího rozdílu teplot na hladině oceánu a pod ní dochází díky teplejší povrchové vodě k ohřevu tekutiny, jako je například kapalný amoniak, který se tak přemění na páru, jež se rozpíná a pohání turbínu, vyrábějící elektřinu. Tekutina se poté zchladí studenou vodou z hlubin oceánu a tím se vrací do kapalného stavu, takže celý proces může začít znovu od začátku.

Ze všech oceánských zdrojů energie má tento způsob přeměny tepelné energie oceánu zjevně největší potenciál. Bylo odhadnuto, že by se dalo vyrobit 88 000 TWh/rok, aniž by to ovlivnilo tepelnou strukturu oceánu. 676 I když tento údaj nemusí vyjadřovat celkovou využitelnou kapacitu, naznačuje to, že více než polovina veškeré současné celosvětové spotřeby energie by mohla být pokryta pouze využitím přeměny samotné tepelné energie oceánu. K roku 2013 je většina existujících elektráren na přeměnu tepelné energie buďto experimentálních nebo funguje pouze ve velmi omezeném rozsahu. Nicméně bylo spuštěno několik velkokapacitních průmyslových projektů, mezi nimi i 10 MW elektrárna u pobřeží Číny 677 a 100 MW elektrárna poblíž Havaje.678 Jedna 100 MW elektrárna u pobřeží může teoreticky sama napájet celý havajský Big Island, 679 což čítá, dle údaje z roku 2011, 186 000 lidí.

Nyní, v závěru tohoto pododdílu o využití energie oceánu, by bylo užitečné, v souladu s předchozími kategorickými odhady stanovenými pro sluneční, větrnou a geotermální energii, vzít v úvahu celkový kombinovaný (převážně konzervativní) potenciál každého z uvedených médií. I když se bude samozřejmě jednat o hrubou extrapolaci, neboť existuje mnoho komplexních proměnných včetně skutečnosti, že některé programy jsou stále zpola experimentální a je obtížné je správně posoudit, tento obecný údaj nám stále napomáhá získat přehled, v co nejširší perspektivě, o potenciálu oceánských obnovitelných zdrojů energie. Zde je seznam zaznamenaného celosvětového potenciálu:

Vlny: 27 280 TWh/rok
Příliv: 13 140 TWh/rok (1,5 TW x 8 760 hodin)
Oceánský proud: 400 TWh/rok (starý odhad se zastaralou technologií)
Osmotická energie: ~ 1 500 TWh/rok (průměr ze zaznamenaných statistik)
Tepelná energie: 88 000 TWh/rok

Po sečtení se dostaneme na 130 320 TWh/rok neboli 0,47 ZJ ročně. To je zhruba 85 % současné celosvětové spotřeby (0,55 ZJ). Je důležité poznamenat, že tato čísla částečně vychází z tradičních technologií a nejsou přizpůsobená nedávným vylepšením. Pokud do předchozí rovnice přidáme tradiční vodní elektrárnu (založenou na vodním toku), která má podle Mezinárodní energetické agentury (IEA) potenciál 16 400 TWh/rok, 680 dostaneme se až na 146 720 TWh/rok, což tvoří 96 % současné celosvětové spotřeby.

(b) Malovýroba a všechny smíšené systémy

Předchozí sekce popsala obrovský potenciál využívání velkovýroby / hlavní dodávky obnovitelné energie. Větrné, solární, vodní / hydro a geotermální zdroje energie ukázaly, že jsou schopné samostatně dosáhnout nebo značně překonat současnou globální roční spotřebu energie, která činí 0,55 ZJ.

Hlavní otázkou je, jak tyto metody inteligentně zavést do praxe. Při daných regionálních omezeních spojených s ostatními přirozenými záležitostmi, jako je periodicita, je zapotřebí iniciativního návrhu pro vytvoření fungující kombinace takovýchto prostředků. Tento systémový přístup představuje pravé řešení harmonizující optimalizovanou část každého z těchto obnovitelných zdrojů pro vytvoření globální celkové energetické hojnosti.

Není například nemyslitelné si představit sérii člověkem vytvořených plovoucích ostrovů u vybraných pobřeží, které by byly vytvořeny pro současné využití větru, slunce a teplotních rozdílů, vln, přílivu a oceánských proudů – a to vše najednou a ve stejné lokalitě. Takovéto energetické ostrovy by potom potrubím odvedly získanou energii zpátky na zem pro lidské využití. Různé kombinace by také mohly být aplikované na suchozemské systémy, jako jsou konstrukce využívající větru a solární energie, které vycházejí z toho, že vítr je většinou více přítomný přes noc, zatímco solární energie přes den.

Podobně kreativní důmyslnost, s ohledem na to, jak inteligentně zkombinovat různé metody, se také dotýká toho, co bychom mohli považovat za lokalizované využívání energie. Metody obnovitelné energie v menším měřítku, které napomáhají jednotlivým strukturám nebo malým plochám, používají stejnou systémovou logiku, co se týká kombinace. Tyto lokalizované systémy by se také v případě nutnosti mohly zapojit do větších systémů hlavní dodávky, a tím vytvořit celkovou smíšenou střední integrovanou síť.

Běžným příkladem je v dnešní době využití jednotlivých struktur solárních panelů pro domácí použití. Zatímco efektivita těchto panelů se neustále zvyšuje, spolu s uvalenými nákladovými omezeními dle investičního / ziskového mechanismu trhu je většina lidí užívající tyto solární energetické systémy schopna je provozovat pouze pro domácí spotřebu, nikoli k dosažení stoprocentního zužitkování. (Většina systémů je například používána pro zásobování domácností energií přes den, zatímco přes noc využívají energii z regionální elektrické sítě hlavního dodavatele.) Tento přístup se snaží nejprve maximalizovat lokální možnosti před uchýlením se k využití energie hlavní dodávky, což je v systémovém přístupu klíčem k praktické energetické hojnosti, efektivitě a udržitelnosti.

Abychom lépe pochopili tyto souvislosti, rozšiřme příklad aplikace solární energie pro domácnost na její možný teoretický potenciál. V roce 2011 činila průměrná roční spotřeba energie pro domácnost v USA 11 280 kWh. 681 Při 114 800 000 domácnostech v roce 2010 682 to představuje spotřebu 1 295 TWh/rok. Celková spotřeba elektrické energie v roce 2012 v USA činila 3 886 400 000 MWh/rok. 683 To odpovídá 3 886 TWh/rok. To znamená, že 33 % veškeré spotřeby elektrické energie nastalo v domácnostech, přičemž valná většina této energie přišla z elektráren na fosilní paliva.

Kdyby se všechny domácnosti ve Spojených státech byly schopny zásobovat samy pouze pomocí energie ze samotných solárních panelů, využití lokalizované energie, která je v současnosti promarněná, by způsobilo dramatické snížení u hlavních dodavatelů. Na rozdíl od všeobecného přesvědčení je to od roku 2013 reálná možnost s ohledem na stav účinnosti solárních článků a skladovací technologie. 684 Problémem je, že současný energetický průmysl není připraven na takovouto efektivitu a dostupné spotřebitelské solární systémy trpí vysokými finančními náklady v důsledku omezení masové produkce, konkurence a nedostatku pokrokové společenské iniciativy.

Je vhodné zmínit, že finanční systém a jeho cenově orientovaný mechanismus existuje, bráno ze širokého hlediska, jako bariéra pro všudypřítomný a optimalizovaný vývoj solární energie pro domácnosti (a ostatní rozvíjející se technologie po dosažení jistého bodu efektivity). Zatímco zastánci kapitalismu tvrdí, že proces investic na trhu prostřednictvím poptávaného zboží obecně po čase redukuje náklady na zboží a dělá ho dostupnější těm, kteří si jej předtím nemohli dovolit, zapomíná se na to, že celý proces je pouhý mechanismus.

Kdyby se ze systému odstranila cena a zisk se zaměřením se pouze na technologii a jejich statistickou výkonnost jak v současnosti, tak v jejich dlouhodobém trendu efektivity (budoucí vylepšení), mohly by být zavedeny vhodné strategie alokace zdrojů, které by populaci přinesly slibné technologie mnohem rychleji. V případě solárních polí pro domácí výrobu energie, která má neuvěřitelnou schopnost zmírnit energetický stres u hlavních dodavatelů, což by v dnešní době dále zredukovalo emise a znečištění fosilními palivy, je velmi nešťastné, že tato technologie a její aplikace je vystavena rozmarům trhu. 685

Pokud prozkoumáme komerční výdaje průměrného solárního pole v roce 2013 u průměrné domácnosti, která spotřebuje 11 280 kWh ročně, zjistíme, že by potřebovala 30 panelů s efektivitou solárních článků 9-15 % a noční bateriový systém. To by stálo přes 20 000 dolarů. 686 Takovýto výdaj si nemůže dovolit valná většina světa, i když základní materiály využívané v tradičních fotovoltaických systémech jsou jednoduché a hojné spolu se stále se zjednodušující výrobou.

Je rovněž znepokojující, když si všimneme, jak málo využily moderní domácí konstrukce ostatních základních lokalizovaných metod obnovitelných energií, které mohou zlepšit skutečnou světovou kapacitu a dostat všechny domácnosti (nejenom v USA, ale po celém světě) do stavu energetické nezávislosti.

Kromě solární energie, se dají rovněž téměř univerzálně aplikovat i ostatní zdroje. Existují malé systémy na využití větru 687 a technologie geotermálního ohřevu a chlazení 688 kombinované s architektonickým návrhem pro lepší využití přirozeného světla a zvýšení efektivity ohřevu / chlazení, 689 dále spektrum úprav návrhu, díky kterým by mohly být byty a domy nejenom soběstačné, ale i více ekologicky udržitelné. Spojením tohoto s koncepcemi opětovného použití vody spolu s ostatními přístupy pro optimalizaci efektivity energie / zdrojů je jasné, že naše současné metody jsou při srovnání s možnostmi obrovsky plýtvající.

Při rozšíření na městskou infrastrukturu vidíme s ohledem na aplikované systémy stejná selhání skoro všude. Obrovské množství energie je například použito na přepravu. Zatímco elektrické vozidlo se ukázalo být vhodným pro plné globální využití, třebaže lobbistické snahy a ostatní tržní omezení drží jeho využití daleko za vozidly poháněnými benzínem, mnoho základních systémových metod zůstává rovněž nevyužitých. Kromě obecné nutnosti přeorganizovat městské prostředí pro ulehčení masové přepravní sítě by odstranění potřeby četných jednotlivých vozidel a jednoduchého znovuvyužití pohybové energie všech přepravních prostředků mohlo dramaticky odlehčit energetické tlaky.

Technologie využívající takzvaného piezoelektrického jevu, 690 která je schopna přeměnit tlak a mechanickou energii na elektřinu, je výborným příkladem metody opětovného využití energie s obrovským potenciálem. Existující aplikace zahrnují výrobu energie lidmi kráčejícími na speciálních podlahách 691 a chodnících, 692 ulice vyrábějící energii z projíždějících automobilů 693 a železniční systémy, které mohou rovněž zachytit energii z vagónů pomocí tlaku. 694 Letecký inženýr Haim Abramovich uvedl, že úsek čtyřproudové silnice, který je necelou míli dlouhý, čtyři pruhy široký a přes který přejede kolem 1 000 vozidel za hodinu, může vytvořit kolem 0,4 MW energie, což dokáže zásobovat 600 domů. 695 Ostatní teoretické aplikace velmi rozšiřují prakticky cokoli, co se týká tlaku nebo pohybu zahrnující i menší vibrace. Jsou například projekty, které slouží pro využití zdánlivě malého množství energie; jako je psaní zpráv na mobilním telefonu, jež jej nabíjí při doteku nebo pohybu; 696 697 aplikace na využití energie z proudění vzduchu z letadel; 698 dokonce elektrické auto, které částečně využívá piezoelektrického jevu, aby se při cestě nabilo. 699

Pokud se zamyslíme nad obrovským množstvím energie, kterým se plýtvá při způsobu přepravy a nevyužitím center s vysokou koncentrací chodců, jako jsou ulice v centru měst, zjistíme, že potenciál této možné regenerované energie je docela značný. Jedná se o typ systémového myšlení, který je potřebný pro zachovávání udržitelnosti a který zároveň aktivně usiluje o hojnost globální energie.

(4) Materiální výroba / přístup

Na rozdíl od předchozích tří podkapitol, které přihlížely pouze k zavedeným metodám s ohledem na lidský potenciál pro dosažení hojnosti 700 v každém daném zájmu, bude nezbytné k této části přistupovat jinak.

Problém s vytvořením základny pro extrapolaci celkové materiální hojnosti podobným způsobem s ohledem na základní suroviny je, že úroveň průmyslové revize potřebné k přijetí hledané vysoké úrovně efektivnosti je radikálně odlišná od současných tradičních postupů. Jinými slovy, nemůžeme definitivně extrapolovat stejným způsobem používaje existující jednoduché procesy nebo oborovou technologii ve snaze vytvořit takový závěr ohledně úrovně možné produktivity jako celku.

Důvodem toho je, že opravdový hojnost vytvářející mechanismus efektivity je třeba hledat v systémové orientaci velkého rozsahu, která bere v potaz synergii přítomnou mezi zákony udržitelnosti vrozenými přirozenému světu a úrovní efektivity začleněné do celé společenské operace.

Například, v současnosti je ve světě přes jednu miliardu automobilů. 701 Z tohoto omezeného pohledu by představa „hojnosti“ automobilů obsahovala s ohledem na současný materiálně orientovaný rámec skutečnost, že každý člověk na planetě by měl mít svůj vlastní automobil. Bez okolků víme, že toto je nesprávný pohled a výsledek ne-synergetického podmiňování, které je vlastní tržnímu systémovému posilování hodnoty vlastnictví. Z pohledu efektivity a udržitelnosti je extrémně neefektivní, aby existoval ‘jeden automobil na osobu’ vzhledem k faktu, že člověk řídí průměrně jen 5 % času. Zbytek času stojí automobily na parkovištích, příjezdových cestách a podobně.

V kalifornském Los Angeles je hlášeno k roku 2009 v užívání asi 1 977 803 aut. 702 Teoreticky to znamená, že na základě tohoto 5 % časového průměru využívání auta by bylo třeba pouze 98 890 aut k pokrytí potřeby dopravního času s využitím systému sdílení. Jinými slovy, v principu by stačilo 98 890 aut pro pokrytí dopravních potřeb 1 977 803 lidí.

Za předpokladu ignorování všech ostatních způsobů veřejné dopravy a s ohledem na skutečnost, že celá populace Los Angeles (3,9 milionů lidí), 703 cestuje pouze 5 % času, dojdeme k závěru, že by bylo teoreticky potřeba pouze 195 000 aut, aby byla pokryta průměrná potřeba 3,9 milionů lidi.

Podobně ve Spojených státech bylo v roce 2008 registrováno 236,4 milionů používaných vozidel. S populací Spojených států čítající 313 milionů lidí a opětovným užitím statistického 5 % údaje by bylo potřeba 15,65 milionů automobilů pro uspokojení takovéto poptávky. To je teoreticky 93 % snížení počtu automobilů k pokrytí potřeb všech Američanů (32,4 % zvýšení využití nebo přístupu vzhledem k celkové populaci).

Je jasné, že takovou extrapolaci bereme s rezervou, protože by se zjevně muselo brát v úvahu mnoho dalších komplikujících faktorů reálného života, což by výrazně ovlivnilo toto srovnání. Pointou je předat čtenáři povědomí o synergii. Fakt, který by měl být vyzdvihnut, je ten, že zmiňované zvýšení v efektivitě, tedy potřeba mnohem méně aut pro pokrytí přepravních potřeb podstatně většího množství lidí, je dosaženo systémovou synergickou re-orientací (v tomto případě systémem sdílení aut).

Znovu podotýkáme, že není cílem snížit důležitost potřeby zlepšení městské nebo veřejné dopravy, ani zde nechceme řešit význam automobilového návrhu. 704 V jádru tohoto problému je opravdu samotný subjekt „přepravy“ a důvody, proč lidé potřebují takovou mobilitu a jak je prostředí navrženo, aby se s takovou potřebou vypořádalo (nebo se jí vyhnulo). Toto je ohromný dynamický předmět k zamyšlení.

Také poznamenejme předem, že bez ohledu na to, jaké skutečné nebo předpokládané efektivnosti můžou existovat v reálném životě, je cíl dosažení post-nedostatku, ať už jako způsobu pro zmírnění lidského utrpení nebo jako metody pro přizpůsobení se opravdu efektivním a tedy udržitelným způsobům, bez debat kritickým bodem pro rozrůstající se společnost. Mohlo by být dobře odůvodněno, že pouze zvrácená společnost by dobrovolně zachovala perverzní systém, což je systém, který vědomě udržuje nedostatek kvůli profitu a zachování zřízení, když je intelektuálně jasné, že tato podmínka není nadále potřebná, a proto není nadále třeba ani žádného lidského utrpení s tím spojeného.

Jak bylo probráno výše, tržní ekonomika není pouze odpovědí na pohled na svět založený na nedostatku, ale je také tím konzervátorem, co jej udržuje. Trh strukturálně požaduje vysokou úroveň nedostatku, protože společnost zaměřená na hojnost by eventuálně znamenala méně práce pro příjem, menší obrat a celkově menší zisk. Kdyby se společnost zítra vzbudila do světa, kde by 50 % lidského trhu práce bylo automatizováno a kde by všechno jídlo, energie a základní zboží byly přístupné bez cenovky díky zvýšené efektivitě, není potřeba říkat, že by se pracovní trh a monetární ekonomika v podobě, v jaké ji známe, zhroutily.

Hodnotový posun

Abychom mohli hovořit správně o stavu naší produkční kapacity pro výrobu životně podpůrných a životní úroveň zlepšujících statků současnosti, musíme nejprve racionálně oddělit základní lidské potřeby od lidských tužeb s prioritou nejprve uspokojit základní lidské potřeby.

I když může toto rozdělení působit jako kontroverzní názor pro mnohé, ve světě, kde je v současné době 46 % celkového bohatství vlastněno 1 % lidí; 705 ve světě, kde zhruba 1 miliarda lidí nedostává základní výživu; 706 ve světě, kde 1,1 miliardy lidí žije bez čisté pitně vody a 2,6 miliardy lidí postrádá základní hygienu; 707 ve světě, kde 100 milionů lidí nemá kde bydlet; 708 ve světě, kde 3 miliardy lidí žijí s méně než 2,50 dolaru na den; 709 a ve světě, kde 1,2 miliardy lidí nemá ani elektřinu, 710 by snad naše priority jako globální civilizace bylo třeba řešit s ohledem na skutečné zachování toho, co bychom mohli sporně nazvat „civilizací“. Pravdou je, že tato priorita není pouhým poetickým gestem; je to požadavek veřejného zdraví. 711

Proces naší fyzické a psychické evoluce vytvořil základní lidské potřeby. Nenaplnění těchto v podstatě empirických potřeb končí škálou destabilizujících fyzických, psychických a sociálních poruch. Lidské tužby jsou oproti tomu kulturními projevy, které časem prodělaly enormní subjektivní změnu odhalujíce něco z jejich libovolné povahy. Tímto netvrdíme, že se neurotická příslušenství nemohou promítnout do chtíčů tak silně, že emocionálně začnou přebírat roli potřeb. Nicméně je to stále většinou kulturní podmínka.

Smutné opět je, že trh nerozlišuje mezi potřebami a chtíči v jejich základní psychologii, což je to, proč argumenty mohou neustále narůstat na obranu své existence a tudíž navrhované potřeby mít konkurenční, obchodně založenou společnost, bez ohledu na úroveň hojnosti, které může být dosaženo. Toto pravděpodobně vytvořilo druh neurózy, podle které lidé považují „nekonečný chtíč“ a potřebu mít stále „víc a víc“ za ctnost nebo dokonce motor lidského pokroku.

Samozřejmě, že „neomezené možnosti“ jsou určitě reálné v mnoha směrech, jelikož společnost nemůže předvídat, jaká technologie bude vytvořena za mnoho let, protože se mění jak vlivy, tak preference. Nicméně, neomezené možnosti jsou o flexibilitě a kreativitě, ale přitom stále i o strategické a inteligentní správě a využití surovin. Toto není stejné jako nekonečné chtíče, jež charakterizují člověka jako nenasytné a nevybíravé stvoření.

Proto bude součástí tohoto hodnotového posunu náprava sociologických škod napáchaných psychologií vrozené tržně-orientovanému životu. Relativně vysoký životní standard může být dostupný pro všechny lidské bytosti z části za předpokladu základního odpovědného hodnotového posunu od našich problémových vzorů plýtvání a neopodstatněného získávání. Je důležité znovu zdůraznit, že materialismus, ve kterém nyní žijeme, je přímou odpovědí na ekonomickou potřebu udržet peníze v pohybu tak moc, jak je to jen možné. Role obchodu, jak ho známe, je buď uspokojit existující lidské chtíče / potřeby nebo vytvořit naději, že se lidé přizpůsobí novou poptávkou.

Nová „vymoženost“ předložená trhem je pouze tak životaschopná, jaký je zájem ostatních ji koupit a proto využití reklamy a marketingu má velký vliv při vytváření kultury, která vidí ve vlastnictví a získávání známku společenského postavení. 712 Toto přímo napomáhá potřebě vysoké úrovně konzumerismu, jelikož jsou HDP a zaměstnanost přímo spojeny s tímto tlakem. Opět, čím menší je zájem o konzum, tím menší je ekonomický růst a následně menší poptávka po práci. Toto zhoršuje stávající stav tržní ekonomiky a pro mnohé vytváří systematické snižování dobrých životních podmínek.

Může být velmi dobře odůvodněno, že kultura, jež vidí v získávání a expanzi cestu pokroku / úspěchu, podporujíce neustálou spotřebu a zdánlivě nekonečný „ekonomický růst“, jednou dosáhne limitů udržitelnosti konečné planety. 713 Řečeno srozumitelně, tento trend je poruchou.

Společenský úspěch a pokrok může znamenat pouze hledání rovnováhy s prostředím a ostatními lidskými bytostmi, kteří sdílí toto prostředí. Smutné je, že celý předpoklad tržního systému odporuje této udržitelné hodnotě, protože mechanismus ekonomického rozvoje neoceňuje zachování prostředí a redukci spotřeby v přímém smyslu. Jinak řečeno trh je na nedostatku založený strukturální přístup, který se paradoxně snaží zvýšit úroveň spotřeby, aby fungoval „efektivně“.

Takže analýza naší materiálové kapacity k uvedení běžného zboží do stavu „post-nedostatkové“ hojnosti pro pokrytí potřeb všech lidí na Zemi nemůže být projednána bez rovněž nezbytného porozumění a revizí orientovaných na udržitelnost, které současně podstatně zredukují naši stopu využívání surovin.

Stručně řečeno, je novým průmyslovým přístupem záměrně zvyšovat výkon na jednotku vzhledem k využití surovin ve snaze se vždy řídit heslem „dělat více za méně“. S touto logikou, jak bylo uvedeno, by nastala řada zmírňování „tlaků“ se snahou o zvýšení udržitelnosti a výrobního zjednodušení / efektivity.

Zesilovače efektivity

Následující seznam představuje příklady potřebných strukturálních ekonomických a sociálních změn, které napomáhají této maximální efektivitě. Budeme je nazývat „zesilovače efektivity“.

1) Tlak na práci za mzdu nebo také „vydělávání si na život“ je odstraněno.

V tržním systému je každý strukturálně nucen vykonávat nějakou formu obchodu, aby přežil, ať už je to prodávání své práce za plat nebo vytváření produktu určený k distribuci za účelem zisku. 714 Tento celkový nátlak, často prezentovaný jako hnací motor společenského „pokroku“, vlastně značně redukuje celkovou efektivitu stejně jako kreativitu a inovaci. Toto vytváří spektrum plýtvání zdroji a časem, poněvadž zájem na vytváření příjmu a tlak na výrobu je často odtržen od skutečné poptávky.

Úmysl a potřeba „něco“ dělat, abychom získali příjem pro přežití, přetrvává navzdory naší moderní současnosti, kde společnost nemusí nutně potřebovat, aby se každý účastnil ekonomického procesu. V Ekonomice založené na přírodních zákonech / zdrojích (NLRBE) je myšlenka, že každý musí něco vyrábět nebo prodávat, viděna jako kontraproduktivní vzhledem k trendům „efemeralizace“ a nutnosti orientovat se jako společnost směrem k udržitelnosti.

2) Výroba zaměřená na sociální třídy je odstraněna.

Společenské vrstvy, které jsou přirozeným následkem tržního kapitalismu, vytváří potřebu produkovat spektrum kvalit pro každou danou oblast. 715 Tato škála není založena na využitelnosti, ani na možnosti variace zboží pro osobní potřeby / zájmy jedince. Každý standard kvality je spíše cíleně vytvořen za účelem koupě (nebo za účelem „dostupnosti“) v dané příjmové skupině.

Toto vytváří nekvalitní zboží kvůli požadavkům cenové dostupnosti spotřebitelů nižších příjmových tříd, a proto je generován zbytečný odpad. V tomto novém strategicky udržitelném modelu není žádné zboží vytvořeno jako „levné“ podle relativního standardu, protože sedí do nákupních návyků nižších příjmových skupin. V Ekonomice založené na přírodních zákonech / zdrojích neexistuje žádná nižší příjmová skupina.

3) Neefektivita vrozená konkurenčním praktikám je odstraněna.

Konkurence mezi podniky vytváří čtyři základní formy zbytečných neefektivností, a proto i odpadu:

(a) Patentovaná nekompatibilita souvisejících komponent zboží (nedostatečná standardizace)
(b) Mnohonásobné plýtvání výrobky konkurujících si společností ve stejném oboru
(c) Motivace pro záměrnou slabinu výrobků pro podporu obratu (plánované zastarávání)
(d) Vrozená slabina výrobků kvůli snižování cen (vnitřní zastarávání)

Co se týče bodu (a), v udržitelné ekonomice by existovaly univerzální standardy všech součástí ve stejném odvětví, jak jen by to bylo možné. Roku 1801 byl muž jménem Eli Whitney asi prvním, kdo účinně aplikoval standardizaci. Whitney vyráběl muškety a v jeho době nebylo možné měnit vnitřní části různých mušket, i když byly stejného druhu. Když se jedna část muškety porouchala, byla celá zbraň nepoužitelná. Whitney vyvinul nástroje, které to umožnily a po roce 1801 byly již všechny části plně vyměnitelné.

I když by mnozí v dnešní globální průmyslové komunitě považovali tuto smysluplnou myšlenku za plodnou, přetrvávání patentově chráněných komponent podniků, které chtějí, aby spotřebitel opětovně koupil jakoukoli komponentu přímo od nich, vede k ignorování možnosti kompatibility s jinými výrobci a vytváří nejen vysokou úroveň plýtvání, ale taky velkou míru nepříjemností.

Podobně je to s bodem (b). Mnohonásobné plýtvání výrobky stejného druhu je v současném modelu neustále vytvářeno konkurujícími si společnostmi. Pro mnohé je méně pochopitelné, že celková konkurenční povaha trhu drží nové nápady mimo dosah konkurence během jejich vývoje. Poté je vyroben výrobek ke koupi, který má nejspíše nějaké celkové vylepšení dané vlastnosti. Jakmile je toto zboží na trhu, je posléze zaznamenáno a posouzeno konkurenčními společnostmi a závod o další vylepšení pokračuje.

Zatímco mnozí mohou namítat, že toto „kreativní soupeření“ je hnací silou pokroku / inovace daného produktu nebo účelu, negativním a zbytečným důsledkem je rapidní, plýtvající fyzické zastarávání vlastní každému „cyklu“ výroby. Jinými slovy, v případě výrazného zlepšení funkce mobilního telefonu jednou společností vzápětí po hlavním uvolnění jinou společností, která už začala masovou výrobu své verze mobilního telefonu bez tohoto zlepšení, je okamžitě vytvořeno velké množství zastaralých výrobků, důsledkem čehož vznikají méně optimalizované produkty, čemuž by se dalo vyhnout, pokud by výrobci pracovali společně jako průmyslový celek, namísto skrývání pokroku a soupeření.

Zatímco může být rovněž namítnuto, že je to pouze cena a vzorec zájmu zákazníka, co rozhoduje o tom, po čem je nebo není „poptávka“, pravou podstatou je, že by komunikace mezi návrhovým mechanismem a spotřebitelskou veřejností mohla být snadnější. 716 To by překonalo „cenovou poptávku“ techniky přijetí / odmítnutí, která je rovněž plýtvající, jelikož nejprve vyžaduje výrobu, v mnoha případech dříve, než je skutečná poptávka plně pochopena.

Závěrečným bodem je globálně propojený, data sdílející, nekonkurenčně orientovaný návrhový / výrobní systém, který by také dále usnadnil schopnost předvídat zlepšování funkce komponent v průběhu času. To znamená, že by byl průmysl v očekávání těchto rýsujících se změn schopen efektivněji pochopit, jaké změny přicházejí vzhledem k progresivním trendům v návrhu.

Ohledně bodu (c) nebo toho, co bylo nazváno „plánovaným zastaráváním“ poznamenejme, že by zájem nechat produkty selhávat nebo je mít méně optimalizované jen proto, aby byl podpořen opětovný nákup stejného základního zboží, nebyl dále podporován. Snaha o záměrně navržené zastarávání je skrytou částí průmyslového přístupu od poloviny 20. století, kdy byl zájem o vytvoření ekonomického růstu vysoký. 717

V Ekonomice založené na přírodních zákonech / zdrojích je tento zájem odstraněn a není tu žádná motivace trhu pro snahu o opětovné nákupy, a proto mohou být aplikovány více výkonné strategie pro efektivitu, trvanlivost a udržitelnost.

Bod (d), neboli vnitřní zastarávání, jak byl tady nazván, znamená, že všichni konkurenti na trhu se snaží snížit vstupní náklady, jak jen to jen možné, s cílem zachovat cenovou dostupnost na trhu a tím přesvědčit spotřebitelskou veřejnost pro nákup jedné verze nebo „značky“ jednoho výrobku namísto jiného. Toto je prezentováno v americké marketingové kultuře jako „vyrábět nejlepší možné výrobky za co nejnižší možné ceny“.

Vrozená neefektivita snahy o snížení ceny vytváří jako systematický následek méně efektivní zboží v technickém smyslu ihned při výrobě. Snižování kvality při návrhu a výrobě z důvodu úspory peněz by mohlo být považováno za „ekonomicky efektivní“ v tržním kontextu, ale je jasně ekonomicky neefektivní v reálném světě (ve fyzickém kontextu), jelikož je během doby vytvořen zbytečný odpad. Netvrdíme, že neexistují žádná omezení pro optimalizaci výroby. Skutečný návrh může být brán pouze celkově v jakékoli době s ohledem na stav zdrojů a příslušných omezení. Tvrdíme, že využívání pouhé, na profit orientované, „cenové efektivity“ pro omezení kvality produktu, je zcela nevědecký způsob pro taková rozhodnutí.

4) Vlastnické vztahy, které vytváří izolované využití, jsou odstraněny ve prospěch sdíleného přístupu.

Jak bylo řečeno v předchozím příkladu o automobilech a jejich časovému využití, v Ekonomice založené na přírodních zákonech / zdrojích je vlastnický systém nahrazen přístupovým systémem, jenž vytváří volnější podmínky sdíleného využívání výrobků, které nejsou užívané neustále jednou osobou. Běžnými příklady by mohlo být využití bydliště pro dovolené, přeprava, sezonní výbava, nářadí, výrobní vybavení a podobně.

Kromě celkového snížení výroby podle časového užití na osobu může tento přístup také napomoci větším formám jak efektivity, tak rovněž pohodlí. Můžeme si například představit leteckou nebo vlakovou dopravu předělanou tak, aby umožnila přístup k různým druhům zboží lokálně až do takové míry, že by myšlenka „balení“ kufru nebyla nadále potřebná. Samotná, tato zdánlivě malá, změna by pozitivně ovlivnila fronty, skladování při přepravě, stroje pro třídění zavazadel, atd. Řetězec ulehčení je vlastně dost rozsáhlý, když se nad tím podrobně zamyslíme.

Oblečení, přístroje pro komunikaci, rekreační věci a podobně, by mohly být dostupné na cílovém letišti nebo v jiném podobném zařízení při příjezdu. I když se to mnohým zdá jako zvláštní nápad hlavně s ohledem na naši „osobně“ orientovanou kulturu, fakt, že bychom s sebou nemuseli nosit velká zavazadla, by mohl díky zvýšenému pohodlí převážit nad současnými hodnotami. Tak či tak, je to jen na osobním rozhodnutí. Teoreticky by mohl člověk celkově žít bez potřeby stěhovat svůj majetek, pohybujíce se po světě, jak se mu zlíbí, bez majetkově orientovaného nepohodlí.

Usnadňování způsobů přístupu, kde mohou být věci sdílené, by dovolilo mnohým užívat výrobky, které by jinak v současném modelu nemohli, spolu s úměrně nižší produkcí těchto výrobků. V Ekonomice založená na přírodních zákonech / zdrojích se snažíme o vytvoření přístupové hojnosti, nikoli hojnosti vlastnictví.

Je také důležité poznamenat, že vlastnictví není empirickým konceptem, tím je pouze přístup. Vlastnictví je protekcionistickým vynálezem. Přístup je realita lidského / sociálního stavu. Aby mohl někdo opravdu „vlastnit“, řekněme třeba počítač, musel by sám osobně přijít s technologickými myšlenkami, které tu věc navrhly, spolu s myšlenkami, které zahrnují nástroje pro jeho výrobu. To je doslova nemožné. Ve skutečnosti není žádná taková věc, jako empirické vlastnictví. Existuje pouze přístup a sdílení, bez ohledu na sociální systém, který se použije.

5) Na designu založené recyklování je nařízené a motivované, maximalizující opětovné využívání zdrojů.

Navzdory k naší intuici neexistuje v přírodě nic takového jako odpad. Lidstvo věnovalo velmi malý zřetel roli regenerace materiálů a na to, aby s ní všechny naše návrhy počítali.

Mimochodem, nejvyšší úroveň této recyklace přijde časem v podobě nanotechnologie. Nanotechnologie nakonec umožní vytvářet výrobky od atomární úrovně a rozkládat je opět zpět až na úroveň výchozích atomů. Samozřejmě, zatímco se tento způsob zdá být na cestě, není tímto naznačeno, že tato nanotechnologie je v dnešní době pro nás potřebná k úspěšné regeneraci nebo dosažení hojnosti.

Dnešní průmyslová recyklace je spíše opožděnou myšlenkou než zaměřením. Společnosti pokračují v činnostech, jakou je například slepé natírání materiálů určitými chemikáliemi, které v podstatě deformují vlastnosti daného materiálu, jenž je pak méně vhodný k recyklaci současnými metodami. Celkově lze říci, že strategická recyklace je jádrem k zachování hojnosti. Každá skládka na Zemi je pouhým plýtváním potenciálem.

Zákon o zachování hmoty říká, že pro jakýkoli uzavřený systém a pro všechny přeměny hmoty a energie v něm platí, že hmotnost tohoto systému musí zůstat po celou dobu konstantní, protože hmota systému nemůže změnit svou kvantitu, pokud není něco přidáno nebo odebráno. Kvantita hmoty je v průběhu času zachována. Tento přírodní zákon říká, že hmota nemůže být ani vytvořena ani zničena. Využívání zdrojů lidskou společností je tedy asi nejlepší definovat jako proces inteligentního přeskupení, než-li jako „využívání“ a „vyřazení“.

6) Materiálové využití za daného objemu výroby je strategicky počítáno, aby se zajistilo využívání nejvíce vhodných a hojných známých materiálů.

Jak bude rozebráno více podrobně v eseji „Průmyslová vláda“, je vytvořen nový model vyhodnocování, ve kterém se třídí materiály podle daných parametrů efektivity. Dva kritické parametry jsou materiálová „vhodnost“ a celkový stav materiálové „hojnosti“.

Vhodnost materiálu znamená, jak vhodné je navrhované řešení s ohledem na jeho vlastnosti. Hojnost materiálu znamená, jaké množství je ho dostupné, a tedy, jaká je jeho úroveň nedostatku. Ve výsledku porovnáváme váhu vhodnosti daného materiálů proti váze toho, jak snadno dostupný a nízko dopadový tento materiál je ve srovnání s ostatními materiály, které by mohly být méně či více vhodné nebo méně či více hojné. Jinými slovy, je to synergické srovnání efektivity, které zajistí, že použité materiály jsou optimalizované pro daný účel.

Pravděpodobně nejlepším příkladem tohoto je stavba rodinného domu. Běžné použití dřeva, cihel, šroubů a velkého množství dílů typického pro obyčejný dům je neefektivní ve srovnání s moderní, zjednodušenou, hojnou prefabrikací nebo tvarovatelnými materiály.

Na klasický dům s rozlohou 2 000 čtverečních stop (186 metů čtverečních) se spotřebuje asi 40-50 stromů. Srovnejme to s domy, které mohou být dnes vytvořeny v prefabrikačních procesech, jakými jsou například tvarování / lisování pomocí jednoduchých ekologických polymerů, nebo jiných lehce tvarovatelných a přenosných metod. Takové nové přístupy mají velmi malou ekologickou stopu ve srovnání s naší destrukcí světových lesů za účelem získání dřeva. Současná stavba domu je v dnešním světě jedním z nejvíce na zdroje náročných a plýtvajících průmyslových činností, ke kterým by nemuselo docházet.

7) Vhodnost návrhu pro automatizaci práce.

Čím více se přiblížíme současnému stavu rychlých, efektivních výrobních procesů, tím více hojnosti můžeme vytvořit. Z hlediska výrobních přístupů se práce typicky dělí do tří kategorií: lidská práce, mechanizace a automatizace. Lidská práce znamená ruční výrobu. Mechanizace znamená využití strojů, které pomáhají lidským pracovníkům. Automatizace znamená bez zásahu člověka.

Představte si, že potřebujete židli a máte k dispozici tři návrhy. První je propracovaný a komplexní a může být v dané době proveden pouze ručně. Druhý je více racionální, pomocí něhož se jednotlivé části dají většinou vyrobit za pomoci strojů, ale nakonec ji bude nutné zkompletovat ručně. Třetí návrh je návrh židle, jenž je vyrobena pouze jedním strojovým plně automatizovaným procesem.

Tento nový návrh židle by byl cílem v tomto novém přístupu. To, co by to způsobilo, je snížení různorodosti potřebné automatizace. Představte si robotické výrobní zařízení, které by nevyrábělo pouze auta, ale mohlo by vyrábět prakticky jakýkoliv druh průmyslového stroje / výrobku složeného ze základního výběru surovin. To by výrazně zrychlilo výstup.

Jednoduchý způsob, jak tento trend zjednodušování pochopit, je zvážit sílu digitálního softwaru a jak jedna část hardwaru (např. počítač) může nyní sloužit enormnímu počtu programovatelných rolí. Tato „dematerializace“, jak by tento trend mohl být pojmenován, je nejlépe vysvětlena pomocí moderního mobilního telefonu. Díky široké škále programových aplikací nyní dostupných pro takzvané „smart phony“, počínaje lékařskými měřícími nástroji po plnohodnotné hudební syntezátory, můžou tyto malé kapesní počítače nyní zvládnout téměř nepočítané množství úkonů.

Takové úkony by před dlouhou dobou, před digitálním věkem, vyžadovaly jeden kus hardwaru na každý úkol. Dnes dokáže každý základní operační systém spustit dramaticky velké množství programových funkcí, a to vše v jednom malém zařízení. Tato logika se uplatňuje také v povaze fyzické strojové produkce, jelikož je jednoduše jen otázkou času, než akt výroby široké škály výrobků bude moci být prováděn malými stavebnicovými mechanickými systémy stejně tak, jako může digitální operační systém řídit téměř nesčíselné množství programových funkcí.

8) Provozní problémy vznikající v důsledku předchozích neefektivních ekonomických procesů jsou redukovány, ne-li odstraněny.

Tuto představu je často obtížné plně pochopit, jelikož řetěz příčin vedoucí z jedné obecné neefektivnosti může být široký a komplexní. Například samo řešení nedostatku vody má obrovský preventivní potenciál vůči nemocem. Množství práce a prostředků využitých na léčení těchto posléze vyřešených nemocí může najít jiné uplatnění. Hojnost energie je ta stejná věc, jelikož energie je hnací silou všech lidských aktivit. Čistý, spolehlivý, obnovitelný stav absolutní energetické hojnosti by měl obrovský vliv na výrobní kapacitu a hojnost budoucí společnosti.

Podobně také snaha o uspokojení lidských potřeb a odstranění zaměstnání typu „práce pro příjem“, která často nemají žádnou reálnou technickou funkci, by otevřelo nové vzdělávací možnosti podpořené motivací pěstovat osobní zájmy, a tedy svobodu necítit se odstrčen od oblastí zájmu, jelikož o přežití a dobrý život se stará samotný sociální model. Je těžké si představit explozi možné kreativity, když bude tlak odstraněn a společnost bude volná, aby mohla myslet jasně.

9) Povzbuzující „skupinového myšlení“, což znamená, že propojení lidí a sdílení nápadů přinese stále se zrychlující pokrok.

Podobně jako u předchozího bodu se internet stal mocným nástrojem pro výzkum a šíření nápadů. I když dostává výzkum a vývoj „open-source“ v současné době přiměřenou pozornost, schopnost využít komunikační sílu internetu k vytvoření globálního dialogu o jakékoli dané technologii nebo myšlence by umožnila druh interaktivního rozvoje, jaký svět ještě neviděl.

Činitelé změny

Diskuze o pokročilých technologiích, které mohou významně měnit budoucí vývoj a pomáhat ve snaze o svět hojnosti, není předmětem této eseje, protože bychom mohli snadno sklouznout do spekulací. Mnoho „futuristů“ udělalo právě toto, což přineslo smíšené výsledky a často zanechává publikum s rýsujícími se předčasnými očekáváními čekajíc na tu či onu novou technologii, až konečně postoupí / pokročí.

Nezabývat se těmito potenciály je ale stejně tak ukvapené. Pravda v tomto ohledu je, že naše kapacita urychlit takovou změnu závisí na našem zaměření. Stejně jako Projekt Manhattan byl schopen spojit dohromady nespočet vědců za jediným cílem (jakkoli násilné mohlo být vytvoření atomové / jaderné bomby), nápad globálně propojených projektů pro rapidní urychlení nových technických možností záleží pouze na naší volbě. Můžeme si představit pokrok ohledně jakéhokoli daného projektu, pokud se sejde dostatečné množství myslí, které za tímto cílem půjdou společně a organizovaně. Tento celosvětový „open-source“ přístup bude mít sám o sobě pravděpodobně neomezené možnosti.

Podobně se na obzoru rýsují transformační technologie, které by mohly radikálně změnit oblast průmyslu. Umělá inteligence, robotika, biotechnologie, 3D tisk, infinite computing a nanotechnologie je pouze několik příkladů z mnoha. Každé z těchto vyvíjejících se médií má značný vliv na zvyšování efektivity. Je velmi složité přesně odhadnout, jakým způsobem se budou rozvíjet nebo, což je ještě důležitější, jakým způsobem naleznou synergii. Co ale víme je, že trendy rozvoje ve většině případů rostou exponenciálně.

Například spojení 3D tisku, nanotechnologie, umělé inteligence a robotiky navždy změní způsob výroby, a to v takové míře, že lidé by teoreticky mohli mít doma vlastní výrobní systém o velikosti garáže, který by pro ně vyprodukoval prakticky vše, co potřebují. Znovu zmíníme, že zatímco takovéto futuristické a zdánlivě „vědecko-fantastické“ spekulace nejsou zapotřebí k ospravedlnění naší moderní hmatatelné kapacity pro vytvoření hojnosti, neměly by být tyto objevující se nové prostředky přehlíženy, protože můžou mít za vhodného využití obrovský význam. 718

V 19. století byl hliník hodnotnější než zlato, ačkoli je technicky jeden z nejhojnějších elementů na světě. Před vynalezením elektrolýzy však bylo velmi složité jej extrahovat. Když byl potom najednou tento proces objeven, téměř přes noc jeho nedostatek klesl. V dnešní době jej používáme jako něco, s čím se dá plýtvat. Takovéto dramatické historické změny je důležité mít na paměti, protože podobné pokroky se dějí napříč mnoha disciplínami, často mimo rámec chápání většiny lidí a daleko za jejich očekáváním. Podobně dříve zmíněné technologie jsou na cestě dramaticky změnit svět.

Inventura surovinových zdrojů

Jak bylo zmíněno, posouzení stavu přírodních zdrojů k odhadu stupně celkové / maximální kapacity s ohledem na lidskou populaci nemůže být jednoduše provedeno pouze použitím současných metod. Potřebujeme jak obecný přehled o současných úrovních všech relevantních světových zásobách surovin, tak o jejich zpracovávání s ohledem na dříve zmíněnou efektivitu zesilovačů, které ve výsledku radikálně změní způsob průmyslových praktik a vývoj spotřeby. Je také vhodné poznamenat, že moderní věda přinesla do hry velké množství syntézy a urychlující se využívání polymerů, metamateriálů a ostatních bouřlivých pokroků v chemii, fyzice a inženýrství. Konečným výsledkem je, že mnoho zdrojů, které jsou považovány za problematické, jako jsou vzácné kovy, hledá náhradu ve vysoce dostupných prostředcích.

Je důležité zdůraznit, že většina pohledů na současné trendy využívání zdrojů je u těch, kteří přemýšlí v rámci kontextu současného modelu, zcela negativních. 719 Není žádný racionální důvod pro tyto negativní zprávy a to zcela oprávněně. V obrovské míře zneužíváme a špatně nakládáme se zdroji, uzamčení do hlubokého paradigmatu, ve kterém je malé strukturální chápání souvislostí života a jejich následků. 720 Toto je ale ve skutečnosti problém špatného řízení, nikoli kvantitativní nebo empirický.

Je rovněž důležité poznamenat, že to není o tom, jak moc nebo jak málo je něčeho v absolutních číslech. Spíše bychom se měli zamyslet nad tím, jakým způsobem dosáhneme hledaného účelu. Například dostupné množství ropy na Zemi, které by bylo dnes potřeba pro své neenergické využití (protože, jak bylo zmíněno, ropa v tomto novém modelu pro energetiku není potřeba) je pouze natolik relevantní, jako naše neschopnost / schopnost najít jiné cesty (bez ropy) pro dosažení stejných cílů, kterých dosahujeme dnes za pomocí ropy.

Dalším příkladem je stavební dřevo. Pokud technologie stavby domu kompletně přesáhne možnosti využití dřevěných konstrukcí domů v globálním měřítku a začne se místo něj využívat ekologický beton a polymerní procesy založené na všudypřítomných a hojných hrubých surových materiálech, stane se najednou kdysi potencionálně nedostatkový zdroj relativně mimořádně hojným.

Když se posuneme dále, přírodní zdroje jsou nejlépe organizované prvotním rozdělením na (a) biotické a (b) abiotické. Biotické zdroje se získávají z biosféry a jsou často nazývány „zdroje obživy“. 721 Příklady biotických zdrojů jsou lesy, rostliny, zvířata atd. Podle některých definic mohou také zahrnovat zdroje pocházející ze života v dávné minulosti, jako jsou fosilní paliva. Abiotické zdroje jsou často považovány za „neživé“ zdroje a zahrnují vodu, půdu, minerály a podobně.

(a) Biotické zdroje planety vzhledem k narůstající industrializaci značně trpí. Úbytek lesů, ztráta biodiverzity, úbytek rybí populace a ostatní problémy nastolily otázku udržitelnosti mnoha zdrojů. Ve všech případech problém nespočívá pouze v omezené nabídce těchto zdrojů; jedná se o do očí bijící pohrdání jakoukoli rovnováhou s přírodní regenerací a základního respektu k životnímu prostředí. Řešení těchto poklesů samozřejmě spočívá v odchýlení se od míry rychlosti jejich využívání. Suroviny, které se využívají v nepřiměřené míře, můžeme jednoduše nahradit jinými srovnatelnými materiály.

V esejích Pravé ekonomické faktory a Průmyslová vláda je tento proces podrobně popsán. Stručně řečeno, neexistuje žádný biotický zdroj, který by nemohl mít svou míru spotřeby sníženou vědomým strategickým nastavením. Dřevo nemusí být použito pro všechny své současné účely. Ne všichni potřebují jíst ryby z oceánu, protože v dnešní době již existují vyspělé a humánní procesy chovu ryb. Uváděli jsme již schopnost vyprodukovat vegetariánskou hojnost pomocí vertikálního farmaření a výrobu masa v umělých podmínkách (in vitro), jež může být zdravější a udržitelnější než metody chovu dobytka, které jsou pro životní prostředí škodlivé.

S takovými odlehčeními bychom obecně viděli celkové obrovské zlepšení ve zdrojích, biodiverzitě, uchování léčiv zachraňující životy získané z deštných pralesů a tak dále. Ostatní, víceméně nevyužité zmíněné obnovitelné zdroje, můžou také urychleně nahradit fosilní paliva používané dnes pro výrobu energie. Jedná se tedy o záležitost inteligentního výběru.

(b) Abiotické zdroje mají odlišné, přesto podobné řízení reality. Už jsme zmínili naši technickou schopnost obejít nebo vyřešit problém nedostatku vody čistícími metodami a problém rychle ubývající orné půdy 722 bezpůdním farmařením. Celkem vzato, hlavní zdroje, jež nám zbyly, jsou hodnotné minerály, které používáme k výrobě mnoha produktů. Tyto minerály se především skládají ze zemských elementů a jsou extrahovány z kůry Země. Značného pokroku v univerzálnosti bylo také dosaženo v průmyslu při extrakci elementů a formování slitin. Slitina je kovová směs vytvořená kombinací dvou nebo více kovových složek, jako je například ocel.

Existuje asi 5 000 známých minerálů 723 a enormní množství slitin, z nichž mnoho tisíc využíváme dnes. Co se týče analýzy, Britský geologický průzkum (BGS) vydává každým rokem statistické vyhodnocení ohledně světových minerálů / prvků / chemických sloučenin, pokud jde o celkovou extrakci / výrobu. 724 73 je zdokumentováno v jejich zprávě z roku 2007-2011, a proto mohou být tyto považovány za nejvíce používané v globální průmyslové výrobě. 725 BGS totiž provádí aktualizaci „rizikového seznamu“ takových materiálů, které jsou v nedostatku, nebo jim nedostatek hrozí.

Následující tabulka vyjadřuje střední riziko pro vysoce rizikové prvky podle jejich rozboru:

Rizikovost prvků.png

Reprodukováno z Rizikového seznamu z roku 2011 Britského geologického výzkumu 726

Britský geologický průzkum (BGS) prohlašuje, že „… seznam poskytuje rychlé a stručné náznaky relativního rizika v roce 2012 pro nabídku … prvků nebo skupin prvků, které potřebujeme k zachování naší ekonomiky a životního stylu. Pozice prvku na seznamu je určena počtem faktorů, které mohou ovlivnit dostupnost. To zahrnuje přírodní hojnost prvků v zemské kůře, lokaci současné produkce a rezerv a politickou stabilitu těchto lokací … míra recyklování a udržitelnost těchto prvků byla zvážena v analýze“. 727

Z empirického hlediska není kvalifikátor politické stability / vládnutí vlastně vůbec relevantní. Toto je kulturní problém. Je třeba předem konstatovat, že Ekonomika založená na přírodních zákonech / zdrojích je dosažitelná globální spoluprací, kde běžné vojenské vzory, „paradox hojnosti zdrojů“ a narušení dodavatelského řetězce vyumělkovanými tlaky „sebe-záchovy“ běžných světových velmocí nebudou již problémem.

BGS celkově oprávněně vyvozuje, že udržitelnost a recyklování jsou řešením, a že ty nejvzácnější zdroje v základu trpí nedostatečným recyklováním a nedostatkem adekvátních substitucí. Spíše než se zabývat každým zmiňovaným materiálem jednotlivě, první uvedený vzácný kov se použije jako příklad, podle kterého může být zvažováno řešení problémů všech ostatních.

Existuje sedmnáct vzácných kovů, které jsou považovány za nejvíce nedostatkové ze všech prvků.

Recyklace:

Prvním velkým selháním je, že pouze jedno procento všech vzácných minerálů se podle některých odhadů v dnešní době recykluje. 728 Při jejich společném využití v elektronice je úroveň recyklování elektronického odpadu mizerná. Podle statistik Agentury pro ochranu životního prostředí (EPA) bylo ve Spojených státech v roce 2009 pouze 25 % spotřebitelské elektroniky shromážděné k recyklaci. 729 Dokonce výrobky, které obsahují většinu těchto cenných materiálů, nejsou ani určeny k recyklaci. 730

Podle organizace jménem SecondWave Recycling: „Z každého milionu recyklovaných mobilních telefonů můžeme získat 75 liber zlata, 772 liber stříbra a 33 274 liber mědi … Pokud by Spojené státy recyklovaly 13 milionů mobilních telefonů, které se každoročně vyhodí, mohli bychom ušetřit dostatek peněz pro zásobování 24 000 domů energií po celý rok.“ 731

Náhrada:

Možná je ještě důležitější, že je nyní možné vyrábět syntetické verze těchto kovů v kontextu jejich vlastností z běžných, velmi hojných materiálů v laboratoři. 732 733 Nanotechnologie se v tomto přístupu ukázala být velmi silná. 734 Mnoho různých průmyslových odvětví aktivně pracuje na řešení problému při každé aplikaci, jako je například skutečnost, že jsme nyní schopni používat LED žárovky bez použití těchto kovů. 735 Všeobecně vidíme tlak na vyřešení tohoto vzrůstajícího problému a faktem je, že vyřešení je pouze otázkou důmyslnosti, soustředění a času. 736

Je velmi důležité přidat do této rovnice pro řešení problému průmyslové přeorientování jako formy pro vyšší úroveň nahraditelnosti. Zatímco se toto přeorientování v současnosti nemusí tolik týkat vzácných kovů na Zemi, větší rozsah komponent v různých technologiích se mění rychle. Jedná se o iniciativu pro návrh v inženýrství aktivně se zaměřit na inovace komponent, které mohou obejít tyto potřeby. Nicméně, s ohledem na rychlost změny náhrady vzácných kovů prostřednictvím syntézy, se zdá být pouze otázkou času, než se tento problém vyřeší prostřednictvím kombinace strategického užití, recyklace a syntézy.

Kromě toho nemůže být dostatečně zdůrazněno, že obrovské selhání globálního průmyslu tkví v nedostatku účelových porovnávání v případě, kdy se daný průmysl rozhodne použít určitý materiál. Řečeno jinými slovy, není chytré použít velmi vzácný kov na obecně nahodilý a pomíjivý výrobek. Jelikož zde není žádná referenční databáze ukazující míru užití, rozpad a podobně, společnosti dělají svá rozhodnutí pouze na základě ceny, což má velmi malou váhu ve smyslu strategického užití srovnáním. Zatímco je pravda, že cena může odrazit nedostatek a složitost získávání jistých minerálů nebo elementů, tato neblahá vlastnost vyvstane pouze, když je problém akutně zhmotněn. Jinými slovy, neexistuje žádná funkční předvídavost týkající se ceny a za dobu než cena odrazí to, co bylo v jakékoli době skutečně sledovatelnou technickou realitou, je často příliš pozdě a nedostatek se stane skutečným problémem. V aktivním ostražitém systému správy zdrojů by se toto nestalo. Nejenom, že by byly takové materiály neustále porovnávány z důvodu vyhodnocení, jaký materiál je nejvhodnější k danému účelu, ale jakýkoli nastíněný problém by mohl být viděn dlouho dopředu, a tím by efektivita mohla být lépe maximalizována. 737

Půda

Na rozdíl od dřívějších posouzení vyžaduje otázka přístupu k půdě jinou úvahu. Země obsahuje konečnou velikost obyvatelné plochy, a tudíž metoda, kterou lidé získávají přístup k půdě a jejímu sdílení, bude po čase vážným problémem. Není nutné říkat, že ne každá lidská bytost může mít svou vlastní soukromou Zemi. Podobně nemoc pěstovaná materialismem, jměním a postavením, která se projevuje rozsáhlými pozemky a obrovským majetkem super bohatých, spadá do stejné iracionální kategorie – absolutní netečnost k udržitelnosti a sociální rovnováze.

V dnešní době vytváří systém vlastnictví statickou orientaci na přístup k půdě spolu s lidmi, kteří typicky získávají půdu a zůstávají na ní neomezeně dlouho. Tato tendence usadit se, se zdá být rovněž podporovaná rozvržením pracovních rolí a lokálními požadavky většiny lidí na světě. Tradice dojíždění do práce v centru města je stále velmi běžná, a tudíž dotyčný musí bydlet nablízku. V Ekonomice založené na přírodních zákonech / zdrojích (NLRBE) jsou podobné tlaky značně sníženy a myšlenka cestování po světě je reálnou možností.

Analytici zjistili, že kdybychom potřebovali vmáčknout 7 miliard lidí do jediného místa odpovídající hustotě obyvatel New Yorku, vešli by se všichni lidé Země, do amerického státu Texas. 738 Ačkoli je toto řešení jasně nepraktické, tato jednoduchá statistika odhaluje obrovský stupeň možných variant týkající se způsobů, jakým se mohou lidské bytosti topograficky organizovat v globální společnosti. Problémem není množství fyzického prostoru pro 7 miliard lidí nebo i mnohonásobně většího počtu. Problémem je inteligentní organizace, návrh a vzdělávání.

Jak bylo poznamenáno, tato metoda přístupu pro NLRBE vytváří interaktivní systém sdílení. Základy této myšlenky budou zeširoka rozebrány v eseji „Průmyslová vláda“. Krátce řečeno, lidé jsou schopni cestovat z destinace do destinace, užít si dané lokality po nějaký čas před tím, než se přesunou dál. Takovéto systémy, kde je síť lidí a obydlí dostupná pro sdílení, již v současném systému existují. 739

Samozřejmě mnozí, kteří jsou zvyklí na „domov“ orientovaný rámec myšlení, který obsahuje tradiční romantiku, by se neměli bát ztráty emocionální jistoty. Neexistuje žádný důvod, proč by „permanentní“ oblast pro osobu nebo rodinu nemohla existovat, jak vidíme v dnešním světě. Faktem je, že společnost založená na přístupu k hojnosti, nacházející se a žijící v trvalém bydlišti, by byla pravděpodobně mnohem jednodušší než společnost založená na vlastnictví.

Statistiky dokazují, že dnešní lidé si velmi užívají přesouvání z místa na místo a prozkoumávání a objevování nových míst. Kdyby nebylo jejich práce za příjem a peněžního omezení, je jasné, že by valná většina cestovala mnohem více. Když se jednou takovýto systém uvede do pohybu, síť dostupných míst k pobytu a návštěvě by způsobila změnu přirozeného proudění zrovna tak, jako fungování hotelů. Když je hotel plně obsazen na určitý den, tak přirozeně ostatní, kteří také chtěli navštívit daný region, se dívají po něčem jiném. Jak poptávka klesá a proudí, zpětná vazba vytváří nové struktury a podobně, které se nijak neliší od dnešního trhu dovolených.

Vzdělávacím a hodnotovým imperativem je myšlenka sdílení světa. Mnozí by ji dnes považovali za hrubě idealizovanou. Myšlenka volného pohybu na planetě, možnost zůstat prakticky kdekoliv bez pocitu jakéhokoli závazku se vrátit na centrální místo vypadá jako fantazie. Přesto je to naprosto reálné. Když si vezmeme, že vzdálená komunikace exponenciálně roste, zapojení se do jakéhokoli sociálního / komunitního úkolu nebo tvůrčího zájmu se může rovněž uskutečnit prakticky kdekoli.

Znovu zdůrazněme, že se jedná o volbu hodnot. Pokud si někdo přeje držet svoji rodinu po zbytek jejich života na jednom místě, existuje více než dostatek místa na planetě (viz dříve zmíněná statistika Texasu) pro zabezpečení obou možností za předpokladu inteligentní revize rozvržení měst, zodpovědného pečování a vážného zájmu být efektivní. Ať tak, či onak, stejný přístup může být použit pro nalezení a usazení se v jisté lokalitě, ať už se jedná o lokalitu dočasnou nebo trvalou.

Ropa

Na závěr této eseje je důležité zmínit záležitosti týkající se závislosti moderní společnosti na ropě. Ropa je v současnosti pravděpodobně nejvíce využívaný průmyslový zdroj na naší planetě, a to převážně v dopravě. Jak bylo dříve popsáno, díky technologiím využívající baterie, vylepšenými koncepcemi a širokými zdroji obnovitelné energie, které máme dnes, neexistuje již žádný legitimní technický důvod, proč používat benzín k pohonu aut. Hrstka v současnosti dostupných elektromobilů je jasným potvrzením tohoto faktu. Letadla a ostatní extrémně velké stroje mohou stále potřebovat ropu, ale trendy ukazují, že je pouze otázkou času a zaměření, než budou letadla schopná využívat solární energii 740 spolu s pokročilými prostředky na skladování pro rozsáhlejší komerční využití.

Vždy bychom se měli snažit myslet mimo stávající rámec, pokud jde o efektivitu a udržitelnost. V kontextu této velkoplošné vysokoenergetické přepravy vyvstává otázka: „Existuje náhražka letecké dopravy, která se vyhýbá vysoké koncentraci energetických potřeb?“ Odpověď zní ano. Technologie Maglev (magnetické levitace) je mnohonásobně rychlejší a využívá pouze zlomek současné energie. 741

Takže, i kdyby se sem tam použila nějaká ropa pro energetické účely, takovéto nové přístupy by při správném usilí mohly exponenciálně zredukovat její stopy. V samotné Americe 70 % veškeré spotřebované ropy jde na dopravu ve formě benzínu, nafty a leteckého paliva. 742 Kdyby se mohly vyjednat nové mírové podmínky na planetě Zemi, nastaly by s koncentrovaným tlakem na redukci zbrojení a příprav na války obrovské ropné úspory.

Ministerstvo obrany Spojených států amerických je jedním z největších spotřebitelů energie na světě a je zodpovědné za 93 % veškeré spotřeby paliva americké vlády v roce 2007. 743 Americká armáda spotřebovává více energie než většina zemí. Armáda je také jedním z největších znečišťovatelů na světě. 744 Takže, práce na zrušení veškerých vojenských institucí (seskupení) by znamenalo značný nárůst v hojnosti zdrojů.

Ropa, jak bylo poznamenáno, stále znečišťuje mnoha způsoby, takže její využití pro spalování, jak to děláme nyní, není z ekologického hlediska inteligentní. Skutečným řešením je sociální revize. Zatímco dnešní stavba lidské společnosti má všeobecně obrovskou závislost na ropě a zemním plynu generujíce všechny druhy výrobků z plastů a hnojiv, kreativní inženýři se po mnoho let pomalu snaží otřást těmito základy chemie.

Plasty, které jsou všudypřítomné po celém světě, byly kdysi téměř výhradně teritoriem ropy. V nedávné době však holandští vědci vynalezli prostředky pro zaměnění plastů vyrobených z ropy za plasty z rostlinného materiálu. 745 746 Podobně organizace jménem Evocative je schopná použít houby pro vytvoření plně udržitelných materiálů pro tepelnou izolaci a podobně, které mohou také sloužit k nahrazení mnohého z ropy. 747

Velké množství vědecké práce se věnuje hledání substitutů za ropu a většina z nich jsou rostlinné oleje a tuky, protože mají v podstatě stejnou chemickou strukturu jako ropa. Takže hlavním problémem je zaměření. V dnešní době komerčně dostupné plastové lahve, které nebyly vyrobeny z ropy („bioplasty“), se stávají čím dál běžnější, 748 protože je jasné, že skutečné řešení pro vývoj naší materiální závislosti na ropě je záležitostí záměrů vědecké komunity.

Zemědělství je dalším problémem. Hnojiva a pesticidy potřebují ropu a přírodní plyn a tvrdí se, že moderní civilizace by nebyla schopna na základě současných metod, při dané míře spotřeby potravin a růstu, fungovat bez těchto základních prostředků. To je pravděpodobně skutečnost. Částečně je to ale důvod, proč je dříve uvedené vertikální farmaření tak důležité. Raději než se snažit nahradit tyto prostředky v kontextu tradičního zemědělství, je řešením obejít problém novými metodami.

Pokud pomyslíme na to, co ropa a uhlovodíky v dnešní době dělají, můžeme buď najít náhradu za stávající institucionálně-záchovný systém (to znamená plasty založené na rostlinném oleji, které se mohou využít ve většině průmyslových oblastí) nebo zcela nový přístup založený na revidovaných metodách, které se vyhýbají problému (to znamená vertikální farmaření a jeho minimální potřeba těchto hnojiv). Netřeba zmiňovat, že pokud odstraníme spalování ropy a plynu v hlavních oblastech, kromě značného ulehčení ekologickým obavám by se tyto zdroje staly více než hojné, což by nám dalo více času pro nalezení řešení pro odstranění ekologicky neudržitelných skutečností.

Technokapitalistické výmluvy

Jak bylo dříve zmíněno, kořenem zvýšené kapacity přispívající k hojnosti je efemeralizace, což znamená produkovat „více za méně“. Mooreův zákon, který popisuje fenomén, kdy se výkon počítačů nebo procesorů v podstatě zdvojnásobuje každých 18 měsíců, zahrnuje v dnešní době také jakékoli jiné informační technologie. 749 Například aplikace automatizace práce, která je kombinací robotiky a programování definované původními informacemi, odhaluje, jak se samotné prostředky výroby stávají informační technologií, a tím rovněž předmětem pro exponenciální růst.

Z hlediska financí je výsledkem tohoto vzoru nižší cenová hodnota následkem efektivity spjaté se sníženými náklady bez ohledu na povolený stupeň. To můžeme spatřit u prudkého nárůstu levných a všudypřítomných technologií, jakými jsou mobilní telefony. V absolutní abstrakci za jinak stejných podmínek a za předpokladu, že společnost udržuje jen současné spektrum užívání výrobků, by mnoho výrobních trendů mělo schopnost přiblížit se k dosažení „téměř nulové“ hodnoty. S ohledem na toto vyvstává otázka: Při jaké úrovni takovéto směnné hodnoty (ceny) se samotná hodnota stane tak nepatrnou, že se sama stane jako ekonomický faktor bezpředmětnou? Můžeme očekávat, že se tento potenciál dostane v tržním systému až na takto předpovídaný vysoký stupeň?

Odpověď zní ne. Trh nikdy nevytvoří celkově tak dramaticky velkoplošné post-nedostatkové redukce kvůli své centrální potřebě pro zachování nedostatku, aby udržel měnový oběh a zaměstnané lidi. Je třeba poznamenat, že mnoho moderních technologických hnutí stále ospravedlňuje existenci tržního kapitalismu jako prostředku vedoucí k „hojnosti“ sledováním tohoto fenoménu obecného snižování cen. Podle tohoto tvrzení podporuje rozvíjející se výroba a její narůstající poptávka „lepší“ výrobní metody, což znamená úspory pro firmy a nižší cenu pro zákazníka. To potom během času činí některé výrobky dostupné pro ty, kteří by si je předtím nemohli dovolit. Toto zkoumání ve své podstatě naznačuje, že veškeré zboží dosáhne časem nulové hodnoty tím, že se poptávka trhu zvětšuje.

První problém spočívá v tom, že toto tvrzení jednoduše ignoruje širokou řadu obecné technické neefektivity, která může rovněž, pokud se jí začneme zabývat a vyřešíme ji, vytvořit značné úspory. Jinými slovy řečeno, chybně se zaměňuje „tržní efektivita“ s „technickou efektivitou“. Globalizace je běžným příkladem. Zatímco levná primitivní pracovní síla zemí třetího světa může být užitečná pro snížení nákladů na daný produkt pro americký spotřebitelský trh, vyplýtvaná energie, promrhané zdroje a možné nelidské podmínky vytvořené / využité pro umožnění „cenové výhody“ doopravdy představují v širším pohledu hluboké a žíravé neefektivity.

Mimochodem, i když je vskutku pravdou, že jisté typy technologií, většinou spojené s počítači, jsou široce dostupné pro ty, kteří by si je jinak nemohli dovolit, je toto výsledek vědecké důmyslnosti a ne trhu. Mnozí tradiční ekonomové v dnešní době neustále prohlašují, že „kdyby nebylo kapitalismu …“ a tak dále. Pravdou je, že trh není nic víc, než pobídkový a doručovací systém a zatímco motivace ziskem, jež dosahuje vyššího výstupního potenciálu povzbuzujícího fenomén „více za méně“, může občas zapříčinit vysoký stupeň technického pokroku, je pouze jedním z mnoha možných způsobů. Může být využito mnoho dalších vysoce výnosných prostředků, které při honbě za samotným post-nedostakem mají nulovou až negativní hodnotu.

Snad nejlepší způsob pro přemýšlení v tomto směru je něco jako sebelimitující prahová hodnota. Cílem nákladové efektivity je zůstat „konkurenceschopný“ oproti ostatním výrobcům, přičemž se přirozeně snažit o maximální příjem pro zaplacení zaměstnanců a zachování celistvé struktury firmy. Tak vypadá rovnice motivace. Žádná firma se samozřejmě nechce stát zastaralou tím, že usiluje o stav extrémní efektivity.

Podobně kultura založená na zisku má krátkozrakou povahu. To znamená, že při postavení se před rozhodnutí ohledně cenové efektivity bude zvolena nejsnadnější a nejrychlejší cesta. To může opět znamenat rozdíl mezi aktualizováním technické operace pro vyšší efektivitu v procesu skutečné výroby nebo jednoduše využít vnější zdroje v rozvojové zemi, kde je možné kvůli existující chudobě platit velmi málo – pokud to vypadá dobře na papíře ohledně úspory nákladů. Trh nevidí žádné rozdíly mezi těmito dvěma způsoby. Rozhodnutí jsou založena pouze na tržní hodnotě a výsledek zde ospravedlňuje prostředky.

Takže, s postupem času by mohl trh skutečně pokračovat ve vyrábění vysoce poptávaného zboží více dostupného pro ty, kteří by si ho předtím nemohli dovolit. Toto však není důkazem toho, že plody skutečné na post-nedostatek orientované společnosti mohou být získány použitím stejného rámce. Pouze prostřednictvím přímé revize společnosti akceptovat záměr post-nedostatku odstraní zájem zachovat nedostatek, který je běžný dnes. Pak teprve bude proveden skutečný pokrok v hojnosti. Tento závěr se také vyhýbá široké řadě dalších rozsáhlých problémů efektivity spojených s tržním kapitalismem s ohledem na kulturní a ekologickou udržitelnost, která byla široce probrána v předchozích esejích.

Naposledy ještě zmiňme, že debata ohledně „technologické nezaměstnanosti“ se ukázala být rovněž mocným odhalením v tomto střetu vnímaných záměrů. Zastánci kapitalismu se schovávají za myšlenku, že zatímco technologie nahrazuje lidskou práci, současně ji také vytváří. Zatímco toto mohla být pravda v pomalu se vyvíjející minulosti, vysoké zkreslení reality se stává čím dál víc zřejmější. 750

Za prvé, exponenciální nárůsty, které se v dnešní době objevují, značně překračují lidskou adaptaci pomocí vzdělávání. Neexistuje žádný poměr 1:1, když si vezmeme procesy ztráty a vytvoření pracovních míst rozvíjejících se v moderním světě. Ztráty pracovních míst dnes a možnost ztráty zaměstnání v budoucnu jsou enormní, když při daných exponenciálních trendech objektivně zohledníme nasazení strojů. Zajímavou věcí je, že tento pouhý proces automatizace je obrovskou součástí při vytváření hojnosti, i když jej firmy v logice hledání zisku využívají k ušetření peněz. Výsledkem je komplexní rozpor znamenající méně lidských pracovníků, a tím i méně peněz dostupných pro kupní sílu.

Ze všech symptomů selhání kapitalistického modelu by mohl být tento fenomén nezaměstnanosti tím nejvýznamnějším, protože skutečně odhaluje střetnutí systémových funkcí. Kapitalismus předpokládá, že poptávka po lidské práci bude téměř konstantní a všezahrnující. Pokud je však levnější zaměstnat stroje pro vykonávání lidské práce, jakým způsobem dáme „peníze na útratu“ lidem, kteří jsou nyní kvůli těmto strojům odstraněni z pracovního trhu? Jak mohou tyto stroje pokračovat v produkci bez „pohonu“ peněžního oběhu?

Nakonec argument snížené hodnoty v rámci kapitalistického kontextu jednoduše nefunguje, jelikož předpokládá přímé nastavení rovnováhy mezi sníženou cenovou hodnotou (úspora peněz díky mechanizaci pro snížení konečné ceny zboží) pro podporu stále klesající kupní síly nyní nedostatečně zaměstnaných spotřebitelů (jejichž pracovní místa byla odstraněna kvůli mechanizaci). Jediný způsob, při kterém by toto mohlo fungovat je, pokud by byl odstraněn samotný motiv zisku, což je při uvažování v kontextu tržní ekonomie v podstatě nemožné. Jediný důvod, proč firmy zaměstnávají technologie a odstraňují lidskou pracovní sílu, je šetřit peníze a do určité míry zvýšit svou konkurenceschopnost v celé ekonomice. Tento záměr podkopává jakýkoli typ distribuční rovnováhy mezi kupní silou a úsporami nákladů.