Orientační příručka (Esej 14/18): Skutečné ekonomické faktory

SKUTEČNÉ EKONOMICKÉ FAKTORY

Svět se za posledních 100 let změnil více než v kterémkoli jiném století v historii. Důvod není ekonomický nebo politický, nýbrž technologický. Technologie plynuly přímo z pokroků v základní vědě. 751 – Stephen Hawking

Přehled

V řečtině znamená ekonomika správu domácnosti. 752 Určujícím kvalitativním prvkem ekonomiky je stupeň její „efektivity“. Na rozdíl od praxe „tržní efektivity“, která je dnes běžná, se tato forma efektivity vztahuje k fyzickým systémům – nikoli propleteným vztahům mezi „penězi“, „trhem“ a ostatními pravděpodobně kulturními mechanismy. 753

V tomto procesu fyzického hodnocení nevyhnutelně skončíme s řadou propletených komponent vhodně nazvaných ekonomické faktory. Připomeňme, že tyto komponenty, na rozdíl od rozsáhlých finančních teorií, jež jsou ve hře v dnešním moderním světě, nemají co do činění s obchodem a podobně. Jsou spíše faktorem ve skutečném technickém procesu, a tudíž trendech, potenciálech a požadavcích měření potřebných pro optimalizovaný systém organizace průmyslové těžby, výroby, distribuce, návrhu, recyklačních protokolů a podobně.

Ačkoli je tento způsob ekonomického myšlení značným odkloněním od tradičních, monetárně založených ekonomických teorií, kterým v dnešní době čelíme, tato esej se bude nadále zabývat těmito na zdrojích založenými ekonomickými komponentami v kontextu tradičních „mikroekonomických“ a „makroekonomických“ kategorických odlišností, které se nachází v běžných učebnicích týkající se monetární ekonomie.

Makroekonomické komponenty mají co do činění s největším možným stupněm spojení s fyzikálním systémem, jaký jsme schopni pochopit. Mikroekonomické komponenty se vztahují ke specifickým odvětvím nebo sektorům většinou spojených s jedinou produkcí výrobků, regionální distribucí a obnovitelnými specifiky. (Toto bude podrobněji popsáno později v této eseji.) Systémovým rozšířením řídí makroekonomické komponenty přirozeně rovněž logiku spojenou s mikroekonomickými komponenty. Například makroekonomické atributy globální správy zdrojů mají univerzální vliv na správný rozvoj mikroekonomických operací jakou je efektivita návrhu produktů (která trvale využívá globálních zdrojů). Nicméně, než se však těmito faktory komponent začneme zabývat, je na řadě další otázka ohledně systémů spolu s vyjádřením, jaké jsou naše skutečné společenské cíle.

Obecná teorie systémů

Myšlenku obecné teorie systémů pravděpodobně nejvíce proslavil biolog Ludwig Von Bertalanffy. Poznamenal: „… existují modely, principy a zákony, které se vztahují na obecné systémy nebo na jejich podtřídy bez ohledu na jejich zvláštnost, povahu jejich dílčích prvků nebo vztahy a „síly“ mezi nimi. Zdá se být oprávněné požadovat teorii, nikoli však takovou, která platí pro systémy více či méně zvláštního druhu, ale teorii aplikující univerzální principy platné pro systémy obecně.“ 754 Zatímco systémoví teoretici předložili během let velké množství intelektuálně složitých a detailních prací, základní poznání je poněkud prosté a snadno pochopitelné intuicí.

Například lidské tělo se skládá z mnoha různých systémových propojení, která nejen že přirozeně regulují specifické procesy pro daný účel (např. srdce a jeho role v krevním oběhu), ale tyto systémy mají rovněž nižší a vyšší stupně vztahů. V případě srdce má krev, kterou srdce nechává tělem cirkulovat, svůj vlastní soubor definovaných chemických vlastností a systémových chování (nižší stupeň systémových vztahů), zatímco srdce samotné je rovněž dílčí součástí celkového souboru orgánů člověka (vyšší stupeň systémových vztahů), a proto je spojeno například s plícemi, kterým pomáhá rozvádět kyslík po celém krevním řečišti.

Rozvedeme-li tento příklad vztahů vyššího stupně, pak musíme říct, že tento lidský systém je propojen s ekologickým systémem, 755 který má trvalou souvztažnost s lidským zdravím. Například špatné průmyslové metody, které jsou uplatňovány v našem ekologickém systému, mohou znečistit vzduch, čímž mohou připravit podmínky pro vznik různých plicních problémů a další újmy na lidském zdraví.

Samozřejmě, že systémové vztahy k lidskému zdraví nejsou pouze povahy „fyzické“ v tradičním slova smyslu, mají rovněž psychologickou a sociologickou příčinnou souvislost. Věda začala lépe chápat, jak jsou lidské sklony k učení a chování utvářeny prostřednictvím jak genetických vlivů, tak vlivů životního prostředí, trvale začleňující širší systémový kontext. Jak je například poukázáno v předchozích esejích, problémy se závislostmi, jako např. s drogami či alkoholem, mohou často souviset se stresem v dětství či s emoční ztrátou. 756 Po pravdě řečeno, úplný základ pro pochopení veřejného zdraví spočívá bez výjimky v systémovém poznání.

Společná vazba všech systémů je to, co bychom mohli označit jako „všeobecné řídící principy“. Ve vědecké terminologii představuje „všeobecný“ princip či teorie základní charakteristiku či předpoklad, který řídí celý systém. Jak bylo naznačeno v předchozí citaci Ludviga Von Bertalanffyho, moderní věda věnovala a stále věnuje značné úsilí snaze najít univerzálně platné řídící principy, které se vztahují ke všem známým systémům ve vesmíru.

Zatímco nad tématem komplexního chování určitých systémů se vede velká spousta teoretických diskuzí (můžeme vidět střet mezi „klasickou mechanikou“ a „kvantovou mechanikou“), porozumění relevantní k efektivní ekonomické organizaci – systémový návrh, jehož záměrem je optimalizovat lidský blahobyt a dlouhodobou ekologickou / sociální udržitelnost – nemusí podléhat takové abstrakci. Proto jsou ekonomické vztahy prezentované v této eseji dostatečně zřejmé a snadno prokazatelné.

Nicméně, je třeba konstatovat, že je-li systémový pohled na svět skutečně pochopen ve svých hlubokých rozvětveních neměnné propojenosti, a tudíž vzájemné závislosti / spolu-odpovědnosti doslova všeho ve známém vesmíru, pak tradiční kulturní představy založené na rozdělení lidstva či společnosti – jako například oddanost náboženstvím či rasám, společenské třídy, národní státy, patriotismus a další projevy zrozené ze světa, který pravděpodobně v minulosti tuto skutečnost ignoroval – nemohou v dlouhodobém měřítku přinést nic než jen zmatek, nepřizpůsobivost a konflikt.

Uvědomovat si a snažit se myslet v souvislostech vzájemně propojených systémů je kritické pro intelektuální rozvoj, a tudíž pro vytvoření požadavku, aby se lidé vzdělávali více jako „všestranní jedinci“, než jako zkostnatělí „odborníci“, což je současný vzorec daný strukturou našich tradičních pracovních rolí. Je smutné, že náš současný vzdělávací systém nebyl zformován a zkonstruován tak, aby vytvářel všestranné poznání o světě, ale spíše přímé zaměření na izolované a úzké specializace, které následně snižují schopnost systémového chápání. 757

Takže, vrátíme-li se zpět ke specifickému kontextu vytváření ekonomického modelu, tato systémová relevantnost ze své podstaty vytváří samo-generující příčinnou souvislost, která značně redukuje subjektivitu. Když uvedeme současné porozumění o lidském systému do souvislosti s ekologickým systémem, objevíme proces objektivní kalkulace z hlediska toho, co je možné a udržitelné, a to jak na obecné úrovni průmyslových procesů, tak i na úrovni hodnotové struktury samotné společnosti.

Nakonec, jakmile bude tato skutečnost pochopena, pak s vědomím, že možná nikdy úplně nepochopíme onen celkový univerzální systém řízení, bude naším úkolem odvodit ekonomický model, který nejlépe odpovídá takovýmto známým vlastnostem a vztahům fyzického světa a dokáže se co nejefektivněji adaptovat a nastavit, protože nová zpětná vazba (informace) neustále pokračuje v ověřováni platnosti. Jinak řečeno, vytvoření ekonomického modelu je skutečně procesem strukturálního slaďování se s již existujícím ekologickým systémem na planetě Zemi. To, do jaké míry jsme schopni toho dosáhnout, určuje náš úspěch.

Společenské cíle

Zatímco dnes různorodé kultury po celém světě vykazují mnoho jedinečných znaků a zájmů, existuje stále jeden základní, prakticky univerzální soubor sdílených potřeb, který se týká přežití. Tyto potřeby v podstatě tvoří základy „veřejného zdraví“ v nejširším významu tohoto termínu. Níže je uveden seznam obecných, zdánlivě zjevných sociálních „cílů“, na jejichž dosažení by tento nový ekonomický model pracoval s následujícím podrobným vysvětlením. Celkově jsou to dílčí cíle snahy o zvýšení kvality života celého lidstva při současném zachování skutečné dlouhodobé udržitelnosti.

Cíle:

(1) Optimalizovaná průmyslová efektivita; aktivní snaha o dosažení „post-nedostatkové hojnosti“.
(2) Zachovat optimalizovanou ekologickou / kulturní rovnováhu a udržitelnost.
(3) Záměrné osvobození lidstva od monotónní / nebezpečné práce.
(4) Usnadnit aktivní adaptaci systému na objevující se proměnné faktory.

(1) Optimalizovaná průmyslová efektivita; aktivní snaha o dosažení „post-nedostatkové hojnosti“:

Na rozdíl od současného strukturálně ekonomického mandátu pro udržení neefektivnosti kvůli peněžnímu oběhu, ekonomickému růstu a zachování moci, 758 tento cíl hledá jak technickou, tak i strukturální optimalizaci všech průmyslových procesů, které by vedly k něčemu nebo vytvářely něco, co bychom mohli nazývat post-nedostatkovou hojností.

Post-nedostatková hojnost je ve zkratce zidealizovaný stav, ve kterém je eliminován nedostatek určitého zdroje či procesu, obvykle pomocí prostředků optimalizované efektivity, pokud jde o výrobní návrh a strategické využití. Je asi zbytečné říkat, že myšlenka na dosažení univerzálního post-nedostatku – ve smyslu hojnosti všeho pro všechny – je i v tom nejoptimističtějším pohledu nereálná. Proto tento termín, tak, jak je zde použit, skutečně zdůrazňuje bod zájmu. 759

Obecné příklady současných možností světa bez nedostatku, jímž se detailně budeme věnovat v pozdější eseji, 760 zahrnují statisticky prokázanou schopnost vytvořit dostatek potravy pro celosvětovou populaci, dostatek energie pro zodpovědné užívání lidmi, dostatek obydlí, a to vše na vysoké úrovni kvality pro každou rodinu na Zemi, společně s hojností výrobků, jež vychází z potřeb (např. nástroje), i zboží, které vychází z přiměřených 761 přání lidí (luxusní a speciální položky) pro usnadnění neustále se zlepšující kvality života, která je dnes neznámá pravděpodobně 99 % lidstva.

Tyto a mnohé další možnosti byly prokázány jako statistické skutečnosti platné pro současnou populaci na Zemi i nad její rámec a bylo k nim dospěno prostřednictvím toho, co R. Buckminster Fuller nazval „návrhově-vědecká revoluce (Design-Science Revolution)“ 762 neboli přebudování naší sociální infrastruktury za účelem umožnění nové hlubší efektivity.

Není potřeba říkat, že toto společenské přebudování předpokládá radikální odklon od současných společenských norem a ustanovených tradic, včetně samotné povahy naší socioekonomické / vládní struktury. (Toto komplexní téma přechodu bude probráno v pozdější eseji.) 763

(2) Zachovat optimalizovanou ekologickou / kulturní rovnováhu a udržitelnost:

Zachování udržitelnosti životního prostředí má zjevný význam vzhledem k tomu, že lidský druh není na svém přirozeném prostředí nezávislý, ale naopak je jím striktně podporován. Ve skutečnosti vývoj samotný odhaluje, že jsme vlastně stvořeni z okolního prostředí a nadále projevujeme hluboké symbiotické / synergické propojení.

Jakékoli negativní narušení těchto vzájemně propojených ekologických systémů pravděpodobně postupem času povede k proporcionálnímu negativnímu narušení našeho blahobytu. Proto je pro veřejné zdraví a udržitelnost v dlouhodobém horizontu rozhodující se ujistit, aby měl ekonomický systém v praxi strukturálně zabudovanou úctu k těmto přírodním zákonům. Tento aspekt je, ve skutečnosti, sám o sobě měřítkem vlastní skutečné platnosti ekonomického systému jakožto struktury na podporu života.

Stojí za to zopakovat, že současný tržní model ekonomiky nehájí doslova žádné strukturální uznání těchto přírodních zákonů. Trh jednoduše předpokládá, že tato rovnováha bude zachována prostřednictvím toho, co je právem považováno za metafyzické mechanismy související se samotnou dynamikou měnového trhu. 764 To je ale mylná domněnka.

(3) Záměrné osvobození lidstva od monotónní, nebezpečné a bezvýznamné práce:

Jak bude popsáno v technických detailech v pozdější eseji, 765 s ohledem na silný, na efemeralizaci orientovaný trend toho, co je nazýváno mechanizací (což znamená nasazování strojů, které tak nahrazují práci obvykle vykonávanou lidmi), je stále méně zapotřebí lidské dřiny a utrpení v monotónních, bezvýznamných či nebezpečných povoláních.

Tato nová technická realita také vytvořila trendy, které byly kdysi nepředstavitelné, jako je například skutečnost, že se dnes stalo použití automatizace efektivnější než lidská práce, což udělalo z přetrvávající tradice „vydělávat si na živobytí“ stále více neodpovědnou společenskou konvenci, neboť dnes můžeme udělat s méně lidmi více v prakticky jakékoli oblasti.

Stejně tak je důležité vzít v úvahu model lidského zaměstnání v průběhu doby mezi generacemi, díky kterému poznáme, že současná sociální újma v podobě „nezaměstnanosti“ zcela jasně vyplývá z využití technologie k práci. 766 Velký mýtus 20. století propagován tržními ekonomy je, že technologie vytváří pracovní místa ve stejném poměru, v jakém je odebírá. 767 To je dnes prokázáno jako statisticky nepravdivé, neboť exponenciální nárůst v oblasti informačních technologií a její překlad do neustále se zvyšující strojové účinnosti dokazuje nesprávnost tohoto kdysi zdánlivě pravdivého poznatku. 768 V současné době, ve 21. století, krize práce nejeví žádné známky toho, že by odeznívala 769 a řešení bude možné nalézt pouze prostřednictvím restrukturalizace metod průmyslové práce, s čímž se dramaticky změní také tradice „vydělávání si na živobytí“. 770

(4) Usnadnit aktivní přizpůsobení systému na objevující se proměnné faktory:

I když se tento cíl může zdát abstraktnější než cíle předchozí, je kritické vzít na vědomí rozvíjející se realitu v oblasti duševního a průmyslového vývoje. Musíme tuto adaptaci strukturálně umožnit.

Souhrnné intelektuální vyvrcholení lidského poznání je, a jak trendy v současné době ukazují, tak i vždy bude, neúplné. Mnoho postupů, které by mohly být dnes považovány za „udržitelné“ nebo v souladu s veřejným zdravím, se v budoucnosti může stejně tak dobře ukázat škodlivých v relativním či absolutním smyslu. Příkladem mohou být uplynulá desetiletí spalování ropy. Zatímco v raných dobách jejího využívání bylo zaznamenáno jen velmi málo negativního zpětného působení, dnes je vyvíjen velký tlak na to, abychom se odklonili od využívání uhlovodíkové energie kvůli stále rostoucím důsledkům vyplývající z jejího využití jakožto hlavního zdroje energie pro společnost, zejména s ohledem na dnešní možnosti využití mnohem čistějších a hojnějších alternativ.

Proto je zapotřebí, aby byl průmyslový / ekonomický systém dynamicky aktualizovatelný, což by umožnilo rychlou nápravu chyb a zlepšování během pokroku. Opět platí, že tento typ flexibility v současné tržní ekonomice chybí, neboť veškeré tyto změny mají často destabilizující efekt na ziskovost příslušných odvětví. Ke změně obecně dochází v moderní době v tomto ohledu velmi pomalu kvůli paralýze, která pochází ze zachování podílu na trhu a skupinové moci. Stejně tak lze tvrdit, že se pokrok děje na úkor stávajícího schématu zisků.

Makroekonomické faktory:

V tradiční teorii tržní ekonomiky se makroekonomie zabývá nejširšími vlivy a politikou, které částečně ovlivňují dynamiku a pravděpodobnou výslednou mikroekonomickou situaci. Ta obvykle souvisí s mírou růstu, úrovní zaměstnanosti, úrokovými sazbami, státními dluhy, měnami a podobně.

V souvislosti s Ekonomikou založenou na přírodních zákonech / zdrojích (Natural Law / Resource Based Economy, NLRBE) můžeme také stanovit ekonomické složky, o kterých bychom mohli kategoricky přemýšlet stejným způsobem, jen by tentokrát měly co do činění s nejširšími vládnoucími tlaky přímo z fyzického světa spolu s tím, jak se tyto fyzikální principy vztahují k více „mikroekonomickým“ akcím produkce výrobků, návrhu, distribuci a podobně. Jinými slovy jde o zastřešující strukturu pravidel v podstatě podporovanou fyzikální vědou pro zajištění zachování a optimalizování skutečné ekonomické efektivity.

Jádro makroekonomického (a potažmo i mikroekonomického) přístupu spočívá ve způsobu myšlení a samotné analýzy. Jedná se o „vědeckou metodu“. Často se říká, že ve vědě nelze nic prokázat, pouze vyvrátit. Krása této metody spočívá v jejím vrozeném skepticismu ke svým vlastním závěrům, které, pokud nejsou potlačovány lidskou zaujatostí, mohou zajistit neustálý pokrok a přizpůsobování. Věda nám dopomáhá dospět k závěrům, nikoli „je vytvářet“, a právě na tuto systémovou logiku by měla být orientována veškerá ekonomická rozhodnutí týkající se jak možností, tak omezení. 771

Neodmyslitelnou součástí vědecké metody v kontextu „makroekonomické politiky“ pro Ekonomiku založenou na přírodních zákonech / zdrojích (Natural Law / Resource Based Economy, NLRBE) je to, co bychom mohli považovat za celosvětová uznání. Tyto komponenty se v podstatě týkají následujícího:

(1) Globální správa zdrojů
(2) Vyhodnocení globální poptávky
(3) Protokoly globální výroby a distribuce

Tyto tři faktory jsou považovány za „makroekonomické“, neboť ztělesňují jádro blízké aspektům univerzální infrastruktury bez ohledu na to, co konkrétně daná výroba zahrnuje nebo kde na planetě se nachází. (Je také potřeba si bezpodmínečně uvědomit, že pojem „národní ekonomiky“ již nadále není v této perspektivě životaschopný, ani po pravdě technicky vzato nikdy nebyl.)

(1) Globální správa zdrojů:

Globální správa zdrojů je proces, který sleduje využívání zdrojů, a tím se snaží předvídat a vyhýbat nedostatkům a dalším problémům. Ve skutečnosti se to neliší od nejběžnějších logických systémů zásobování, které můžeme dnes nalézt na obchodní scéně. Nicméně, tento systém souvisí především se sledováním míry přirozené obnovy k udržení dynamické rovnováhy. 772

Veškeré známe přírodní zdroje, ať už dřevo, měděná ruda, voda, ropa atd., mají svou vlastní míru přirozené obnovy, pokud nějakou opravdu mají. V jistých případech, jako je například stav některých kovů nebo minerálů, je obnova tak časově náročná, že by bylo vhodnější jednoduše předpokládat úplný konec jejich přísunu. 773 Celkově by tento proces začal celosvětovým zmapováním do té míry, jak to jen bude technicky možné a sledováním v reálném čase v maximální technicky možné míře.

Katalog sledovaných položek jednotlivých zdrojů by zahrnoval všechny formy od biotických zdrojů, jako jsou například stromy, po abiotické zdroje, jako jsou železné rudy a podobně. Znečištění a další ekologická narušení integrity zdrojů by byly také zahrnuty. Zatímco by se takový celkový systémový přístup k tomuto celosvětovému vyčíslování a monitorování přírodních zdrojů mohl zdát jako složitý úkol, ve skutečnosti je to v dnešní době s veškerou technologií, kterou již příslušná průmyslová odvětví v korporátním prostředí využívají, jednoduše proveditelné.

(2) Vyhodnocení celosvětové poptávky:

Vyhodnocení celosvětové poptávky je proces realizace požadavků lidské populace. Stručně řečeno, tento proces by byl rozdělen na řadu regionálních průzkumů spojených s vydáním publikací, které by informovaly veřejnost o nových návrzích možných ve spotřebitelské a průmyslové výrobě.

Zatímco současná kulturní praxe, která sestává z veřejné reklamy ziskuchtivých korporací, často vytváří v mnoha ohledech v populaci hodnoty orientované spíše na status / marnivost, než aby jí napomohla s existujícími potřebami, proces zapojení v Ekonomice založené na přírodních zákonech / zdrojích (Natural Law / Resource Based Economy, NLRBE) se zabývá explicitně vytvářením povědomí o nových technických možnostech ihned, jak se objeví a zároveň také umožňuje veřejný souhlas pro rozhodnutí, o co je zájem, aby se vyrábělo a o co není. 774

Toto by se dalo nazvat „trhem“ NLRBE. V mnoha ohledech to také může být považováno za mechanismus samotné společenské „vlády“, neboť tento druh sociální interakce zaměřený na rozhodování nemusí být omezen pouze na dobrý design a produkci. 775 Koneckonců, v jádru každé společnosti jsou ve skutečnosti technické mechanismy, které umožňují pořádek, blahobyt a kvalitu života.

Často zapomínáme, jaký je skutečný účel vlády v moderní době. Ve svém jádru je to prostředek, který má napomoci hospodářské organizaci zlepšit životní podmínky, zmírnit stres a vytvořit bezpečí. Problém je v tom, že dnešní vláda se nutně proměnila v zásadě spíše v systém organizované korupce a protekcionismu „mafiánského“ typu, než ve zprostředkovatele podpory života.

V tomto novém přístupu je zřízen čistě technický / interaktivní systém, který funguje v principu podobně, jako v moderní době navržená „přímá demokracie“, 776 kde rozhodovací procesy zahrnují účast skupiny přímou cestou, cíl za cílem. S exponenciálním nárůstem na počítačích založeného výpočetního výkonu je nyní tento druh souhrnného společenského „myšlení“ možný.

Detaily tohoto interaktivního systému spolu s expanzí integrálního konceptu nazývaného jako „automatizovaný návrh“ nebo výpočtem prospěšných systémů (v této souvislosti je podstata systému dobrou otázkou), se bude zabývat následující esej. 777 Nicméně, je třeba konstatovat, že veškeré návrhy mají vestavěnou logiku vzhledem k tomu, co funguje, co je udržitelné a co minimalizuje negativní zpětné působení (či problémy). Jedná se o nové technické referenční měřítko, které provádí procesem průmyslového návrhu.

Jedna závěrečná poznámka, která stojí mimochodem za zmínku, je, že v současné tržní ekonomice je proces vyhodnocování poptávky řízen velmi nahodile prostřednictvím toho, co je tradičně označováno jako „cenový mechanismus“. 778 Mnozí v tradičních ekonomických školách dokonce argumentovali, že dynamická proměnlivost lidských zájmů činí technicky nemožné vypočítat tuto poptávku bez použití cenového mechanismu. Ačkoli toto tvrzení mohlo být do určité míry pravdivé začátkem 20. století, kdy takováto tvrzení vznikla, věk pokročilých počítačových výpočtů, spolu s moderní technologií snímání a zaznamenávání dat, tuto komplexní překážku odstranil. 779

(3) Protokoly (a) globální výroby a (b) distribuce:

Globální výroba a distribuční protokoly představují možné řešení, jakým má být celý průmyslový systém veden v kontextu infrastruktury povrchu Země. Tato jednoduchá představa se zabývá tím, kde jsou umístěna průmyslová zařízení a proč. Základní ekonomický faktor, který je zde nutno zvážit, je to, co budeme dále nazývat „strategie blízkosti“.

V  nynějším systému orientovaném na soukromé vlastnictví jsou zařízení pro výrobu a distribuci po Zemi rozmístěné spíše náhodně. Nástup globalizace a neustálý hon společností za zvyšováním nákladové efektivity prostřednictvím levné pracovní síly a surovin vytváří naopak enormní neefektivitu a množství odpadu, nemluvě o nelidském pracovním zneužívání a dalších problémech.

V Ekonomice založené na přírodních zákonech / zdrojích (Natural Law / Resource Based Economy, NLRBE) jsou organizace globálních průmyslových procesů vždy založeny na optimalizování efektivity a tvorbě sítě zařízení, jež stojí logicky na faktorech související s účelem těchto zařízení. Toto je ve skutečnosti jednoduché stanovit, protože příslušné proměnné mohou být poměrně snadno kvantifikovány na základě jejich důležitosti. S ohledem na skutečnost, že nejkratší vzdálenost mezi dvěma body je vždy přímá spojnice, spolu s moderními technickými možnostmi vyrábět mnoho výrobků bez ohledu na místní podmínky (např. pokročilý uzavřený systém produkce potravin), je hlavním zájmem, jak snížit spotřebu energie a množství odpadu, smysluplně lokalizovat výrobu, jak je to jen možné.

(3a) Protokoly globální výroby:

Nejlepší cestou, jak tuto problematiku vyjádřit, je poskytnout konkrétní příklad, jehož variací může být nalezen společný kontext. Použijeme zde příklad z textilního průmyslu, konkrétně z výroby oděvů.

Dnes je 98 % oděvů požívaných Američany dovezených, a to zejména z Číny. 780 Většina oděvů je dnes stále vyráběna z bavlny. Odkud bere Čína takové množství této suroviny? Ze Spojených států. 781 To znamená, že Spojené státy dnes vyrábí základní surovinu pro textilní průmysl, která je lodní dopravou převezena do Číny, aby mohla být vzápětí v podobě hotového oděvu dovezena zpět do Spojených států.

Můžeme použít naši představivost s ohledem na miliony barelů ropy vyplýtvaných v průběhu času na tento přesun materiálu, když by právě sklizeň a výroba mohly být velmi snadno lokalizované. Znovu podotýkáme, že toto je důsledek vnitřních mechanismů tržní ekonomiky, který nebere žádný ohled na skutečné ekonomické vztahy v rámci Země – jež vyžadují fyzickou (technickou) efektivitu a redukci odpadu – nikoli finanční efektivitu a redukci peněžních nákladů. Toto jsou zcela rozdílné věci.

(3b) Protokoly globální distribuce:

Stejný logický závěr platí i pro povýrobní distribuci. Jakmile je zboží vyrobeno, mělo by být dostupné nejprve v místě výroby, a to tím nejefektivnějším možným způsobem založeném na poptávce a blízkosti. Jednou, na regionálních potřebách, zavedená distribuce má tři základní složky:

3b1) Umístění zařízení
3b2) Metoda přístupu
3b3) Monitorování / Zpětná vazba

3b1) Umístění zařízení:

Zařízení je umístěno na základě logické blízkosti koncentrace populace. Takový postup je příkladně ilustrován současnou (obvyklou) praxí umístění obchodů s potravinami pro pohodlí komunity, i když je tato strategie často ohrožena vnitřní tržní logikou. 782 Nicméně, i jiné technologické faktory by mohly vstoupit do hry pro usnadnění pohybu zboží a snížení množství odpadu spolu s pohodlnějším přístupem. Zatímco místní zařízení poskytující to nejpotřebnější mohou být v těsné blízkosti komunity, doručovací systémy, jako např. struktury pro automatickou potrubní poštu pro středně velké výrobky, mohou být instalovány v domovech stejným způsobem, jako dnešní kanalizace.

Další varianty by mohly zahrnovat systémy přístupu založené na specifické místní potřebě, jako v případě rekreačních aktivit. Zařízení pro přístup mohou být umístěna v lokaci různých zájmových činností, jako jsou např. sportovní potřeby, které dodávají potřebné pomůcky v době a místě užití.

3b2) Metoda přístupu:

Metoda přístupu je nejlépe popsána jako sdílený „knihovní“ systém. To nenaznačuje, že všechny získané položky musí být „vráceny“ zpět na tato místa přístupu, ale ukazuje, že kvůli pohodlí mohou. Je to jistě vítaný postup, jelikož tento proces „sdílení“ je účinným prostředkem jak pro zachování efektivity, tak pro efektivní veřejný přístup. Jinými slovy, prostřednictvím sdílených systémů je potřeba méně výrobků pro uspokojení zájmů více lidí ve srovnání s dnešním systémem obecného vlastnictví 1:1.

Typickým příkladem by mohla být potřeba specializovaného nástroje, který se užívá v populaci velmi zřídka. Výrobní nástroje pro specifický projekt a rekreační vybavení, které jsou využity pouze několikrát do roka, představují jednoduché příklady. Na druhé straně spektrum každodenních potřeb, jako jsou osobní komunikační technologie a další, jsou dostupné stejným způsobem s očekáváním návratnosti pravděpodobně pouze v případě, když se porouchají a mohou tak být recyklovány nebo opraveny. Tento koncept přerodu od majetkově-orientované společnosti ke společnosti orientované na přístup je velkým krokem vpřed. Dokonce i dnes, v tržním systému, už využívají některé „půjčovny“ výhody tohoto konceptu. 783

Opět, porovnáním se současným modelem, tato zařízení fungují podobně jako „obchody“ dnes, a to s dynamicky propočítávanými místními požadavky pro zajištění zásobení a pro zamezení nedostatku či přebytku. Rozdíl je pouze v tom, že nic není „prodáváno“ a kde je étosem strategická efektivita, interaktivní systém sdílení spolu, opět, s možným vrácením výrobku, pokud vyprší jeho životnost nebo již dále není potřeba.

Poznamenejme stranou, že na tuto myšlenku existují obecné reakce týkající se problémů zbytečného hromadění zásob nebo nějakého typu zneužití v takovém systému. Tento předpoklad je v podstatě vrstvením současných peněžně-tržních následků na nový model. Lidé v nedostatkem řízeném dnešním světě spontánně a bez rozmyslu hromadí a chrání zásoby, pokud mají strach z jejich nedostatku nebo pokud chtějí výrobky kvůli jejich prodejní ceně. V systému NLRBE žádná prodejní cena neexistuje, jelikož neexistují ani peníze. 784 A proto by byla myšlenka cokoli hromadit více nevýhodná, než výhodná. 785

3b3) Monitorování / Zpětná vazba:

Monitorování a zpětná vazba, jak bylo naznačeno výše, je integrální součástí celého systému jak pro regionální, tak i globální provoz, aby byl tak plynulý, jak je to jen možné, když přijde nejenom na uspokojení regionální poptávky prostřednictvím dostatečného zásobování, ale také udržení kroku se změnami v těžbě, výrobě, distribučních technologiích a novými požadavky. Přirozeně, že jsou tyto faktory vysoce synergické. Již dnes jsou efektivně vyvíjeny senzorové systémy, programy a další nástroje monitorovací technologie pro nejrůznější průmyslové využití. 786 Moderní obchodní katalogové systémy jsou již poměrně pokročilé, pokud jde o požadavek a distribuci. Otázkou je pouze jejich rozšiřitelnost v jistých kontextech, abychom mohli vzít v úvahu všechny nezbytné atributy.

Na závěr této části věnované makroekonomickým faktorům si zaslouží zvláštní pozornost efektivita na všech úrovních, která, jak již bylo poznamenáno dříve, má svou vlastní příčinnou logiku, pokud uvažujeme větší ekologický a fyzikální systém neodmyslitelně propojený s přírodou. Tato efektivita by znamenala snížení odpadu a uspokojení lidských potřeb a byla by vždy orientovaná na své možnosti podle aktuálního stavu technologie prostřednictvím vědecké metody.

Mikroekonomické faktory:

Vzhledem k těmto tzv. makroekonomickým konceptům je důležité znovu potvrdit, že základní principy týkající se optimální efektivity, výroby a udržitelnosti jsou stejné v celém modelu od shora až dolů. Je to opět ten myšlenkový tok vycházející z vědecké metody, který počítá uvnitř téměř empirického rámce samotné logiky přírodního zákona.

Zatímco tradiční ekonomická teorie trhu považuje mikroekonomii za něco jako je studium chování jednotlivců, domácností a obchodních rozhodnutí kolem trhů, stanovení cen a dalších faktorů v podstatě založených na pohybu peněz různými způsoby, mikroekonomický koncept NLRBE je zcela odlišný.

Mikroekonomické úvahy v tomto novém modelu se točí kolem současných metod dobrého návrhu a samotné výroby. To je v podstatě založeno na dvou faktorech:

1) Efektivita návrhu výrobku
2) Efektivita výrobních prostředků

(1) Efektivita návrhu výrobku

Vztahuje se k integritě samotného návrhu. Dnes nákladová efektivita a výsledná technická neefektivita spolu s korporátním procesem konkurence a obrovských zbytečných duplikací specifických výrobků vytvořily klima zbytečného odpadu a omezené životnosti produktů. V těchto návrzích výroby také existuje, jak bude za okamžik detailně popsáno, málo vestavěných recyklačních protokolů, pokud vůbec. To je důležité, protože moderní recyklace by napomohla většímu zachování materiálů v dlouhodobém horizontu, čímž se zvýší dlouhodobá efektivita.

Podobně, patentované technologie, které slouží zájmům určitých podniků a firem, aby si zachovaly svůj podíl na trhu, vytvořily prostředí, ve kterém je velmi malá kompatibilita součástí mezi jednotlivými výrobci, kteří vyrábí ty samé produkty.

Proto je zde relevantních 5 faktorů:

1a) Optimalizovaná životnost
1b) Optimalizovaná přizpůsobivost
1c) Univerzální standardizace
1d) Integrované recyklační protokoly
1e) Umožnění automatizace

1a) Optimalizovaná životnost:

Optimalizovaná životnost jednoduše znamená, že každý produkt se vyrábí s cílem, aby vydržel co nejdéle, jak je to jen možné, tím nejstrategičtějším způsobem. Pojem strategický je zde důležitý a neznamená, že všechno, například počítačové skříně, by měly být vyrobeny z titanu jednoduše proto, že je velmi silný. Znovu opakujeme, že toto je kalkulace synergického návrhu, kde pojem „nejlepší“ materiál pro daný účel je vždy relativní vzhledem k potřebám paralelní výroby, kde rovněž může být požadován tento typ materiálu. Proto rozhodnutí použít specifický materiál je třeba provést nejenom pro jeho použití v konkrétním výrobku, ale také porovnáním s potřebami ostatních produkcí, které požadují podobnou účinnost. Nic není nadřazené tomuto systémově-orientovanému porovnávání. Všechna průmyslová rozhodnutí jsou provedena na základě uvažování v rámci největšího systémového stupně relevance.

Tento zájem o vytvoření „strategicky nejlepšího“ je kritický pro lidskou udržitelnost, zejména když bylo oznámeno, že dnes užíváme naše přírodní zdroje rychleji než je planeta dokáže obnovovat kvůli těmto neefektivnostem. 787 Moderní „konzumní“ kultura je hnána nejenom hédonistickým a krátkozrakým systémem hodnot vnucovaným moderní reklamou a současným měřítkem „bohatství“ a „úspěchu“, ale také potřebuje zachovat systém placené práce, jenž je stěžejní součástí držící tržní ekonomiku v chodu.

1b) Optimalizovaná přizpůsobivost:

Optimalizovaná přizpůsobivost je skutečnou sub-komponentou „optimalizované efektivity“ v kontextu návrhového inženýrství. V současné době, od automobilů až po mobilní telefony, zaznamenáváme čím dál rychlejší technologický pokrok. Přesto, s tímto rychlým tempem změn, zůstávají další významné atributy, podle historických trendů, stejné relativně delší dobu. Jinými slovy, různé součásti výroby mají různou rychlost změny a to znamená, že systémovou „přizpůsobivost“ a aktivní „modernizaci“ lze předpovědět díky analýze trendu s výsledným očekáváním vestavěným do již existujícího návrhu nejlepším možným způsobem.

Vezměme si například rychlost technologických změn u základní součásti počítače – procesoru (CPU). Pokrok v oblasti výkonu čipu procesoru se rapidně zrychluje díky Mooreovu zákonu. Výsledkem je mnoho programových aplikací, které, protože jsou navržené, aby využily tento zvýšený výkon, nebudou pracovat na počítačových systémech se staršími čipy. Tyto typické síly nutí uživatele k nákupu nového počítačového systému, i když je to ve skutečnosti otázkou procesoru (CPU), nikoli celého systému. Zatímco i jiné faktory mohou mít vliv, jako je např. systémová kompatibilita s novým čipem, zřídka kdy lidé aktualizují samotné tyto čipy, i když je to proveditelné.

Tento typ přizpůsobivosti je dnes kritický na všech úrovních a vede nás k další ekonomické komponentě, kterou je „univerzální standardizace“.

1c) Univerzální standardizace:

Univerzální standardizace představuje soubor optimalizovaných protokolů, které jsou vytvářeny na základě spolupráce a masovou průmyslovou zpětnou vazbou, jež zajišťuje vytvoření jednotné univerzální kompatibility všech komponent spojenou s daným produktovým oborem. Dnešní nedostatek standardizace se projevuje nejenom jako zdroj ohromného odpadu, ale i velké nestability ve funkcionalitě běžných výrobků, jelikož konkurenční étos a patentový záměr neuvěřitelným způsobem omezuje efektivitu.

Tato praxe se často omlouvá záminkou „pokroku“ v návrhu s předpokladem, že se konkurenční podniky poháněné vidinou finančního zisku budou snažit navzájem neustále překonávat, a tím pádem budou více produktivní a pokrok bude nadále pokračovat. Zatímco by na tom mohlo být něco málo pravdy, zpomalení vývoje, odpad a nestabilita způsobily, že je tato praxe neomluvitelná. Kromě toho tu navíc bylo a vždy bude probíhat sdílení informací, které v dlouhodobém hledisku vede jak k osobnímu, tak i společenskému rozvoji.

Vytvoření výzkumné databáze známých komponent podle odvětví aktivně sdílené po celém světě jako referenční rámec návrhu a zpětné vazby při vytváření běžných součástí a výrobků není těžkou úlohou a určitě by to nezabrzdilo technologický pokrok či vynalézavost. Kdyby nic jiného, představovalo by to další různorodé informace a perspektivy, a tím i lepší a rychlejší rozhodování.

1d) Integrované recyklační protokoly:

Toto jednoduše znamená, že současný stav komponent a opětovného užití materiálu je přímo a strategicky optimalizován při zvažování samotného návrhu produktu. Opět připomeňme, že se to v moderní době žádným efektivním způsobem neděje. Při průzkumu skládek ve světě se najde mnoho užitečných komponent, které byly vyvezeny v souvislosti s většími systémovými celky (výrobky). Vzhledem k tomu, že normální korporace, která takové věci dělá a zřídka vybízí k návratu výrobku pro přímé přepracování, je toto nevyhnutelným důsledkem.

Nicméně zatímco systém recyklace tradičních materiálů jakými jsou plast, sklo a papír, do jisté míry funguje efektivně, proces recyklování spojený přímo s jednotlivými průmysly je nedopracovaný a vysoce neefektivní. V rámci NLRBE by optimalizované recyklační protokoly byly standardem pro další využití materiálů. Skládky by nakonec díky tomuto procesu přestaly existovat, protože v podstatě všechno, co vyrábíme, můžeme znovu využít, jen kdybychom měli zájem tak učinit.

1e) Umožnění automatizace:

Toto znamená, že daný návrh výrobku odpovídá stavu automatizace práce, která usiluje o odstranění lidského přičinění, kdykoli je to možné a účinnější, často s následkem menší složitosti tohoto návrhu. Jinak řečeno, částí rovnice efektivity je, aby výroba zboží probíhala za pomocí automatizovaných prostředků a brala v potaz aktuální stav automatizačních technik. Snažíme se zjednodušit způsob, jakým se používají materiály a výrobní prostředky tak, aby mohlo být vyrobeno maximální množství výrobků s co nejmenšími variacemi materiálů a výrobních zařízení. Více na toto téma naleznete v následující sekci.

(2) Efektivita výrobních prostředků

Efektivita výrobních prostředků se jako ekonomická složka vztahuje ke skutečným nástrojům a metodám používaných v samotné průmyslové výrobě. I když by to v mnoha ohledech mohlo být považováno za makroekonomický faktor, má mikroekonomický základ vycházející ze skutečnosti, že se vztahuje rovněž k přímé specifické výrobě s podílem lidské práce.

Prostředky pro výrobu čehokoli jsou v přímém vztahu ke stavu technologie. Od neolitické revoluce s příchodem kamenných nástrojů až ke zrození dnešní „kybernetizace“ a „myslících“ strojů, které mohou posoudit, vykonat a problém řešit, bylo základem veškeré „práce“ zapojení dostupných asistujících technologických nástrojů.

Tento trend vedl celkově ke zmírnění práce a k obecné redukci lidské pracovní síly v každém odvětví ve vztahu k objemu. Před dvěma sty lety zemědělský průmysl ve Spojených státech zaměstnával většinu lidí. V současné době pracuje v zemědělství jen velmi malá část v důsledku použití strojů a automatizace. Tento fenomén a trend „mechanizace“ je důležitý, protože je dnes výzvou pro samotnou podstatu systému práce pro příjem spolu s nástinem produktivity směřující k bodu, který by bylo možno nazvat „post-nedostatkem“.

Dnes jsme produktivnější s menším počtem lidí v kterémkoli sektoru, vzhledem k času a kapacitě, zásluhou použití strojové technologie. V mnoha ohledech tato skutečnost označuje jeden z nejvýznamnějších posunů v našem společenském vývoji a vyzývá samotnou strukturu našeho současného společenského systému odhalujíc obrovské možnosti do budoucna, pokud jde o vytvoření strategické hojnosti.

Takže v NLRBE je tato schopnost maximalizována a snižuje lidskou pracovní sílu, jak ji známe z liberálních aplikací a rozšiřování automatizace, jež nesmírně zvyšují produktivitu. Účast lidské práce, stále ještě nezbytné v pokročilejších fázích, je redukována na široký dohled nad těmito zavedenými automatizovanými systémy. Továrny již nejsou vázány tradičními omezeními kvůli osmihodinové pracovní době a pětidennímu pracovnímu týdnu, protože k tomu neexistuje žádný důvod, vzhledem k možnému masivnímu snížení lidského příspěvku. Tyto nové systémy by teď mohly v případě potřeby fungovat 24 hodin denně, sedm dní v týdnu.

Mimo jiné je často pokládána otázka: „Kolik lidí je zapotřebí k dohledu na plynulý průběh operací a zvládnutí řešení problémů?“ Tento druh otázky může být zodpovězen na základě posouzení aktuálních statistických trendů, jejich průměru a jejich následné extrapolace.

Nicméně, dochází k časté záměně mezi „prací“ ve smyslu běžné dřiny, jejíž obyčejnou odměnou je peněžní stimul, a „prací“, kterou všichni lidé vykonávají kvůli čistě tvůrčímu zájmu a rovněž přínosnému záměru. Hluboký posun hodnot předpokládaný hnutím Zeitgeist spočívá v pokroku při klasickém rozlišování „práce“, jenž se mění na typ sociálního příspěvku, který je ve skutečnosti radostí a zájmem lidí. Dnes po celém světě existuje lidský zájem prozkoumávat, vytvářet a zlepšovat bez ohledu na peněžní vynucení.

Avšak kvůli neustálému tlaku na příjem ve stávajícím modelu se u téměř všech takových činů předpokládá nutná souvislost s honbou za penězi pro přežití. Dalo by se namítnout, že tento fakt narušuje přirozenější lidský motivační systém pro výzkum, učení se a tvoření bez takového tlaku.

Takto byl objasněn pojem „práce“ v souvislosti s dohledem nad operacemi, opravou systémů a další údržbou, která by pravděpodobně neměla být degradována na typ dřiny, jež je tak často v moderní době považována za skutečnou „práci“. Tento akt je respektován spíše jako forma osobního přínosu pro osobnostní a sociální zisk, neboť každý akt provedený v tomto typu systému má přímý osobní přínos pro lidi, kteří pracují na tom, aby jej udrželi v bezproblémovém provozu.

Opět platí, že tato motivace téměř neexistuje ve stávajícím režimu, protože kapitalistický systém je navržen tak, aby veškeré podstatné ziskové výhody šli majitelům podniků spolu s plody produkce, jež se často v pravém smyslu netýkají pracovníka ani ve formě mzdy. V dnešní době existuje ve vztazích mezi zaměstnanci a majiteli něco jako „třídní boj“ s nevraživostí mezi skupinami, která je běžným jevem. 788 V tomto novém přístupu směřuje všechno, čím daná osoba přispěje, ve prospěch této osoby i celé komunitě. Vše je propojené přímo.

Tím se rozumí, že pouze velmi malá část populace bude „zapotřebí“, aby se zapojila do udržování jádra systému. Pravděpodobně by to bylo asi 5 % populace, kdy průmyslové metody dosáhnou současných možností. Těchto 5 % by pak mohlo být rozděleno v rámci celé populace. Takže, pokud je daný počet obyvatel města regionu 50 000 lidí, průmyslový systém by vyžadoval 2 500 lidí za předpokladu, že tradiční pracovní týden je osm hodin denně, pět dní v týdnu. To se promítá do 100 000 pracovních hodin týdně. Z hlediska celkové populace tato pracovní odpovědnost představuje vzájemný závazek každého člověka „pracovat“ jen dvě hodiny týdně.

Je zřejmé, že se jedná o hypotetickou možnost v takto pokročilém systému, systému, který slouží všem, kde by se lidské hodnoty výrazně změnily a mnozí by pravděpodobně byli poctěni, aby mohli pracovat více hodin, čímž by se snížil závazek ostatních. Opět zde hovoříme o základních faktech údržby v protikladu pohlcující „práce“, jak je v současné době chápána a požadována. Ve skutečnosti by svobodná společnost tohoto druhu mohla způsobit vzplanutí tvůrčího rozvoje a pokroku, jaký ještě nikdo předtím neviděl, s lidmi, jež pracují, aby přispěli rozsáhlými, robustními způsoby. Proč? Protože, opět, by takoví jednotlivci rovněž sami pomáhali přímo v procesu. Jakýkoli vynález nebo průlom v efektivitě slouží v tomto modelu celému společenství. Vlastní zájem se stává společenským zájmem.

Takže, na závěr tohoto bodu můžeme říct, že tento nový typ výrobních prostředků je o zaměření základní práce na skutečnou technickou produktivitu, která má přímou společenskou / osobní návratnost tím nejliberálnějším soustředěním se na automatizaci a rostoucí technologickou účinnost, tak moc, jak je to jen možné.

Závěr

Kvůli stručnosti je tento text neúplný. Další faktory, jak makro, tak mikro, by mohly být popsány v dalších podrobnostech. Nicméně, jestliže člověk následuje tento základní sled myšlenek, způsob myšlení, který se řídí vědeckou logikou, aby zajistil optimální fyzickou efektivitu a udržitelnost, tyto další parametry se nevyhnutelně objeví.

Stručně řečeno, výsledný systém Ekonomiky založené na přírodních zákonech / zdrojích (Natural Law / Resource Based Economy, NLRBE) vyžaduje stejný typ uctivého propojení jako jakýkoli jiný přírodní systém. Stejně jako naše chápání lesa a jeho obnovy a biologické rozmanitosti vedlo základní filozofii provozovat tento ekosystém s ohledem na jeho slabá místa pro zajištění jeho dlouhodobé integrity, stejná logika platí i pro NLRBE jako celek.

Tento sociální model je pokusem o zrcadlení přirozeného světa nejpřímějším možným způsobem a mohl by být považován za „přirozený systém“, stejně jako cokoliv jiného, co najdeme v přírodě, jako například ekosystém. Mohlo by to být vůbec dokonalé? Nikoliv. Avšak logický základ, který je zde, slouží k neustálému zlepšování daleko za hranice dnešního stavu věcí.

Následující stromový diagram slouží jako obecný nástin této eseje a byl vytvořen pro bližší přezkoumání:

NLRBE: Přehled ekonomického modelu:

– Systémové (společenské) cíle

(1) Optimalizovaná průmyslová efektivita; aktivní snaha o stav „post-nedostatkové“ hojnosti.
(2) Zachovat optimalizovanou ekologickou / kulturní rovnováhu a udržitelnost.
(3) Záměrné osvobození lidstva od monotónní / nebezpečné práce.
(4) Usnadnění aktivní systémové adaptace na vynořující se proměnné.

– Makroekonomické komponenty

(a) Globální správa zdrojů

(b) Vyhodnocení globální poptávky

- Vytváření povědomí o nových technických možnostech
- Veřejná shoda pro rozhodnutí, co je důležité, aby se vyrábělo

(c) Globální výroba a protokoly distribuce

- Globální výroba
-- Strategické umístění
- Globální distribuce
-- Umístění zařízení
-- Metoda přístupu
-- Monitorování a zpětná vazba

– Mikroekonomické komponenty

(a) Efektivita specifických produktů

- Optimalizovaná trvanlivost
- Optimalizovaná přizpůsobivost
- Univerzální standardizace
- Integrované recyklační protokoly
- Umožnění automatizace

(b) Efektivita výrobních prostředků

- Aplikovaná mechanizace