Orientační příručka (Esej 16/18): Životní styl, svoboda a faktor lidství

ŽIVOTNÍ STYL, SVOBODA A FAKTOR LIDSTVÍ

Je svoboda něco jiného, než právo žít tak, jak si přejeme? Není. 807 – Epictetus

Co je to štěstí?

Pro většinu je v dnešním světě těžké představit si společnost bez nátlaku a každodenní sporů snášených jednoduše kvůli snaze přežít a udržet si zdravý duševní i fyzický stav. Tak moc jsme v našem životě soustředěni na to, abychom zůstali finančně soběstační a byli si jistí, že máme dostatek prostředků pro dnešek, zítřek, na zaopatření rodiny a možná i další generace, že často ztrácíme přehled o tom, co skutečně vytváří pocit pohody a štěstí.

Ve skutečnosti tento strach a často i predátorská motivace vytvořili sociální prostředí, které vytváří dokonce pozitivní hodnotovou asociaci na úzké, na sebe zaměřené chování. Zatímco hranice toho, co je považováno za etické či ne, je vždy subjektivní, konkurence a nedostatkem řízená orientace k získání přijatelné kvality života nepřetržitě posiluje náš přirozený pud sebezáchovy k obranné reakci „bojuj nebo uteč“ udržující konstantní smysl pro sociální oddělení a obecnou ztrátu empatie. V mnoha ohledech se dokonce samotné peníze staly odměnou a standardem společenského postavení, nehledě na to, co mohou svým potenciálem v rukou lidstva způsobit.

Proto, s ohledem na tyto hodnoty, je vždy výzvou diskutovat o předpokladech netržního mechanismu NLRBE (Natural Law / Resource-Based Economy, Ekonomika založená na přírodních zákonech / zdrojích) s drtivou většinou lidí v moderní době, protože některé reflexivní protichůdné předpoklady téměř vždy převáží. Není účelem této eseje řešit tento problém podrobně, ale alespoň naznačit, jak je nyní komunikace o možném budoucím životním stylu nezaloženém na současných, dlouho udržovaných hodnotách, těžká, protože myšlenka existence bez takových sporů je vzhledem k naší historii pro mnoho lidí téměř nepochopitelná.

Sjednocená společnost a individualita

Ayn Rand a další známí autoři a teoretici 20. století strávili mnoho času přemítáním o dualitě mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti neboli o individualismu a kolektivismu. 808 V těchto dílech, ať už ve formě fiktivní literatury či aktuálního ekonomického dění, je jen vzácně věnována pozornost možné rovnováze mezi oběma.

Martin Luther King ml. jednou řekl: „Komunismus zapomíná, že život je individuální. Kapitalismus zapomíná, že život je společenský a království bratrství se nenachází ani v tezi komunismu ani v antitezi kapitalismu, ale ve vyšší syntéze. Nachází se ve vyšší syntéze, jež kombinuje pravdy obou.“ 809

Nelze popřít, že se lidské bytosti vyvinuli s hluboce sociální povahou. Mohlo by být namítnuto, že to, co nás opravdu určuje, jsou vztahy, jež jsme si vytvořili během našich životů, nehledě na obrovský vliv samotného kulturního rozvoje, který je naším hlavním zdrojem většiny hodnot v každé době a v každé společnosti.

Leč, současně nemůžeme popřít potřebu osobního rozvoje, svobodu požadovaného vyjádření se a všeobecnou nezávislost, kterou většina lidí potřebuje cítit ve svých každodenních životech. Zatímco představa „svobodné vůle“ může být při analýze velice složitá, zdá se, že vždy byla naší součástí, jež nás vede způsobem, co považujeme za „volbu“ a pokud cítíme jakýkoli útlak této volby, cítíme se rozrušeni a vyvedeni z rovnováhy.

Takže, i když je pravda, pokud se zaměříme na synergii celkové životní zkušenosti a můžeme dobře namítnout, že všechny naše volby existují pod určitou úrovní nátlaku, vlivu nebo impulsu a tudíž vlastně nejsou zcela „svobodné“, nemůžeme ignorovat emocionální zájem, jaký míváme při vnímání nás samotných jako určitým způsobem samostatný, nezávislý a individuální. Ať tak či onak, samotná myšlenka svobodného určení se zdá být kritická v osobním rozvoji, sebedůvěře a pohodě.

Toto, bráno v úvahu jako snad nejdůležitější sociologický výsledek přístupu k NLRBE, je něco historicky bezprecedentního ve vztahu k dlouhé historii lidské společnosti. Dnes máme technologické prostředky nejen k tomu, abychom přivedli všechny lidské bytosti k vysokému standardu života díky rychlému rozvoji v technologii a zásadnímu porozumění ve vědě, ale máme také schopnost se strukturálně racionalizovat jako bytosti, abychom byli skutečně odpovědní sobě navzájem a samotné Zemi.

Tržní sytém nebyl schopen posílit tento náš smysl pro společenství nebo harmonii domova, protože jeho samotné základy pracují proti oběma těmto hodnotám nebo ctnostem. Na Zemi je v tržním modelu nahlíženo jako na zásobárnu surovin čekajících na finanční využití a čím více výrobků bude na trhu, tím více se vydělá peněz a tudíž je vytvořeno více pracovních míst. Podobně byl neustálý lidský útlak přirozeným vedlejším produktem základu malthusiánské, na nedostatku založené, orientace od počátku.

Tento starý systém, který je přirozeným důsledkem nedostatkem řízeného řádu, velmi dobře fungoval během primitivních období, kde náš vliv na Zemi a to, kolik škody můžeme způsobit jeden druhému, měl „přijatelné“ limity, chcete-li. Větší vrozené strukturální problémy jednoduše nemohly být v té době pochopeny. Přesto se dnes samotný trh ukázal, že není udržitelnou metodou nebo způsobem pro inteligentní správu zdrojů a také vytváří trvalý sklon vidět ostatní lidské bytosti jako hrozbu pro naše vlastní přežití.

Celá společnost dnes funguje na principu hry s nulovým součtem. Dva lidé, kteří jdou na stejný pracovní pohovor, se k sobě mohou chovat uctivě, ale oba vědí, že jen jeden z nich tuto práci dostane. Tato, na strachu založená, soutěživost, pohání celou škálu společenských záležitostí od ospravedlňování masivních rozdílů v majetku a třídní nerovnováhy v rozvinutých zemích, až po celkové popírání masové chudoby a genocidy v zemích rozvojových.

NLRBE, na druhé straně, strukturálně kombinuje společenský zájem se zájmem osobním a se zájmem o životní prostředí. Její fungování má přímou vazbu na suroviny a životní prostředí, a tedy je ve skutečnosti prospěšné udržitelnosti a efektivitě. Podobně, neexistuje žádný zisk plynoucí ze zneužívání ostatních nebo nečestného chování a způsobů korupce, jež máme tendenci považovat za normální. Krádež, zločin, podvod a strukturální následky běžné pro nedostatkem řízený trh, nebudou mít nadále žádný reálný podnět, protože celá společnost je orientována sloužit sama sobě a zraňováním ostatních pouze zraňuji sebe sama.

Například, představte si to enormní množství zákonů, jež dnes existují, aby chránili něčí osobní majetek. Lidé mohou mít ke krádeži nejrůznější motivy, ovšem statisticky nejčastějším společným předpokladem je nedostatek prostředků, obecná deprivace a tudíž i relativní či absolutní chudoba. Pokud lidé kradou fyzické výrobky, obvykle kradou směnnou hodnotu. V NLRBE žádná směnná hodnota neexistuje, a tak je nesmyslné „ukrást“ věc, kterou nelze prodat.

Podobně, častou námitkou je, že pokud by byly výrobky dostupné bez ceny, nebylo by žádné omezení, aby si někdo vzal více, než sám spotřebuje. Proto je nutné se znovu zamyslet nad důvodem pro takové jednání. Pokud stejné výrobky nemohou být prodány, tak by pouze existovaly na jiném místě a pravděpodobně by i znevýhodňovaly osobu, která je vzala. Co by někdo dělal, řekněme, s 200 televizory? Proč by si někdo bral pětkrát větší objem jídla, než potřebuje, jestliže by všechno nedokázal sníst a musel by to vyhodit?

Z etického hlediska, které se často jeví jako kulturně subjektivní, vidíme ve společnosti velké množství zvyků, založených na tom, co je považováno za „vhodné“. Když jde člověk po ulici a odhodí odpadky na zem, tak kdokoli to vidí, pravděpodobně není z takového chování nadšený. Podobně, ani v regionech, kde je voda a elektrická energie placena paušální sazbou, nenechávají lidé téci vodu zbytečně po celý den nebo stále svítit světla jen proto, že se o to nemusí finančně starat. Pod povrchem současného ducha doby (zeitgeist) vždy existoval nějaký obecný společenský a environmentální smysl pro zodpovědnost a NLRBE konečně zesiluje tyto stejné sklony k odpovědnosti do obrovského stupně, namísto toho, aby je potlačovala, což je to, co dělá současný systém.

Faktor lidství a přístupová práva

Přesto, i když bude NLRBE zavedena a poprvé v historii půjde o druh ekonomického a sociálního předpokladu, jenž podporuje udržitelnost, lidskou solidaritu, empatii a sdílení na celosvětové úrovni a který směřuje doslova ke sjednocení lidské rodiny společným zájmem, vždy se mohou vyskytnout nějaké problémy, včetně těch behaviorálních.

Lidský vývoj v sobě skrývá jistý prvek nepředvídatelnosti. Velkou spoustu spletitých environmentálních a biologických vlivů, jež utváří naši osobní podobu, chápání a sklony, může být těžké pochopit z hlediska kauzality, ať už na jakémkoli stupni absolutna. Jednoduše nedokážeme zahrnout všechny významné faktory. I když je již známo poměrně hodně o tom, co nás ovlivňuje a jaké věci by se měly a neměly člověku během jeho vývoje dít, jelikož lze statisticky předvídat jejich následky na chování, vždy je tady možnost, že se určité věci, které nemůžeme kontrolovat v rodině ani ve společnosti, mohou pokazit. 810 Můžeme to nazývat „faktorem lidství“.

Připomeňme, že současný sociální řád, jenž je doslova postaven na tržně orientovaném, nedostatkem motivovaném a konkurenčním ekonomickém předpokladu, má obrovský právní aparát ke kontrole lidského chování. V novém přístupu bychom mohli pravděpodobně očekávat z 90 – 95 % pokles takových „kriminálních“ činů, neboť drtivá většina „zločinu“ má co dělat s penězi, obchodem a majetkem. V tomto post-nedostatkovém modelu nebudou samotné tyto myšlenky již více relevantní, protože pro tyto problémy obecně již neexistuje žádný základ. Byly plánovaně odstraněny.

Tyto „faktory lidství“ však stále mohou vytvářet nečekané okolnosti a problémy, které vyžadují sociálně přijatelný postup jednání. Jednoduchým příkladem je duševní nemoc, jež může vznikat pomalu a nečekaně. Jedná se o zdravotní problém a tak s ním i musí být nakládáno. Proto by bylo potřeba fungující skupiny dobrovolníků, kteří by pomáhali lidem s poruchami chování podobně, jako pracují lidé i v jiných sférách pro údržbu společnosti. Tato skupina by však byla na hony vzdálená drsnému pojetí „policie“ a „bezpečnosti“, jak je známe dnes. Podobně by určitě neexistovaly žádné věznice, jež by působily nelidské zacházení a tresty. 811

Dokonce i v případě „zločinů z vášně“ a jim podobných je nejhorším scénářem izolace, pokud je osoba neschopná kontrolovat své destruktivní činy. Stejně jako můžeme izolovat osobu s vysoce nakažlivou, infekční chorobou, pokud by šlo o vážnou hrozbu, bylo by logické podobně izolovat i lidi, jež představují pro ostatní hrozbu svým chováním – s tím rozdílem, že by tato izolace byla humánní a v zájmu výzkumu. Veškeré deviantní chování, ať už je dáno biologicky či vývojově, má konkrétní příčinu. A jelikož ta může být dosti komplexní, k řešení příčin je možné dojít pouze další studiem.

Na mírnější úrovni, jako je třeba případ dospívajících dětí, jež při běžné vývojové fázi objevování a vzdorování jednají sociálně útočnými způsoby, je zapotřebí jiného druhu porozumění, kde komunita může společně posoudit povahu problému a pracovat na odstranění takového chování jako společenství. Tak jako je dnes na Západě jednáno s nezletilými, kdy většinou nejsou trestně stíháni, lze i v rámci komunity dojít k podobnému typu hodnocení, jež by vyplynulo jako přirozené pro danou rodinu či místní oblast.

Nicméně pokud se jedná o přístup ke statkům, tak v některých případech může být potřeba určitého typu systémových práv. Jinak řečeno, jednoduchý systém pravidel určitého typu, který by se zaměřoval ne na vlastnická práva, ale na přístupová práva, může být užitečný.

Představte si situaci, kdy jedinec zaparkuje svoje kolo na ulici a aniž ho zamkne, vstoupí do domu. Kolo mu bylo vydáno pro své potřeby z místní distribuční knihovny. Poté jiný náhodný kolemjdoucí, který dost spěchá, ale není blízko knihovny, se nepatřičně rozhodne, že si kolo vezme, aby se dostal tam, kam potřebuje. Je to drzé a nečestné jednání.

V majetkovém systému by se to nazvalo „krádeží“. Avšak v přístupovém systému bychom to mohli nazvat odlišným termínem, jako například „porušení přístupu“. Závažnost tohoto činu je značně odlišná a je to spíše nepříjemnost, než zločin. V majetkovém systému by pravděpodobně dotyčný kolo prodal za peníze, či si ho nechal. V přístupovém systému by původní uživatel jednoduše obdržel nové kolo a pokračoval dál i přes tuto nesnáz, zatímco ten, kdo kolo vzal, by ho potom nejspíš někde odložil, protože neexistuje žádná jeho prodejní hodnota, a tudíž není skutečný důvod jej vlastnit.

Neznamená to však, že tento čin by měl být ignorován a porušení přístupu by mělo zůstat nepovšimnuto, protože takovéto chování, ač spíše vzácné, by mělo sloužit jako forma operantního učení. Nijak se to neliší od toho, jak se dnes lidé učí základní slušnosti, respektu a etiketě. Proto by raději, než vlastnická práva, mělo být zavedeno jednoduché pravidlo přístupových práv, aby zamezilo takovémuto chování. Jinak řečeno, kdokoli, kdo by obdržel prostřednictvím systému určité věci, by k nim měl na dobu užívání přístupová práva a pokud by někdo jiný přišel a tyto věci vzal, jednalo by se o přestupek. Aby byl jedinec odrazen od tohoto chování, nejprve by byl pouze varován. Pokud by i nadále jednal stejně, mohlo by to pro tuto problematickou osobu znamenat dočasné omezení přístupu k věcem určitého oboru.

Ve skutečnosti bychom to mohli brát jako „klepnutí přes prsty“ za nepříjemné a hrubé chování. Pokud by však daná osoba své chování neustále opakovala, mohlo by toto chování nabrat podobu duševní nemoci, jelikož by už šlo o nějakou impulsivní poruchu chování a mohlo by se tedy jednat o širší zdravotní souvislost. Ale znovu je třeba podotknout, že tento typ chování by byl extrémně vzácný a nepředstavoval by nic vážného. Avšak taková možná opatření by měla být pochopena, protože nejde o utopii. Rovněž je třeba poznamenat, že strategie primární prevence spočívá vždy v hledání technických řešení, jež by těmto problémům předcházelo.

Další otázkou je krizové řízení. Stejně jako máme ve většině měst v Americe dobrovolný sbor hasičů, jehož členové si žijí běžným životem, dokud není ohlášena mimořádná událost, tento stejný přístup může fungovat i u přírodních katastrof či u extrémního chování, jako je násilí. V případě zemětřesení, záplav, tornáda atd. by pro každý případ měla společnost přirozeně připraven plán pro zajištění jejího správného zvládnutí. Tato příprava může rovněž přesáhnout hranice regionů s pohotovostními plány dohodnutými na celosvětové úrovni, aby se vědělo, jak zbytek světa může pomoci, pokud by měl daný region vážné problémy. Toto je vlastně podobné tomu, jak se mezinárodní společenství snaží pomáhat v krizových situacích i dnes, když takové problémy nastanou.

Celkem vzato můžeme o všech těchto myšlenkách a opatřeních k řešení problémů do značné míry spekulovat, co je ale důležité si pamatovat, je fakt, že základní předpoklad uvedený do pohybu pomocí NLRBE dramaticky sníží běžnost a vážnost všech těchto problémů. Například budovy postavené v oblastech náchylných k zemětřesení, budou postaveny tak, aby mu co nejlépe odolaly. To je v současném světě velmi obtížné vzhledem k souvisejících finančním nákladům na velmi potřebné revize, které jsou velké. Takové překážky nebudou více existovat a může být vytvořena vhodná, technicky přesná konstrukce a infrastruktura k zajištění, aby v případě takové přírodní katastrofy došlo k co nejmenším škodám.

Životní styl

Jak se rozvíjí technologie a vědecké porozumění, kultura se mění. To je historický trend. Společně s exponenciálním vývojem informačních technologií a následných aplikovaných technologií, vyvíjí každá generace nové hodnoty, vazby, prostředky a vyjádření. Představme si, že se jednoho rána probudíme do NLRBE – v takový běžný den v životě:

Probouzíte se do celkem tichého pouličního ruchu, vlaky Maglev (na magnetickou levitaci) se bleskurychle míhají městem. Máte rádi pohledy z výšky, a tak se probudíte ve 20. poschodí jednoduchého, avšak elegantně tvarovaného komplexu apartmánů, jenž přeměňuje všechno sluneční záření na energii pomocí fotovoltaických panelů na svých vnějších stěnách. Na prchavý okamžik pocítíte vlnu úžasu, jak sluneční paprsky pronikají dovnitř okny vyhánějíce ranní mrákoty z vaší mysli.

Jak se tak probouzíte, vzpomenete si na svého bratrance, který se před 20 lety podílel na iniciativě podporované univerzitou, jež se snažila zdokonalit tuto technologii laků na stupeň účinnosti nikdy předtím nevídaný. Jen za pouhých pár let spolupráce tato PV technologie fotovoltaických panelů dosáhla 90 % účinnosti, což ji učinilo funkční téměř v jakékoli struktuře. Vzpomínáte si na bratrancovu radost a uspokojení, když jeho tým stál v přední linii po dosažení tohoto průlomu. Bylo to jako nadšení fotbalového týmu při gólu.

Pomalu zaostřujete, a zatímco se oči vypořádávají s pronikavým světlem, vyhlédnete z okna a všimnete si obrovského stroje zavěšeného na jeřábu, jak pomalu vytváří novou sekci té velké stavby, jejíž jste součástí. Téměř jako kouzlo dokáže tento stroj z něčeho, co vypadá nejprve jako jakási tekutá umělá hmota, vytvořit novou bytovou konfiguraci a připojit ji ke stávající budově. Tiše, bezpečně a za pomoci až překvapivě malého množství příslušenství. V dohledu není žádný technik, ačkoli někdo jistě tento proces odkudsi monitoruje. Blikající a skenovací světla senzorů na obrovském stroji, zdá se, značí, že stroj ví vše o svém okolí, ve kterém se nachází a co má dělat.

Jak tak dále přejíždíte pohledem po horizontu města, pocítíte okamžitou synergii s přírodou. Ve městě se nevyskytuje žádná nepříjemná koncentrace či nerovnováha. Rychlé transportní systémy řítící se kolem, jež samozřejmě odpovídají špičkové technologii, zapadají do prostředí tvořeného zelení, jezery a průplavy. Najednou si všimnete obrazu na zdi vedle okna. Je to starý archivní záběr téměř stejného výhledu, pořízený před mnoha desetiletími, během „poslední doby temna“, jak ji dnes lidé nazývají.

Ze záběru je cítit napětí, přehlcení a svár. Je vidět dlouhá řada automobilů na pruhu neopracované betonové hlavní silnice, jež se táhne daleko dozadu mimo obraz. Vzpomínáte si na hodiny dějepisu před mnoha lety, ve kterých jste se učili, jak tehdy peníze vytvářely velký nátlak a spory mezi lidmi, kteří se hnali do měst, aby získali práci, vydělali si peníze a mohli si tak kupovat věci a přežít. Pak se zamyslíte, jak moc se věci změnily a pocítíte lítost nad tehdejší primitivní kulturou a jste rádi, že jste se narodili v době, ve které jste se narodili. Jistě, také si uvědomíte, že jak jde čas, i vy žijete v pomíjivé době, a snažíte si představit, jaké aspekty vašeho současného života budou jednoho dne v budoucnosti považovány za zastaralé.

Protože máte hlad, jdete do kuchyně. Ta má poměrně nový design, který jste ještě předtím neviděli. Zatímco koncept systémů a snaha kombinovat a sjednotit průmyslový design byly zmíněny ve vašich učebních matriálech coby studenta inženýrství, všimnete si toho pokroku v efektivitě, jehož bylo dosaženo. Tato kuchyně je unifikovanou jednotkou. Nádobí a předměty jsou navrženy pro vestavěný proces mytí a uložení. Když je talíř špinavý, dá se do přihrádky, která už rozumí vlastnostem tohoto předem navrženého talíře a umyje ho typem konfigurace čisticí páry a UV záření, jež jej zároveň sterilizuje. Talíř je pak automaticky vrácen na dané místo v poličce a připraven pro další použití. Je to, jako by ta kuchyně byla jeden velký jednolitý stroj.

Při zkoumání ledničky si bohužel uvědomíte, že jste si zapomněli pro svůj krátký pobyt opatřit potraviny. Uvažujete, že sejdete dolů do nižšího patra pro tyto potraviny a vrátíte se, ale nakonec se rozhodnete, že je čas jít a že si něco koupíte v kavárně. Když opouštíte byt, protáhnete přístupový klíč kontrolním panelem, abyste potvrdili svůj konečný odchod, a pak rychlým pohledem na panel najdete tlačítko „úklid“. Po chvilce nespokojeného přešlapování si uvědomíte, že byt byl navržen se systémem časového senzoru pohybu, aby se sám uklidil, pokud nezaznamená žádný pohyb.

Pak v rohu zaregistrujete robota CF6 a pozastavíte se nad tou úžasnou technickou vymožeností, jakou je tento robot, jenž jasně rozumí prostředí daného prostoru, kam věci patří a kam ne. Celý je naprogramován s absolutní 3D orientací v bytě pro zajištění úklidu a úpravě. Je těžké si představit, jaké to muselo být pro předchozí generace, které musely tuto každodenní dřinu vykonávat samy.

Jak opouštíte byt, který je vlastně jen dočasným, vámi přes on-line službu, „pronajatým“ místem, ocitnete se ve vstupní hale a málem se srazíte se spěchajícím postarším mužem, jenž upustí na zem malý laptop. Dojde vám, že je to jeden z manažerů bytového komplexu. Pomůžete mu sebrat věci a on se rychle omlouvá. „Moc mě to mrzí!“ vyhrkne. „Máme problém s CF6 ve 12. patře a musím ho restartovat!“ „Ještě že máme pro každý pokoj nějakou zálohu!“

Vřele mu poděkujete za pěkně udržovaný byt a pokračujete dál s krátkou vzpomínkou na tu historickou fotku v pokoji, který jste právě opustili. Před mnoha lety byl smysl lidského přínosu světu vždy motivován penězi. Lidé chodili do práce, jak to tehdy nazývali. Dnes je povolání předmětem volby, usnadněné také základním smyslem pro společenskou zodpovědnost. Naše společnost funguje tak, že se o nás všechny stará jako o jednoho, tak proč bychom se my nestarali na oplátku o společnost? Muž, jehož jste právě minuli, se stará o tuto budovu, protože rád pomáhá druhým, a jelikož on sám potřebuje takto pracovat jen několik málo hodin týdně, vidí svou dobrovolnou práci jako hodnotnou a bez zátěže. A tak nadšeně pomáhá druhým, kteří si velmi cenní jeho přínosu. On se pak cítí být více součástí společnosti.

Jak vycházíte z budovy, ulice je celá v pohybu. Všimnete si přeumělkované, francouzské retro kavárny na rohu a smějete se sami pro sebe té bezvýznamné, avšak roztomilé nostalgii. Vstoupíte a posadíte se k malému rohovému stolku, zatímco se zdvořile usmíváte na rodinu sedící naproti přes uličku. Uvědomíte si, že už nemáte moc času, protože musíte stihnout vlak, abyste se zúčastnili konference pár stovek kilometrů odtud, takže naklikáte jednoduchou objednávku na kioskovém menu uprostřed stolu. Čaj a vafle. Jakmile je objednávka odeslána, nelze si nevšimnout jemných vibrací za vaší hlavou.

Jelikož váš dědeček byl inženýrem, který pomáhal navrhovat původní automatický kuchyňský systém, toto vám přijde zvláštní, protože obvyklou tradicí bylo dát zařízení výše a do centra prostoru. Zdá se, že v tomto malém prostoru zde byla určitá omezení, takže to schovali ke straně. Asi tak za dvě minuty vás červené světýlko upozorní, že vaše objednávka je připravena. Otevřou se skleněné dveře kolmo ke stolu a na nosiči se objeví váš čaj a vafle. Popadnete podnos a dáte se rychle do jídla v naději, že vám vlak neujede. Jakmile máte snědeno, vložíte tác opět do otvoru, který se zavře, aby se nádobí umylo.

Jak tak vycházíte z kavárny, spatříte obtisk na stěně s postavou ženy s tácem naklánějící se nad něčím, co vypadá jako stůl. Nejprve vás ten obraz zmate, ale pak si vzpomenete, že kdysi před lety bývali lidé za otroky jiným v situacích, jako je tato. V dobách před automatizovanými restauracemi lidé skutečně plýtvali svým potenciálem čekáním na sebe a osobním donášením jídla a přijímáním objednávek. Opět jste rádi, že jste se narodili v době, v jaké jste se narodili.

Jste znovu venku a dojde vám, že máte před sebou poměrně dlouhou cestu pěšky. Uvažujete, že naskočíte na Maglev, který neustále krouží kolem města jako obří červ. Dojdete k závěru, že to pravděpodobně nebude dostatečně rychlé, a tak se vydáte souběžně ulicí, kterou projíždějí automatizovaná auta jedoucí své obvyklé trasy. Vytáhnete mobilní telefon, jenž je vybaven speciální aplikací napojenou na regionální transportní systém, a bílé taxi v mžiku zaregistruje váš požadavek a zastaví na rohu. Nastoupíte do přední části kabiny a slovně popíšete cíl cesty. Hlas potvrdí váš požadavek a vyrazíte.

Když dorazíte na nástupiště, vystoupíte z vozu a vydáte se k vlaku. Jak tak brouzdáte kolem, všimnete si člověka vedle vás, jak se pomalu loudá s velkým zavazadlem. To vám nejde do hlavy. Zdá se to příliš namáhavé a zbytečné. Ptáte se sami sebe, proč by někdo potřeboval tak velký kufr, když všechny základní věci, co člověk potřebuje, jsou k dispozici v jakémkoli městě na světě na vyžádání. Představa zavazadla se zdá nepraktická a zvláštní. Jenže než o tom stihnete přemýšlet dál, ten muž před vámi najednou zkolabuje a zhroutí se na zem.

Kolem se okamžitě začne tvořit dav lidí zjišťujících, zda mohou nějak pomoci. Vy jste k němu nejblíže a všimnete si, že příznaky ukazují na infarkt. Ačkoli je to dnes ve světě spíše vzácnost, tyto případy se stále vyskytují. Vytáhnete mobil a pošlete zprávu ve tvaru ‘zdravotní’ na číslo 331. Tímto je posláno okamžité upozornění o naléhavém případu místnímu týmu dobrovolníků trénovaných v medicínské praxi společně s polohou získanou pomocí GPS. Během několika minut dorazí tým a snaží se zachránit muži život. Ten stále dýchá a tak je naložen do automatizovaného vozidla pohotovosti, jež vyrazí k místní nemocnici. Stále s obavami o mužovo zdraví se seberete a pokračujete dál s ještě větším zpožděním než předtím.

Konečně dorazíte k vlaku, nastoupíte a sednete si. Během chvilky se dveře zavřou a vy vydechnete úlevou. Na vašem sedadle je zábavní centrum s médii na požádání. Jak vlak začíná zrychlovat, vzpomenete si, že váš synovec nedávno produkoval celovečerní film o migraci velryb, ale nemůžete si vzpomenout na název. Protože toto centrum médií má přístup doslova ke všem médiím v lidské historii, digitalizovaným a shromážděným v jediné přístupné databázi, zarazíte se při představě hledání tohoto filmu mezi miliony dalšími.

Pak si vzpomenete! Tak vepíšete název filmu. Jenže si uvědomíte, že vaše cesta je asi jen 450 kilometrů dlouhá, takže víte, že se nedostanete daleko, když tyto vlaky jezdí rychlostí kolem 4 800 km/h. Budete rádi, pokud stihnete prvních 8 minut filmu. Proto, raději než si zkazit zážitek, se rozhodnete projít si nějaké poznámky připravené na konferenci. Předmětem konference je terraformace. Ze strany lidstva je zde velký zájem dále rozvíjet myšlenku osídlení vesmíru a tato konference se zaměří na současné možnosti.

Bohužel, ještě než o tom stačíte pořádně zapřemýšlet, jste na místě. Vystoupíte z vlaku a vejdete do budovy stanice. Uvědomíte si, že potřebujete vybavení pro určitou činnost, která se týká programu konference. Tak se vydáte do místní technologické knihovny. Potřebujete univerzální laptop a několik paměťových karet, abyste si mohli po skončení vzít své poznámky a práci s sebou. Vstoupíte do knihovny a ucítíte vibrovat mobil. Vytáhnete ho a uvítá vás zvláštní upozornění regionálního technologického centra a zeptá se vás, zda nepotřebujete pomoci s hledáním.

To vás nejdříve zarazí, ale pak si uvědomíte, že tato knihovní síť byla nedávno aktualizována, aby zavedla univerzální rozpoznávací systém umožněný pomocí mobilní aplikace, jež jste si dříve nainstalovali při návštěvě jiné knihovny v tomto regionu před několika lety. Na to už jste úplně zapomněli. „Jak příhodné“ pomyslíte si. Popíšete laptop a paměťové karty a systém nabídne profily produktů. Naleznete to správné. Jakmile je vše potvrzeno, objeví se vizuální mapa knihovny, která ukáže vaši polohu a polohu oblasti s potřebnými výrobky. Zamíříte k dané oblasti a zkontrolujete položky. Poté opustíte knihovnu, vezmete si automatizované taxi a vyrazíte na konferenci.

O několik hodin později konference končí. Jste inspirován, vyčerpán a hladový, jelikož jste skoro celý den zapomněli jíst. Rozhodnete se pro jídlo v italském stylu. Naštěstí si všimnete právě jedné takové restaurace jen o pár bloků níže a vydáte se tam. Váš telefon zazvoní. Je to spolupracovník z vašeho města. Říká, že je problém s jedním rozvodem na produkci potravin a že on nemůže zasáhnout, kvůli jiné, osobní naléhavé situaci. Odpovíte, že se připojíte, zkontrolujete stav systému a dáte mu vědět.

Rychle vejdete do italské restaurace a posadíte se k malému stolu. Je celkem rušná noc, takže je zde hlučněji než byste si přáli. Prudce vytáhnete laptop s non-stop satelitním připojením k internetu a vyhledáte váš regionální střediskový počítač technické podpory, abyste zkontrolovali chybový status. Skutečně, v sektoru 5, v severovýchodním regionu, je problém s napájením struktury automatické vertikální farmy. Vytáhnete si digitální obraz fyzického rozmístění, které podle barevného schématu odhaluje přerušené kabelové spojení s konvertorem energie. Jelikož na produkci potravin ve vašem regionu dohlížíte již osm let a s tímto problémem jste se už setkali, pocítíte úlevu. Lze jej totiž velice snadno napravit.

Pomocí několika málo kliknutí máte pod kontrolu modulárního robota CR9, jenž se nachází na farmě. Díky schopnosti tohoto dálkového ovládání můžete navést stroj do problémové oblasti a popsat mu danou potíž. Tento robot, podobně jako ten ve vašem předchozím pronajatém bytě, dokonale rozumí všem fyzickým i technickým systémům v provozu. 3D model farmy a její infrastruktura jsou naprogramovány do těchto CR9 a tedy vše, co potřebují je pouze malá instruktáž od řídícího týmu a pak rychle vyrážejí do akce, aby problém napravili. Jakmile jsou na místě, CR9 rychle a jasně porozumí problému a jde vyměnit špatný napájecí kabel. Během pár minut je vše vyřešeno. Vy zavoláte zpět svému spolupracovníkovi a on vám vřele poděkuje za pomoc.

Teď už jste doopravdy hladový a tak projíždíte kioskové menu a najdete ten největší talíř těstovin, jaký můžete! Vložíte svou objednávku spolu se silným koktejlem a nějakou vodou a čekáte. Asi tak po deseti minutách se po straně stolu otevře mechanismus a na stůl před vás položí to neuvěřitelně lákavé jídlo. Pustíte se do něj! Jak se tak cpete, všimnete si ženy s jemnými rysy, jak vás z rohu sleduje. Usmějete se a ona přejde k vám.

Zeptá se: „Jak se máte?“ Řeknete: „Celkem dobře. Vy jste tady manažerka?“ Ona přikývne. Vy pak pokračujete vyprávěním, jak váš dědeček pomáhal navrhovat kuchyňský systém, který ona používá. Žena se celá rozzáří a řekne: „Moje rodina vařila lidem po devět generací. Někdy se vrátím v čase a uvařím jídlo sama, ručně, jen tak pro zábavu!“ Oba se smějete té nostalgii a přirovnáváte to k lidem, kteří ještě stále ručně opravují stará auta, jen tak pro zábavu.

Po jídle a konverzaci se rozhodnete, že je čas jít spát. Opět vytáhnete svůj telefon a najdete volný pokoj o pár vchodů dál. Vstoupíte do budovy, obdržíte kartu z automatizované zdi na klíče, vyjdete nahoru do svého pokoje a usnete. Život jde dál.