Orientační příručka (Esej 17/18): Společenská destabilizace a přechod

ČÁST IV: HNUTÍ ZEITGEIST

SPOLEČENSKÁ DESTABILIZACE A PŘECHOD

Jsem přesvědčen, že jestli se máme dostat na správnou stranu světové revoluce, … musíme projít radikální revolucí hodnot … musíme rychle začít s přeměnou materiálně orientované společnosti na společnost orientovanou na člověka. Dokud jsou stroje a počítače, vidina zisku a vlastnictví považovány za důležitější než lidé, je obří trojici rasismu, extrémního materialismu a militarismu nemožné porazit. 812 – Dr. Martin Luther King Jr.

Trendy

Rané jednadvacáté století je extrémně zajímavým časovým obdobím. Na jedné straně máme mnoho jasně definovaných současných problémů, které, jak bude rozebráno v této eseji, vykazují zrychlující tendenci směrem k negativním následkům, jak společenským, tak environmentálním. Ale na druhé straně neustále přítomná, zrychlující se snaha o hledání technického řešení odhaluje velké množství potenciálu pro změnu kurzu k lepším pozitivním budoucím možnostem, jež se zdají hluboké a neomezené.

Běžnému pozorovateli může myšlenka „nejhorší je za námi“ týkající se evoluce lidské kultury připadat intuitivně přesná, v závislosti na tom, kde na planetě daný člověk žije. Zaznamenali jsme všeobecné zlepšení v životních očekáváních, všeobecné snížení v násilném chování, 813 zlepšení životního standardu v celém Západním světě spolu s obecně dospívající globální kulturou, která si pomalu prošla cestu obdobími náboženského fanatismu, sexismu, rasismu a nacionalismu stále více podporující tolik potřebné globální povědomí.

Pravdou je, že jakýkoli společenský pokrok, hlavně vzestup celkového životního standardu, ke kterému došlo díky naši technologické důmyslnosti, je vlastně výsledkem sloučení uvnitř vysoce škodlivého rámce, jenž se tak teprve začal jako takový doopravdy projevovat. Tyto vynořující se problémy jsou vědecké povahy, nikoli ideologického rázu. Pravdou je, že tržní kapitalismus, bez ohledu na to, jak moc ho chcete regulovat nebo ne, obsahuje množství strukturálních chyb, které budou vždy na jedné nebo jiné úrovni udržovat při životě zneužívání a destabilizaci životního prostředí stejně jako pohrdání lidmi a sžíravou nerovnost.

Jak bylo dlouze vysvětleno v jiných esejích, tento obchodní / tržní koncept projevující se na podmínkách životního prostředí, vidí veškeré hmotné věci na světě jako nedostatkové. Kvůli tomu vznikl falešný, soutěživý a trvale vykořisťující hodnotový systém, jenž vytváří určité sklony k chování a věrnosti, které nejsou v souladu s přirozeným řádem reality tak, jak jej chápe moderní věda o životním prostředí a sociologie. 814

Rozdíl mezi následky kapitalismu dnes a v 16. století je ten, že naše technická schopnost rapidně urychlila a zesílila tyto soutěživé a vykořisťující procesy, což vyneslo na povrch následky, které nemohly být jednoduše rozpoznány nebo dokonce ani předpovězeny v těchto dřívějších dobách. Dnes vidíme, jak se na povrch vynořují tyto dříve skryté tendence v plné síle a konečným výsledkem je, že co se nám nyní jeví jako pokrok, bude časem pravděpodobně překonáno silou vyššího řádu pokřivených škodlivých principů kapitalismu. Je to jako obrovská přílivová mořská vlna, která se neustále zvětšuje a je už na cestě velmi dlouhou dobu, aby zničila loď, a bez ohledu na to, jak moc je ta loď kvalitní nebo jak dobře je organizovaná, pro tuto přírodní sílu vyššího řádu nepředstavuje žádnou překážku.

Snad nejlepším příkladem tohoto je fakt, že prakticky všechny život podporující systémy jsou v úpadku. 815 816 Ve skutečnosti nezáleží na tom, kolik lidí dosáhlo kýženého ideálního životního stylu vyšší vrstvy, pokud to proběhlo na pozadí dlouhodobě neudržitelných postupů. Je to jednoduše jen otázka času než důsledky vyčerpání surovin; ztráty biodiverzity a znečištění zničí tuto iluzi úspěchu. I když může být pravdou, že došlo k poklesu násilí, masových genocid a enormních ztrát běžných ve světových válkách, musíme jít ještě o krok zpět a zaměřit se na samotnou příčinu a nejenom na pouhý trend snižování. Pokud byl nedostatek surovin a geo-ekonomická strategie příčinnou většiny mezinárodních konfliktů v minulosti (což byl), tak vše, co je potřeba, je předpoklad pro re-materializaci. Rapidní zhoršení vztahů člověka a životního prostředí v několika posledních dekádách znovu připravuje půdu pro další konflikty.

Válka v Iráku v roce 2003 byla podle některých analytiků válkou o suroviny, jmenovitě o ropu, což je velmi těžké popřít, když zvážíme důkazy. 817 Není pochyb o tom, že pokud by se svět potýkal s opravdovým nedostatkem energie, vody, jídla a minerálů, v takovém rozsahu, že by to hluboce ovlivnilo ekonomiku velmocí, rychle bychom se vrátili k celosvětovým konfliktům a velkému počtu obětí, nemluvě o velkých občanských nepokojích. Dnes všechny velmoci pokračují ve zbrojení za účelem přípravy na takové události. 818

Na jiné úrovni, skoro paradoxně, ty samé věci, věda a technologie, jež pomáhají společnosti zvýšit životní standart, ji také vedou pro její zvyšující se zranitelnost směrem ke zničení. I když věda může na jedné straně osvětlit přírodní vztahy, jež my jako živočišný druh musíme dodržovat, abychom našli rovnováhu s prostředím a sami se sebou, může být také zneužita lokálně a úzce v rámci zkreslené motivační struktury, kterou trh udržuje pro vytváření a urychlování destruktivních a nelidských následků. Atomová bomba je jedním z extrémů této skutečnosti. Naše zvýšená kapacita špičkové technologie na efektivnější ničení biodiverzity, vyčerpávání našich surovin a znečišťování, je dalším extrémem.

V některých ohledech tlačí rapidní vývoj vědy a technologie lidstvo do rohu. Je to jako bychom jako druh směřovali zpět směrem k vrcholu třírozměrného trojúhelníku položeného na záda. Jedna hrana znázorňuje negativní akceleraci sociálního a ekologickému úpadku a druhá pozitivní akceleraci směrem k věku hojnosti, rovnováze, míru a pokroku. Čím více se během času přibližujeme tomuto vrcholu, tím méně máme prostoru. Jednou musíme podlehnout jedné nebo druhé straně.

Obyvatelstvo a zdroje

Statistiky ukazují, že do roku 2050 bude na Zemi žít více než devět miliard lidí, 819 pocházejících především z rozvojových zemí. V souvislosti s tímto nastává dramatický nárůst poptávky po zdrojích (a) potravin, (b) vody, (c) energie a (d) minerálních / materiálových zdrojů. Každý z nich zde bude projednáván.

Population growth.png

Převzato z Odborného fóra Organizace pro zemědělství a výživu, 2009 820

(a) Pokud se jedná o jídlo, není nouze o studie, které ukazují, že naše tradiční metody výroby potravin nebudou schopny uspokojit poptávku v roce 2050. 821 822 Odhady předpokládají navýšení potřeb výrobních kapacit o 60 – 110 % 823 a vzhledem k současnému průmyslovému klimatu, které má také velmi nehospodárné a neefektivní dodavatelské řetězce, jež plýtvají 30 – 50 % veškerých vyrobených potravin, 824 je logické očekávat zhoršení celosvětové chudoby a hladovění, pokud jde o procentuální úroveň populace. Problém nastane, i když vezmeme v úvahu probíhající výzvy ohledně více udržitelných zemědělských postupů k zastavení znečišťování / eroze půdy, což by nemělo být komfortem, pokud tento tlak akceleruje a používáme-li stále naše tradiční pozemní metody.

Hektarové výnosy.png

Tento graf ukazuje hektarové výnosy důležitých základních plodin jako jsou kukuřice, rýže, pšenice a sója. Plné čáry ukazují, co by se stalo, kdyby tento růst pokračoval. Přerušované čáry však ukazují, co je opravdu potřeba pro uspokojení očekávané poptávky v roce 2050. 825

(b) Statistiky ohledně pitné vody jsou podobné, ne-li mnohem dramatičtější a netřeba říkat, že nedostatek vody znamená ještě větší problémy pro tradiční zemědělství. Podle odhadů OSN bude v roce 2025 žít 1,8 miliardy lidí v oblastech, které jsou sužovány nedostatkem vody, se dvěma třetinami světové populace žijících v oblastech, jež budou mít problémy se zásobováním vodou. 826 OECD předpokládá, že poptávka po čerstvé vodě do roku 2050 vzroste o 55 %, což souhlasí se statistikou OSN, která pro rok 2050 uvádí počet 3,9 miliard obyvatel neboli téměř polovinu světové populace. 827

Water Exploitation Rate.png

Projekce oblastí s nedostatkem vody v roce 2050
Převzato z materiálu OECD Voda, výhled do roku 2050, 2011 828

Podobně, jako znečištění vody, které dále zvětšuje problém, je na vině také pokračující tempo rozšiřování průmyslu a zemědělství v rozvojových zemích a jejich zájem směřovaný ke zvýšení celkové životní úrovně. 829 Je smutné, že tento zájem o rozšíření průmyslu způsobí jen další problém se znečištěním, protože metody využívané v rozvojových zemích jsou často mnohem primitivnější a více nebezpečné pro životní prostředí než v rozvinutých ekonomikách, jež od nich pomalu upouští. Čína je typickým příkladem. I když je považována za rozvinutou průmyslovou zemi, její vnitřní zákony jsou příliš uvolněné v oblasti ekologických norem a regulací. To je přirozený kapitalistický výplod, jehož záměrem je uvolnění obchodu a dalšího ekonomického růstu. V Číně se dnes nachází 16 z 20 světově nejvíce znečištěných měst 830 a tedy další rozvoj a růst populace povede k dalšímu znečištění.

Pokud se jedná o znečištění vody je celosvětově způsobeno kontaminací dusíku a fosforu využívaných převážně v zemědělství, což je dnes hlavním problémem, jenž vede k tvorbě „mrtvých zón“ 831 v některých povrchových částech a navíc způsobuje onemocnění lidí, kteří je obsažené v podzemní vodě pijí. 832 Navíc jsou všudypřítomné mnohé další zdroje znečištění. Například znečištěné ovzduší z uhelných elektráren, které vstoupí do atmosféry a pak nachází cestu do oceánu. Rtuť uvolněná spalováním uhlí pak kontaminuje ryby a ty jsou následně loveny jako zdroj potravy, jenž obsahuje tento smrtelný jed poškozující lidské zdraví. S ohledem na současné trendy se očekává, že znečištění rtutí rovněž poroste.833

Stručně řečeno, pokud všechna schémata zůstanou stejná, povede stávající vývoj závažných nedostatků a extrémně škodlivých vlivů k celkovému zhoršení životního prostředí, kde je voda nezbytná jak v rámci svého symbiotického vztahu k biologické rozmanitosti, tak i v jejím přímém vztahu k přežití lidstva, neboť lidé bez ní mohou přežít jen několik dní. Toto opět předpokládá, že se budeme chovat podle stejných základních principů, jako posledních 50 let, zahrnující logiku trhu, jenž je bezohledná k životu a oddělena od povědomí o životním prostředí.

(c) Pokud se jedná o energii, jak jsem se již zmiňoval v předchozí poznámce o uhlí, v žádném procesu spalování fosilních paliv neexistuje doslova nic pozitivního, pokud jde o udržitelnost životního prostředí. 834 Tyto prostředky budou mít vždy negativní stopu, jež se může jenom zhoršovat, když populace a průmysl porostou. 835 Neopomenutelná je také skutečnost, že tyto zdroje jsou neobnovitelné a jejich následný nedostatek je jen otázkou času.

Oil Production.png

Převzato z materiálu Dr. Michaela R. Smithe, generálního ředitele společnosti Globalshift Ltd. 836

Problematika ropného vrcholu se vyskytuje již mnoho desetiletí. 837 Ačkoli je kontroverzní, tak to, co dnes víme je, že konvenční produkce ropy, myšleno obvyklé syrové ropy, která se vyskytovala ve velkých rozsáhlých kapsách pod zemským povrchem, klesá v celosvětovém měřítku, přičemž se odhaduje, že celkem 37 zemí je již za vrcholem produkce. 838

Podle Dr. Richarda G. Millera, který v letech 1985-2008 pracoval pro společnost British Petroleum, „potřebujeme novou produkci rovnající se nové Saúdské Arábii a to každé 3 až 4 roky pro udržení a růst dodávek … Od roku 1986 nové objevy neodpovídají spotřebě. Vyčerpáváme naše zásoby, i když zásoby patrně každoročně vzrůstají. Zásoby rostou díky lepší technologii ve starých polích, zvyšování množství můžeme obnovit – ale výroba stále klesá o 4,1 % ročně“. 839

Samozřejmě, mnozí dnes spekulují, že se svět ještě stále „topí v oleji“ s velkými dohady o budoucí kapacitě. Tyto projekce se týkají nekonvenčních zdrojů, které jsou ovšem často obtížné pro extrakci a zpracování. Ropné břidlice a dehtové písky spolu s „hydraulickým štěpením“ zemního plynu jsou v současné době zrychlujícími metodami a z pohledu statistiky mohou vyvolat pocit hojnosti. Nicméně existuje hodně rozporů ohledně toho, jak životaschopné jsou tyto prostředky pro uspokojení rostoucí poptávky, 840 zatímco náklady v oblasti životního prostředí těchto složitých a často destruktivních praktik jsou obrovské a kontraproduktivní.

Podle centra pro biologickou rozmanitost se „vývoj ‘ropných břidlic’ a ‘dehtových písků’ ukázal jako destruktivní z hlediska životního prostředí a také náročný na spotřebu vody a energie. Těžba ropy z amerických veřejných pozemků prostřednictvím ropné břidlice nebo dehtových písků by uštědřila katastrofální ránu jakékoli naději na snížení úrovně atmosférického CO2 pod 350 ppm, což je úroveň, kterou potřebujeme brzy dosáhnout ke stabilizaci zemského klimatu. Kromě toho, že ropné břidlice a dehtové písky nás tlačí ke katastrofě plynoucí z globálního oteplování, jejich rozvoj ničí přírodní lokality druhů, plýtvá enormními objemy vody, znečišťuje vzduch a vodu a také degraduje a znečišťuje obrovské plochy pozemků“. 841

Stejně tak bylo zjištěno, že hydraulické štěpení neboli „frakování“ je mimořádně znečišťující a nebezpečné. Dokonce byly zaznamenány případy, kdy byla podzemní voda natolik znečištěna, že se dodávky domácí vodárny staly doslova hořlavými. 842 Bez ohledu na tyto kontaminované dodávky vody, nebezpečné znečištění ovzduší, ničení potoků a devastaci krajiny se frakování nadále rozšiřuje po celém světě. 843

Závěrem tohoto bodu lze říci, že ekonomika fosilních paliv je neudržitelná. V současném modelu se to ekonomicky projeví prostřednictvím extrémní ceny. Zásadní problém spočívá v tom, jak nabídka a poptávka vytvoří stav, kdy nedostatek zvýší ceny tak vysoko, že průmysl a veřejnost si je prostě nebudou moci dovolit. To by výrazně omezilo celý aspekt průmyslu samotného, protože fosilní paliva a tím i energie jsou tím, co zajišťuje chod zemědělství, výroby, distribuce a podobně. Ve stejné době by tato praxe mohla přinést lidské společnosti noční můru ve formě znečištění, jejíž překonání by mohlo trvat po celé generace.

d) Obecný nedostatek zdrojů, zahrnující jak biotické, tak abiotické zdroje, se rapidně zvyšuje po celém světě spolu s paralelní ztrátou biologické rozmanitosti. V roce 2002 se ve spolupráci s Organizací spojených národů dalo dohromady 192 zemí a vyjednalo Úmluvu o biologické rozmanitosti (Convention on Biological Diversity), což je veřejný závazek k výraznému snížení ztrát do roku 2010. Nicméně v roce 2010 bylo konstatováno, že žádného pokroku nebylo dosaženo. V jejich oficiální publikaci z roku 2010, uvedli:

„S konečnou platností můžeme říci, že žádný z jedenadvaceti dílčích cílů doprovázejících celkový záměr výrazně snížit míru ztráty biologické rozmanitosti do roku 2010 nebyl globálně dosažen … Akce na podporu … biodiverzity obdrží malý zlomek ‘financování’ ve srovnání … s infrastrukturou a průmyslovým rozvojem … Navíc, úvahy o biologické rozmanitosti jsou často ignorovány, když je tento vývoj představen … Většina scénářů budoucího vývoje počítá i nadále s vysokou úrovní vymírání a ztrátou domova v průběhu tohoto století.“ 844

Ve studii zveřejněné v roce 2011, jež byla částečně reakcí na probíhající všeobecné volání izolovat a chránit určité oblasti na Zemi, aby byla zajištěna bezpečnost biologické rozmanitosti, se uvádí, že i přes současnou právní ochranu milionů kilometrů čtverečních půdy a oceánu se udělalo velmi málo ke zpomalení trendů poklesu. 845

Učinili také následující, velmi znepokojivý závěr ohledně spotřeby zdrojů: „Dochází k ‘nadměrnému’ využívání zdrojů Země neboli ‘překročení’ limitu spotřeby, a proto mohou být zdroje spotřebovány rychleji, než mohou být nahrazeny … kumulativní překročení od poloviny osmdesátých let do roku 2002 mělo za následek ‘ekologický dluh’, pro jehož splacení by bylo zapotřebí 2,5 planety Země. Při současném scénáři obchodování by naše nároky na produktivitu na Zemi vzrostly do roku 2050 na 27 planet.“ 846

Ekologický dluh.png

Projekce pro (a) velikost lidské populace, (b) lidskou ekologickou zátěž a (c) ekologický dluh v rámci různých scénářů růstu lidské populace a využívání přírodních zdrojů. Ekologická zátěž se vypočítá vynásobením velikosti světové lidské populace a průměrných ročních požadavků na osobu a tato částka se pak vydělí biologickou kapacitou Země; tím se získá počet planet Země nutných k uspokojení celé lidské poptávky. Převzato ze série Pokrok mořské ekologie, sv. 434 (Marine Ecology Progress Series, Vol. 434) 847

Člověk by dnes mohl hledat ve všech přezkoumaných vědeckých dokumentech na světě a pravděpodobně by nenašel ani jednu recenzi týkající se vztahů lidstva a biologické rozmanitosti, která je neutrální nebo pozitivní. Zatímco odhady se mohou lišit, jedna věc je jasná: lidský druh rychle roste a rozšiřuje svou průmyslovou činnost v prostředí absolutního deficitu s ohledem na neudržitelné metody a hodnoty, jež má k dispozici. Je důležité znovu připomenout čtenáři, že tento problém je systémovým problémem, nikoli empiricky neměnný. 848

Problémem není naše pouhá existence nebo rostoucí populace. Problém spočívá v tom, že máme globální ekonomickou tradici mající kořeny v 16. století v před-průmyslovém, řemeslně orientovaném myšlení, které klade akt spotřeby (nákup a prodej) za hlavní hnací sílu veškerého společenského rozvoje. Dobrou analogií je přirovnání k plynovému pedálu v autě. Čím je větší spotřeba paliva, tím rychleji to jede; nákup věcí v našem světě je palivo. Zpomalíte-li spotřebu, ekonomický růst zpomalí také, lidé ztratí zaměstnání, kupní síla klesne a sociální podmínky se destabilizují. To je umělá realita generovaná nevhodnými ekonomickými principy, nikoli samotnou fyzickou realitou.

Dokonalá bouře

Zatímco předchozí sekce se podrobně zabývaly specifickými hlavními problémy, nemůžeme přehlédnout ekonomickou synergii, která je všechny spojuje v souvislosti s finančními a technickými systémy. Energie, voda, potrava a materiální dostupnost zapadají do jednoho společenského mechanismu, jenž může mít dramatický dopad na zaměstnanost, sociální stabilitu a mnoho dalších záležitostí pokud se v něm cokoli naruší.

Existují početné scénáře, které by mohly materializovat tento celkový problém, jenž se týká udržitelnosti. Globální HDP je například silně propojeno s vodou. Mezinárodní výzkumný ústav politiky výživy (International Food Policy Research Institute, IFPRI) uvádí, že „současné ‘běžné obchodní praktiky’ řízení vodních zdrojů a úrovní vodní produktivity ohrožují přibližně 63 bilionů dolarů neboli 45 % veškerého odhadovaného globálního HDP do roku 2050, což je ekvivalent 1,5 násobku velikosti celé dnešní globální ekonomiky (při cenách z roku 2000)“. 849

Podobně se z pouhého výrobního hlediska používá 70 % veškeré sladké vody v zemědělství. 850 Jakýkoli nedostatek vody ve velkém měřítku by pak znamenal, za předpokladu využití stejných tradičních praktik pěstování, také redukci výnosů. Podobně je tomu tak s energií, obzvláště uhlovodíkovou. Vliv podstatného snížení těchto zdrojů na samotné tradiční zemědělství je ohromující, zatímco vliv, jaký by to mělo na průmysl jako celek, pokud jde o obrovské množství produktů na bázi ropy a potřebě energie v současném modelu, by byl téměř apokalyptický.

Nemůžeme rovněž přehlédnout aspekt sociální stability, a jak změní úbytek těchto zdrojů lidské, sociální a národní chování podněcujíc lhostejnost a ztrátu empatie, protože strach a úzce zaměřený pud sebezáchovy následně nastartuje celkové zhoršení. Představme si například prudký nárůst ceny benzínu, při kterém přestane být přeprava kritických, život podporujících materiálů výnosná. Výsledkem by mohly být stávky odborů, které zastaví dodávky zboží, a tím ještě problém zhorší. Představme si na chvíli, že by odbory dominantních transportních společností na západním pobřeží Ameriky přepravujících potraviny vyhlásily stávku a zastavily přísun základních komodit. To by spustilo řetězec vysoce škodlivých reakcí.

Z nedostatku se rodí kriminalita, konflikty a antisociální chování. Z mikro hlediska není složité spatřit nárůst v počtu gangů; krádeže a prohibiční šedé ekonomiky v této atmosféře vzkvétají, protože je statisticky prokázáno, že se to tak děje v regionech, jež jsou stále uvězněné ve velké chudobě a nedostatku pracovních příležitostí. Nemoci a další problémy vznikající v takto bídných podmínkách jsou další velkou obavou. Z makro hlediska byla válka, jak již bylo zmíněno, historicky nejčastěji vedena kvůli nedostatku zdrojů a národnímu / obchodnímu pudu sebezáchovy.

Nemělo by být žádným překvapením, že Amerika a mnoho dalších zemí se zabývá otázkou posílení jaderných arzenálů a dodávek systémů již po nějakou dobu, 851 852 a to ve světě, který je dnes se svým stávajícím arzenálem více jak 26 000 jaderných hlavic schopen zničit sám sebe několikrát. 853 Tisíce těchto zbraní zůstávají v dnešní době ve vysoké pohotovosti, kdykoli připravené k okamžitému použití a reakce na protesty z celého světa na zastavení šíření, doslova způsobila jejích větší šíření v tajnosti. 854

V té stejné době jsou rovněž ve hře mechanismy globálního finančního systému. Jelikož všechny peníze jsou vytvořeny z dluhu a půjčeny s připojeným úrokem – úrokem, jenž v peněžní zásobě ve skutečnosti neexistuje – existuje vždy více globálního dluhu než peněz pro jeho splacení. Toto vyvrcholilo do obrovské osobní, obchodní a vládní platební neschopnosti jak reálné, tak očekávané. Ve zprávě ratingové společnosti Standard & Poor’s z roku 2010 se odhaduje, že Spojené státy budou mít do roku 2050 dluh 415 % HDP a do roku 2060 bude 60 % všech států světa v bankrotu. 855

Letmý pohled na finanční status většiny zemí dnešního světa odhaluje spektrum středních až extrémních dluhů. Překvapivě to vypadá, že na světě neexistuje žádná země s vyrovnaným rozpočtem. Počátkem roku 2014 se veřejný dluh celé planety rovnal asi 52 bilionům dolarů. 856 Toto je však pouze veřejný neboli státní dluh. Skutečné číslo spojující jak veřejný tak soukromý dluh činí ohromujících 223,3 bilionů dolarů. 857 Při vydělení tohoto čísla 7,1 miliardami lidí na této planetě v roce 2015, zjistíme, že každý člověk dluží asi 31,5 tisíc dolarů.

Musíme se tedy zeptat: jak budeme schopni finančně podpořit obrovské technologické reformy potřebné k vytvoření určitého stupně udržitelnosti, když je jasné, že je zoufale zapotřebí masivních změn v zemědělství, ve vodních procesech, v kontrole znečištění, ve zdrojích energie, v infrastruktuře a v průmyslových metodách? Víme, že máme technické prostředky, abychom to mohli udělat, máme ale peníze?

Čím více nad touto otázkou člověk přemýšlí, tím je více vidět, jak neuvěřitelná a přímo idiotská je role finančního mechanismu. Není to o tom, že pokroku nebude dosaženo, i když velmoci v dnešním světě prakticky ještě nezačaly brát dluh vážně. Rozdíl mezi deficitem 1 bilion dolarů a deficitem 100 bilionů dolarů je pouze tak důležitý, jako je schopnost jej obsluhovat. Ve skutečnosti velmoci vědí, že plná částka nikdy nebude splacena a proces zmírnění pravděpodobně vezme spíše politickou formu než finanční, pravděpodobně v kontextu tržně-motivačního vyjednávání, geo-politického vyjednávání a vyjednávání při získávání zdrojů.

Nicméně se tyto dohody obvykle uskutečňují tajně a vzrůstající tlak na pozastavení sociálních programů a utrácení za to, co často není nic jiného, než ty stejné programy, jež pomáhají udržovat určitý pořádek, pokračuje kvůli vnímání veřejnosti a ostatním úrovním diferencované výhody. Zatímco v této záležitosti mají větší mocnosti obrovskou výhodu, menší rozvojové země jsou ty, které doopravdy trpí, protože nemají žádnou ekonomickou nebo vojenskou moc pro získání vlivu v mezinárodním prostředí. Při těchto daných faktech je jednoduché vidět, že rozvojové země budou rozhodně ty pod vodou, nadále ničeny úspornými opatřeními, vykořisťováním a základním ignorováním jejich vnitřních sociálních sporů.

Ve statistice Spojených národů z roku 2011 se uvádí, že 1,5 miliard lidí žije v „absolutní chudobě“, přičemž představitel z Nepálu na konferenci týkající se tohoto dodal, že „při úrovni poklesu pozorovaného od roku 1990 do roku 2005, by vykořenění extrémní chudoby trvalo dalších 88 let“. 858 Když se podíváme zpátky na prudký ekonomický růst v období od roku 1990 do roku 2005, které bylo mnohými považováno za období rozmachu ve většině částí světa, 859 vidíme, že existující negativní tlaky nebyly zdaleka takové, jaké vidíme o dvě dekády později. Proto je logické spekulovat, jakého pokroku (růstu) bylo v devadesátých letech dosaženo, s ohledem na poněkud minimální procento redukce extrémní chudoby. Je pravděpodobné, že se to obrátí, protože exponenciální růst populace uprostřed stále se zhoršující finanční a environmentální situace akceleruje.

Podobně, jako poslední téma této sekce ohledně vynořujících se negativních tlaků, máme další otázku, která se týká technologické nezaměstnanosti. Jak bylo částečně popsáno v eseji Tržní efektivita vs. technická efektivita, strojová automatizace se rapidně vyvíjí, aby pokryla či překonala valnou většinu průmyslových aktivit běžných pro lidské pracovníky. Ve studii Oxfordské university z roku 2013 je uvedeno, že „45 % amerických povolání bude do 20 let automatizováno“. 860 Vzhledem k americkému pokroku toto rovněž naznačuje, že polovina světových povolání bude rovněž automatizována.

Přesněji řečeno, podrobné vyšetření automatizační technologie podle odvětví v současné době, a to jak v oblasti manuální práce, tak v sektoru služeb, ukazuje, že skutečně neexistuje hmatatelně žádné zaměstnání, které nemůže být nahrazeno strojem a / nebo umělou inteligencí. To je jednoduše otázka času a záměru. Tržní ekonomika je bohužel předurčena k tomu, aby si lidé „vydělávali na život“ a peníze obíhaly celou společností kvůli zachování ekonomické stability a růstu. Toto samozřejmě znamená, že takovýto jev je v kontextu tržního systému skutečně ekonomicky škodlivý.

Jelikož je automatizační technologie rovněž podrobena Mooreovu zákonu, nebo přesněji efemeralizaci, takovéto stroje jsou stále levnější a eventuálně více cenově efektivnější než najmutí lidských bytostí, které požadují pojištění, dovolenou, omezený počet pracovních hodin týdně a tak dále. Nyní je možná produktivita exponenciálně efektivnější při použití strojů než lidí a jak plyne čas, tak se tato skutečnost pouze zvyšuje. To však vytváří systémový rozpor, protože když stroje nahrazují lidi, jak dostanou příjem pro oběh peněz v ekonomice prostřednictvím nákupu?

V tradičních tržních principech neexistuje žádné řešení než falešný předpoklad, že lidé se budou neustále přesouvat v souladu s pracovními změnami. To mohlo fungovat v polovině dvacátého století, ale při dnešním rapidním exponenciálním pokroku moderní technologie to však již nebude trvat dlouho. Mohlo by se také dobře říci, že je sociálně nezodpovědné nevyužít tento nový atribut našich výrobních prostředků pro odstranění člověka z nebezpečných a monotónních, život devastujících rolí a osvobodit jej, aby mohl dělat citlivější a kreativnější věci vyššího řádu. Avšak takový přechod by vyžadovalo, aby celá stavba tržního kapitalismu byla vykořeněna a nahrazena novým sociálním přístupem, který nevyžaduje práci-pro-příjem.

Fatální stimul: Obchodní prozíravost

„Obchodní prozíravost“ může být definována jako „horlivost a rychlost v chápání a vypořádání se s obchodní situací takovým způsobem, který pravděpodobně povede k dobrému výsledku“. 861 Jinak řečeno, je to o vyhodnocení každé situace k maximalizaci zisku, tou nejstrategičtější cestou. Toto téma je rozebíráno, kvůli vyjádření dvou příbuzných vlastností, jež mají velký vliv na to, jak se většina lidí, hlavně těch bohatých, bude pravděpodobně vyrovnávat se zvyšujícím se nedostatkem a / nebo sociální destabilizací.

První z nich je poněkud jednoduchým zjištěním, že honba za obchodem není vlastně nic jiného než honba za penězi. I když obchodní myšlení bývá často romantizováno jako „pomáhání světu“ a „uspokojování zákazníků“, jediným skutečným měřítkem je zisk. Jednoduše se předpokládá, že dosahování zisku znamená pomáhat světu, což jasně není tento případ, s ohledem na rozsáhlý úpadek integrity našeho prostředí a faktu, že nyní na světě existuje více otroků, než kdykoliv předtím. 862

Druhá je více rafinovaná a jedná se o psychologii strachu a chamtivosti. Výzkum provedený na fakultě psychologie Kalifornské University v Berkeley zjistil, že větší bohatství ve skutečnosti snižuje empatii a soucit vůči ostatním spolu se zvyšováním pocitu nároku. 863 Ve zkratce, větší bohatství má tendenci podněcovat jedince k tomu být „lakomý“ a není nouze o ověřující studie, které potvrzují právě tuto náchylnost. Studie provedená na Univerzitě v Michiganu nazvaná „Vyšší sociální třída předpovídá více neetické chování (Higher social class predicts increased unethical behavior)“ říká:

„Sedm studií používajících experimentální a naturalistické metody odhalilo, že jedinci z vyšší třídy se chovají více neeticky, než jedinci z třídy nižší. Ve studiích 1 a 2 porušovali jedinci z vyšší třídy zákony při řízení více ve srovnání s jedinci z třídy nižší. V dalších laboratorních studiích byli jedinci z vyšší třídy náchylnější k neetickému rozhodování (studie 3), ke kradení cenných statků ostatním (studie 4), ke lhaní při jednání (studie 5), k podvádění kvůli zvýšení své šance na vítězství (studie 6) a ke schvalování neetického chování v práci (studie 7), než jedinci z třídy nižší. Získané informace (mediace a moderace) prezentují, že neetické chování příslušníků vyšších tříd je z části způsobené jejich příznivějším postojem k chamtivosti“. 864

Studie nazvaná „Třída a soucit: Socioekonomické faktory předpovídají odezvu na utrpení“ odhalila, že příslušníci nižší třídy reagují s větším soucitem na lidské utrpení, než příslušníci vyšší třídy. 865 V podobné studii nazvané „Sociální třída, kontextualismus a přesnost empatie“ bylo zjištěno, že jedinci z nižší sociální třídy jsou více přesní v empatickém posuzování citů druhých lidí. Ve třech studiích dosáhli příslušníci nižší třídy lepších výsledků v přesnosti empatického posuzování citů než příslušníci vyšší třídy; v posuzování emocí svého interaktivního partnera; a udělali přesnější závěry o emocích z obrazů svalových pohybů očí. 866

Ve zprávě nazvané „Mít méně, dávat více: Vliv sociální třídy na sociálně prospěšné chování (Having Less, Giving More: The Influence of Social Class on Prosocial Behavior)“ se uvádí, že ve 4 studiích se ukázali příslušníci nižších tříd jako štědřejší, charitativnější, důvěřivější a ochotnější než jejich protějšky z vyšší třídy. 867 Článek z roku 2012 v časopise The Chronicle of Philantropy informuje o tom, že lidé s nižším příjmem dávají mnohem větší část ze svých volných finančních prostředků dobročinným organizacím. Lidé, kteří mají roční příjem 50 000 – 75 000 dolarů, dávají průměrně dobrovolně 7,6 % svého příjmu na charitu, ve srovnání se 4,2 % věnovaných charitě od lidí, kteří vydělávají ročně 100 000 dolarů a více. 868

Tyto zprávy však netvrdí, že je to všeobecný fenomén. Nicméně je jasné, že se něco děje v psychice těch, kteří se stali bohatými a zvýšený pocit bezpečí, lhostejnost a nárokování se zdá být toho součástí. S ohledem na tyto okolnosti se vraťme zpět k naší úvaze o tom, jak by mohly různé sociální vrstvy reagovat na ohrožující společenské okolnosti. Vzhledem k faktu, že v současnosti je na světě téměř 2 200 miliardářů, kteří mají celkem asi 6,5 bilionů dolarů 869 (to je průměrně 2,9 miliardy na jednoho) se 100 nejbohatšími, jež by bylo schopno ukončit globální chudobu čtyřikrát, 870 byla velká pozornost ohledně sociální pomoci orientovaná na tyto osoby.

Vzhledem ke stoupající nespokojenosti ohledně obrovské a stále rostoucí nerovnosti ve světě si dokážeme představit všeobecný neklid super bohatých lidí. Přesto, na rozdíl od toho, co by mohlo být pokládáno za posun ve vztazích s veřejností kombinovaný jak čestnými úmysly, tak přízrakem filantropie, jako je tzv. miliardářský projekt „Giving Pledge“, 871 si člověk nemůže pomoci od hlubokého nepřátelstvím vůči těmto osobám a systému, který umožnil jejich extrémní a jasně zbytečné bohatství.

Tímto netvrdíme, že je někdo „špatný“, ale spíše poznamenáváme, že v jakémkoli systému, který ma kapacitu sám o sobě vytvářet takovou extrémní nerovnováhu v bohatství, musí být přistupováno přímo ke kořeni problému – nikoli k předpokládané dobročinnosti těch, kteří byli schopni hrát tržní hru do takové míry, aby dosáhli tak iracionální a zbytečné sumy peněz. A není vůbec cynické se v tomto světle dívat na projekty jako je „Giving Pledge“ spíše jako na urážku než na řešení.

Takže s ohledem na dané psychologické studie a současný stav extrémní a stále rostoucí nerovnosti majetku a destabilizace (dobré úmysly bohatých dejme prozatím stranou) není žádná záruka, že nás bohatí zachrání. Pokud současné trendy zůstanou stejné, což pravděpodobně zůstanou, bohatí se jednoduše budou více a více izolovat kvůli strachu a ochraně, jak se budou postupně vynořovat problémy. Tento sklon se obecně projevuje také v celém řetězu sociální stratifikace, protože úzká, krátkodobá snaha o sebe-záchovu bude vždy automatickou tendencí, když se člověk ocitne v situaci, kdy mu hrozí finanční ztráta, a jak ukazují studie, čím vyšší je sociální status daného jedince, tím více se stává lhostejným.

Toto je příznakem „třídního boje“ a s tím, jak tyto trendy přetrvávají, můžeme očekávat větší množství vzpour a hněv ohledně stavu záležitostí a hrubé nerovnováze ve společnosti. I když se to může zdát jako neuchopitelný typ jevu, mělo by být o něm smýšleno ve stejném kontextu ostatních negativních faktorů, jako je vyčerpání surovin, nezaměstnanost a podobně. Nespokojená populace se může stát rozvratnou a násilnou populací a vznik vzpour ve velkém rozsahu může mít velmi negativní společenské následky, pokud není dobře porozuměno příčinám problémů.

Přechod

Myšlenka plynulého přechodu ze současného modelu do NLRBE může být skličující a obtížnou spekulací. Snad první úvahou je popřemýšlet více do hloubky o tom, do čeho přesně máme přejít. V mnoha ohledech je tato změna od nedostatek-zachovávající ekonomiky na systém přímé správy zdrojů a vědecké aplikace ve snaze o ekonomiku post-nedostatkové hojnosti pro uspokojení potřeb lidského druhu při současném zajištění integrity životního prostředí, opravdovým hodnotovým přechodem.

Ve stejné době je také přechodem od podporovaných činností, což jednoduše znamená, že nová struktura vlastně pracuje na odměňování šetření, rovnováhy, společenského příspěvku a ohleduplnosti vůči životnímu prostředí spíše, než-li na tom, co posiluje současná struktura dnes, což je v podstatě sobeckost, soutěživost, konzum a vykořisťování. Ve skutečnosti by mohlo být na tržní systém pohlíženo ne jako na „sociální systém“, ale jako na anti-sociální systém.

U samotné fyzické přeměny je přirozeně naivní si myslet, že můžeme předpovídat, co se v budoucnu stane vzhledem k tak ohromnému společenskému posunu, obzvláště s ohledem na to, jak moc silné a přítomné jsou tlaky, které drží současný systém. Všichni jsme denně nuceni k této tržní psychologii, abychom přežili a proto jsou naše hodnoty hluboce spojené s těmito metodami, praktikami a všeobecným pohledem na svět, ať už se nám to líbí nebo ne.

Můžeme dokonce říci, že tyto tlaky vytváří „skladbu“ myšlení, chcete-li. Zdá se, že podle toho, jak jednáme s životním prostředím, se naše mozky neustále propojují, trvale posilovány stávajícími tlaky a našimi reakcemi. Stejně jako se někdo může naučit nějakou dovednost až do takové míry, že se stane jeho „druhou přirozeností“ a provádět jednou naučené přímo bez nějakého velkého přemýšlení, stejně tak my jako lidstvo neustále vykonáváme činnosti se stejným druhem naučeného podvědomého vzorce. Například si často neuvědomujeme, že se občas chováme způsobem „úzce sobeckým“, neboť každý kolem nás se chová přesně stejným způsobem, a tím vytváříme vnímanou normalitu.

Z toho důvodu TZM přirozeně pohlíží na posun lidských hodnot, jako na nejdůležitější podmínku pro přechod. Způsob, jakým je to prováděno, je samozřejmě hluboce svázán se vzděláním, zatímco také snaha aktivně vytvořit podmínky, jež, doufejme, podpoří tyto nové udržitelné hodnoty, pomalu uskutečňuje změnu většího řádu.

S tímto na zřeteli existují snad dva obecné způsoby pohlížení na přechod. První z nich dává určitý logický rámec pro ten druhý. Tento první scénář předpokládá, že existuje základní celkové uznání politické / ekonomické mocenské struktury a komunity. Předpokládá, že lidský druh se definitivně rozhodl provést tento posun způsobem krok za krokem v globálním měřítku. Smutnou pravdou je, samozřejmě, že by se to takto asi nikdy neuskutečnilo.

Přesto je toto uvedeno hypoteticky, protože vlastní odůvodnění je relevantní s ohledem na to, jak přemýšlíme o přechodu jako o všeobecném procesu a určitých zmíněných atributech, jež by pravděpodobně vstoupily do hry ve druhém scénáři. Tento druhý scénář je více realistický, jelikož předpokládá, že neexistuje žádné široké veřejné uznání a přechod musí pocházet z aktivismu a vlivu. Toto v podstatě přesně odpovídá dnešnímu stavu, ve kterém se dnes nacházíme s ohledem na obrovské množství rozdělujících názorů, politické polarizace, národní nenávisti, obchodních válek, atd.

Takže, než uzavřeme toto představení přechodu, je také vhodné říci, že mnozí, kdo kritizují Hnutí Zeitgeist, to nedělají proto, že by nesouhlasili s jeho cíli, ale protože nerozumí tomu, jak se k nim dostat. Relevantní analogií proti tomuto argumentu je představa velmi nemocného člověka, který se chce uzdravit. Tento člověk nemusí znát ani lék nebo lékařskou cestu, jak se vyléčit, ale proto, že je jeho život v sázce, snaha učit se a najít pomocí vhodných prostředků řešení, nekončí z pouhé nejasnosti.

Stejně tak obtížnost nebo zmatek ohledně přechodu do NLRBE neodstraňuje její nezbytnost. Pravdou je, že všichni jsme lidé této planety a můžeme změnit svět celkem snadno, pokud se nám podaří najít jednotný a sdílený společný základ. Dále je důležité poznamenat, že jsme stále z určitého pohledu ve fázi přechodu. Není to žádná utopie, a pokud by se nám povedlo zvládnout alespoň 50 % této změny, tak jak ji teoreticky popisujeme, tak by to za to stálo. 872

Scénář jedna: Systematický rozklad

Systematický posun z tržní ekonomiky do Ekonomiky založené na přírodních zákonech / zdrojích by se mohl teoreticky uskutečnit prostřednictvím „socializace“ krok za krokem klíčových atributů sociální infrastruktury. V podstatě rozebíráme jednu vrstvu, zatímco implementujeme druhou tím nejplynulejším způsobem, jakým můžeme. Pokud dáme předsudky stranou, je tento termín „socializace“, jenž je samozřejmě na Západě poskvrňujícím pojmem daným hyper-glorifikací tržní ekonomie a démonizací čehokoli jiného, pro použití v tomto kontextu stále technicky vhodný. To jednoduše znamená, že nezbytnost peněz a tržního mechanismu by se nadále nedala aplikovat na daný sociální atribut (ne, že by ho tradiční „socialistická“ struktura v politickém a ekonomickém smyslu slova nahradila). Přímé pokročilé technické prostředky by vyráběly a distribuovaly bez cenovky pro přímé uspokojení těchto potřeb.

Jak bylo podrobně popsáno v předchozích esejích, kritickou komponentou umožňující novému sociálnímu modelu vyprodukovat vysoký životní standard je liberální aplikace moderní technologie a systémového přístupu k sociální organizaci založené na strategické technické efektivitě. Vzhledem k tomu, že současný model je doslova založený na technické neefektivitě, aby mohl fungovat, čím technicky efektivnější se systém stane, tím méně tradiční síly bude potřeba. Proto jsou v přechodu začínajícím uvnitř tržní ekonomiky potřebná opatření pro kompenzaci této finanční ztráty. Ta se můžou částečně skládat z přizpůsobení mezd pro kompenzaci ztráty pracovních míst spolu se zkrácením a sdílením pracovního týdne.

Jádrem sociálních aspektů, které budeme probírat v tomto cvičení je (a) produkce jídla, (b) nástroje, (c) základní produkce výrobků a (d) doprava. Tyto fragmenty mají očividně synergický vztah, jenž vyžaduje další typy technického vyhodnocení. Vzhledem k tomu, že tyto hlavní prvky našich každodenních životů jsou v podstatě to, co udržuje naše všeobecné zdraví a základní životní standard, v zájmu jednoduchého uvažování a znázornění by tyto abstrakce měly postačovat. Je také vhodné poznamenat, že post-nedostatkové vztahy (vztahy ve světě hojnosti), označené v každém předmětu, lze více prozkoumat v eseji Post-nedostatkové trendy, kapacita a efektivita.

(a) Produkce jídla

Technologie pro vysokou efektivitu a automatizovanou produkci jídla jsou s technologií vertikálního farmaření a nízkoenergetickými / nízkodopadovými kultivačními metodami, jako je hydroponie, aquaponie a aeroponie, současnou denní realitou. Odsolovací procesy mohou například umožnit výstavbu těchto zařízení pro vertikální farmy podél většiny hlavních pobřeží a produkovat organické jídlo v množství pro dosažení nebo překročení potřeb místní populace.

Krátce řečeno, možnost strategické hojnosti odhaluje, že kdyby byly tyto pokročilé metody zavedeny, umístění restriktivní monetární hodnoty na základní zdroje potravy by nebylo jednoduše nutné. I uvnitř existující monetární ekonomie neexistuje žádný legitimní technický důvod, proč by v dnešní době obchody nemohly poskytovat stejné zdroje potravy pro danou regionální populaci bez potřeby finanční výměny. Jedná se jednoduše o záležitost aplikací pokročilých automatizovaných systémů.

(b) Zařízení

Hydrokarbonová ekonomika v dnešní době působí značný zmatek nejenom na ekologické úrovni, ale také kvůli samotnému nevyhnutelnému nedostatku zdrojů. Zatímco přetrvává debata týkající se „ropného vrcholu“, neexistuje žádná legitimní debata týkající se faktu, že fosilní paliva jsou v podstatě omezená a jejich spalování je škodlivé pro životní prostředí. Při daném pokročilém stavu prostředků pro obnovitelnou energii jako je solární, energie přílivu a odlivu, větrná, geotermální apod. spolu s pokročilým systémem lokalizovaných prostředků neexistuje žádný důvod, proč by kdokoli z nás měl platit za energii, pokud by byl systém správně nastaven. Samotné pokročilé solární systémy aplikované na všechny existující struktury by dokonce napájely nadbytečnou energií záložní rozvodnou síť hlavního dodavatele a to by na základě současných statistik eliminovalo potřeby elektřiny.

Stejný fenomén rovněž napomáhá ve službách týkajících se přírodního plynu a vody. Jelikož elektřina může být využita k nahrazení plynu při topení a mnoha dalších užitečných aplikacích, její užití může být jednoduše navrženo v tomto kontextu. Voda, která je v dnešní době na Západě nominálním finančním výdajem, může být dramaticky hojnější prostřednictvím další průmyslové efektivity vedoucí ke snížení znečištění a zachování regionálního přebytku strategickým užitím. Ti, kteří mají na světě nedostatek vody, se snaží po několik let o využití odsolovacích a dalších čistících systémů, a to jak ve velkém, tak i v malém měřítku. Bylo to, opět, nedostatkem finančních prostředků, co zapříčinilo problémy, nikoli nedostatek technických schopností.

(c) Základní produkce výrobků

Spektrum základní produkce výrobků je široké a sahá od svorek na předměty v domácnosti, oblečení a komunikační technologie ke specifickým nástrojům pro specializované úkony, jako jsou hudební nástroje a další méně žádané položky. Nejlepší způsob, jakým v tomto ohledu přemýšlet je „spektrum poptávky“ s položkami denní potřeby na jedné straně a specializovanými nebo „luxusními“ typy výrobků na straně druhé.

Zatímco rozvoj automatizační technologie pravděpodobně usnadní obrovské množství variací ve výrobě, jakmile se kvůli přechodu v bezprostřední budoucnosti uskuteční revoluce v modulární robotice a nanotechnologii, můžeme přemýšlet o průmyslu ve více zavedeném kontextu. Celkově by každá průmyslová oblast nebo podoblast mohla být sjednocena v operacích umožňující nejvyšší úroveň produkce a nejvyšší možnou efektivitu jako celkový záměr. Jinými slovy, korporátní struktury by se kombinovaly na základě oboru nebo sektoru, přičemž by použily společně vytvořenou kapacitu pro zvýšení efektivity, zatímco by se redukovaly ztráty a konkurenční multiplicita. To by vytvořilo stupeň pro vytvoření plně synergického průmyslového systému aplikující pokročilé, ideálně zjednodušující automatizované procesy hojně nahrazující lidskou práci a nevyhnutelně zvyšující efektivitu.

Tato prvotní verze Systému pro spolupráci na návrhu, jak je široce popsána v eseji Průmyslová vláda, by rovněž mohla získat důležitost. Zatímco by mohly nastat jistá omezení v kooperaci s ohledem na absenci vyššího řádu, postupné posouvání v tomto procesu by přispělo k většímu začlenění při současném zvyšování udržitelnosti.

Nyní se vraťme k předchozímu bodu o kompenzaci ztráty placených pracovních hodin a připomeňme, že ztráty v prodejích přirozeně znamenají ztráty v růstu a tím i ztráty pracovních míst. V současném modelu je toto samozřejmě strukturálně negativním jevem. Nicméně se jedná o hypoteticky přechodný návrh, kdy by se mzdy proporcionálně přizpůsobily ztrátám pracovních míst a / nebo změnou pracovní doby. Jinými slovy, za předpokladu původního průměrného pracovního dne vyžadující 8 hodin na osobu, vznikne při ztrátě 50 % zaměstnání kvůli aplikaci automatizace a novým úrovním technické efektivity možnost následně zkrátit pracovní den o 50 % a tím jej rozložit na současnou pracovní sílu, to znamená, že by si každý udržel práci, ale pracoval by kratší dobu.

Takže kdybychom teoreticky měli ekonomiku s 1 000 osobami a 50 % z nich by bylo záměrně touto technologickou nezaměstnaností přemístěno, pracovní den by se mezi nimi rozdělil tak, že by každý pracoval 4 hodiny namísto 8 hodin. Je nutno znovu zmínit fakt, že se tyto výrobky a služby stávají volnými, což v ekonomice znamená, že existuje nižší potřeba pro předchozí úroveň kupní síly. Proto 50 % snížení mezd počítá s přímou kompenzací. Celkově jsme ve fázi, kdy tímto procesem opouštíme monetární systém. V případech, kde toto není proveditelné, by mohly být hodinové mzdové sazby proporcionálně ve stejném poměru navýšeny, přičemž by došlo ke kompenzaci vzniklých průměrných ztrát. Teoreticky by tato hodinová redukce celkové pracovní síly za předpokladu 100 % zaměstnanosti podle současných standardů společně s kompenzujícím zvýšením nyní volných zdrojů, plynule posunula společnost od trhu práce. Opět zopakujme, že toto je hypotetická abstrakce.

(d) Doprava

Dalším společenským tématem je doprava. Výroba vozidel, která je v dnešní době z velké části automatizovaná, je jednou z věcí na zamyšlení a kterou není velkým problémem zdokonalovat. Zde je otázkou přístup, použití a nezbytnost. Samozřejmě, že toto myšlenkové cvičení by mohlo být docela komplikované. Pokud bychom měli spočítat obrovské množství energie a zdrojů, jež všichni denně spotřebujeme na cestu do centralizovaných kanceláří, ve kterých obvykle vykonáváme svá povolání z širšího pohledu pochybného významu, byli bychom překvapeni celkovou zjevnou neefektivností. Zatímco existují jistě výjimky, dnes existuje jen velmi málo povolání, která doopravdy vyžadují přímou lokální interakci už vzhledem k obrovské síle internetu a podobných komunikačních nástrojů. Dokonce průmyslová výrobní zařízení, jednou automatizovaná, by vyžadovala pouze malý počet lidí v dané lokalitě, protože by se většina procesů dala řídit na dálku.

Takže strategický krok odstraňující nehospodárný pětidenní pracovní týden s pracovní dobou od devíti do pěti a zrušení tradiční cesty do práce a zpět by ulehčilo tlaky na mnoha úrovních. Vybavení všech lidí všemi potřebnými prostředky pro řízení jejich pracovních funkcí z domova znamená logický a udržitelný plán pro redukci energie, redukci nehod, redukci znečištění, redukci stresu a podobně.

Kromě toho, pokud jde o infrastrukturu, systémy sdílení, jako jsou v současné době existující půjčovny jízdních kol a podobně, by měly být aplikovány i na vozidla (a vše, co bude v našich silách), spolu s liberálním začleněním hromadné dopravy. Toto opět znamená proces postupných zlepšení krok za krokem, kde jsou různé regiony účelně reorganizovány pro dosažení nejvyššího technického stupně efektivity.

Stručně řečeno, lokalizováním pracovních míst / vzdáleného přístupu pro omezení potřeby cestovat, spolu se systémy sdílení vozidel a liberální masové dopravy bychom značně změnily povahu dopravní infrastruktury a usnadnily vybudování základů NLRBE, i když by některé služby ještě byly placené.

Scénář číslo dvě: Skutečný svět

Nyní, s následujícím zkráceným, ale logicky účelovým tokem myšlenek směrem k hypotetickému zhroucení současného systému a systematické implementaci atributů systému nového, se pojďme realisticky podívat na to, jak se může přechod do této nové společnosti uskutečnit s ohledem na danou komplexní a dichotomickou realitu, jež snášíme dnes.

Nejprve je důležité pochopit, že záměr společenské a environmentální udržitelnosti se vyvíjel pod kulturním povrchem velmi dlouhou dobu. Například současný velmi běžný pojem „zelené“ ekonomiky, který je tlačen vpřed environmentalisty spolu s periodickými výbuchy skupin za občanská práva, jako například Occupy Wall Street, odhalují hluboce zakořeněný zájem o svět, který je rovnoprávnější, humánní a udržitelný. Zatímco náš současný sociální systém, jak bylo řečeno, často podporuje opak těchto hodnot, stále se zdá, že hluboko uvnitř většina našich hlavních historických filozofií stále naznačuje zájem o sociální rovnost a udržitelnou rovnováhu.

Takže ještě jednou. Je důležité si uvědomit, že k tomu, aby byl vytvořen svět, který je více udržitelný a lidský, je třeba kompletního posunu od současné sociální architektury. Jinak tyto základní problémy přetrvají, i když by mohly být do jisté míry sníženy polovičatými opatřeními. Chceme-li to provést, pak globální taktiky společenského hnutí jsou kritické pro vytvoření tlaku na existující systém spolu s pomocí změnit tyto záměry a hodnoty samotné kultury prostřednictvím rozsáhlých vzdělávacích a komunikačních projektů.

Nicméně předtím, než se takovými myšlenkami budeme zabývat, je dobré se vrátit k otázce „společenského kolapsu“, tentokrát v kontextu toho, co bychom mohli nazvat „eko-bio-sociální tlaky“. Pozadím naší kulturní evoluce jsou tlaky, které mohou mít jak pozitivní, tak negativní formu. Pozitivní tlaky tohoto druhu mohou zahrnovat vývoj a výraz technologií zlepšujících život, kde publikum diváků je natolik ohromeno těmito možnostmi, že společenská poptávka pro danou funkci nebo implementaci se stává neochvějnou.

Na druhé straně jsou negativní tlaky, jako například dramatické selhání sociální konstrukce, která kulturu šokuje a vytváří znepokojení, ztrátu důvěry a katastrofální zájem o vyřešení problému pomocí nových metod. Vzhledem k předcházející sekci o společenských problémech můžeme logicky očekávat, že jak současný model „drtí“ společnost, tak tyto negativní tlaky usnadňují novým podnětům provést změnu. Toto je samozřejmě mimo kontrolu TZM a v žádném případě se TZM nesnaží nikomu uškodit. TZM se ve své aktivistické práci zaměřuje na vliv pozitivních tlaků ukazující světu, co se dá udělat prostřednictvím vzdělávání a „think-tank“ projektů. Přesto TZM nepopírá existenci těchto dalších vyvstávajících negativních tlaků a bere je na vědomí také jako formu mobilizačního podnětu.

Je také důležité si uvědomit, že tak zvaný „sociální kolaps“ není absolutní. Je relativní. V obecných každodenních činnostech, konkrétně na Západě, se člověk nedívá kolem a neuvažuje o tom, že by se společnost nacházela ve stavu „zhroucení“. Je to proto, že mnoho lidí si jednoduše zvyklo na znečištění, rakovinu, dluhy, bezdomovectví, vyčerpání, chudobu, války, povstání, opakující se finanční krize, nezaměstnanost a další jiné neefektivnosti. Není to, jako kdyby se jednoho dne všichni probudili a nalezli celý svět v utrpení či se smrtí v ulicích. Sociální kolaps neboli selhání systému je proces a skutečnou otázkou vlastně je, jak špatně jsme připraveni, než začneme jednat, abychom to změnili.

Popravdě, všechny systémy se mění, a zatímco jsou takové procesy selhání v krátkodobém horizontu velmi negativní záležitostí, je to konečně přirozený důsledek kulturní evoluce. Problémy mohou vést ke kreativitě a kreativita vede k novým řešením, pokud jsme ochotni se posunout dále. V každém případě pojďme nyní, s těmito odhalenými eko-bio-sociálními tlaky společně se základním porozuměním tomu, jak se přechod může krok za krokem uskutečňovat (scénář jedna), hovořit o aktivismu přechodného období. Cílem zde není pouze usnadnit přesun na nový model, ale také pracovat na pomoci těm, kteří v tomto modelu trpí a v podstatě je dát v tomto procesu přechodu na první místo. Lze to udělat vytvořením paralelních systémů, které nepoužívají peníze, ale stále poskytují lidem užitečné služby.

S růstem technologické nezaměstnanosti a s většinou vlád a korporací stále hledící na opačnou stranu tak dlouho, jak jen mohou, se vytvářejí řešení pro zmírnění napětí populace spolu s odstraněním podpory pro stávající systém, což je vítězným cílem. Například využívání vzájemných uvěrových systémů (mutual credit systems) 873 neboli „časových bank“ usnadňuje typ nepeněžních transakcí často založených pouze na práci. Zatímco zdanění těchto transakcí platí pouze v některých zemích, tento systém je zcela schopen obejít peníze (t.j. pro ty, kteří jsou schopní ale chudí) spolu se snížením celkového finančního oběhu (jako prostředek protestu a přechodu).

Vzájemný úvěrový systém (mutual credit system) je forma výměny služeb a výrobků, jež umožňuje ne-peněžní výměnu hodnot, které se použijí na jiné zboží a služby a odstraňuje poměr zboží za zboží 1:1 typický pro jednoduchou výměnu (barter). LETS (Local Exchange Trading System) 874 je dobrým příkladem. Mezi mnoha jinými pozitivy pomáhá bezúročnou, bezinflační formou výměny, kde cena nekolísá, jak se to stává v dnešní době. V případě „časových bank“ je vše ve skutečnosti založeno na předchozí práci jednotlivce. Existuje celá řada variant systémů tohoto typu, a co se týče jejich programování a pružnosti, stávají se více sofistikovanými.

Další taktika, která má podobný efekt, je užití komunitního systému pro sdílení. Například TZM Toronto má síť pro sdílení nářadí, kde v zařízení, jako je knihovna, existují základní nástroje, které může každý použít, jak je potřeba. 875 Jakkoliv se to může zdát nedůležité, je jednoduché si všimnout, jak se tento knihovní koncept může ve společnosti rozšířit i na automobily nebo jiné věci, kde je to využíváno zatím řídce. Opět platí, že by to mohlo pomoci těm, kteří nemají prostředky k přístupu společně s odstraněním tlaku ekonomického systému. Netřeba říkat, že by to bylo přátelštější jak k životnímu prostředí, tak k udržitelnosti.

Podobně vliv metod více tradiční sociální politiky, jako například masové on-line petice a jiné podobné činy, jsou z hlediska efektu méně důležitě, ale jsou stále relevantní pro povědomí. TZM neschvaluje fyzické protesty ve smyslu shromažďování se na parkovišti a křičení na budovy jako efektivní způsob sociální změny, ale také je nezamítá, protože takovéto aktivity mohou do jisté míry přilákat pozornost k dané problematice. Podobně petice se staly v dnešním světě všudypřítomné a společně pracují na ovlivnění politických představitelů tím, že rovněž veřejně zpochybní jejich kompetenci ve sdělovacích prostředcích. Jedná se o další taková vyjádření, která přicházejí až na základě něčí kreativity, odvahy a osobních zájmů.

Nicméně je zde jeden konkrétní návrh politického lobbingu, jenž stojí za zmínku a který je zde už po nějakou dobu. I když to samo o sobě není dlouhodobým řešením, jeho implementace by alespoň mohla zlepšit veřejné zdraví a obecně zamezit chudobě. Název je „garantovaný“ či „nepodmíněný základní příjem“. Jednoduše to znamená, že lidem jsou každý rok dány základní, život podporující prostředky na pokrytí základních životních potřeb bez výjimky. V roce 2013 se aktivistické skupiny ve Švýcarsku velmi těžce snažily implementovat tuto myšlenku. 876

Nyní, když dáme vše stranou, nejdůležitějšími aktivistickými podněty TZM jsou stále vznikající projekty stylu „think-tank“, které doslova pracují tak, aby ukazovaly lepší cestu. R. Buckminster Fuller jednou prohlásil: „Nikdy nemůžeš změnit věci tím, že budeš bojovat s existující realitou. K tomu, aby se něco změnilo, je třeba vypracovat nový model, který udělá existující model zastaralým.“ Toto je rovněž motto TZM pro přechodné období.

Jak bude vyjádřeno v eseji „Stát se hnutím Zeitgeist“, na rozdíl od obecných událostí na zvyšování povědomí, projekty typu „think-tank“, jenž mohou doslova začít budovat nový sociální model jak fyzicky, tak ve svém programování udržitelnosti a efektivity, jsou pravděpodobně tou nejhlubší metodou aktivismu. Digitální revoluce převzala složitost a náročný proces vývoje průmyslového návrhu a poskytla možnost virtuálně reprezentovat většinu praktických myšlenek v zájmu komunikace. Podobně, jako nemusí dnes ještě existovat dříve zmiňovaný Systém pro spolupráci na návrhu, není žádný důvod, proč by dnes nemohl být naprogramován, i když by to představovalo pouze zjednodušený „model“.

Podobně je dalším nápadem Global Redesign Institute, což je makro-industriální rozhraní pro návrh vytvořené, aby umožnilo komukoliv přemýšlet o logice přepracování topografické vrstvy Země. Na konci se rozsah možností virtuální tvorby, o kterých mluví TZM, stává více možným a toto má silný komunikační potenciál. Až tyto změny nastanou, můžeme si představit velkoplošné konference, které se mohou konat v jakémkoliv regionu, ukazující, jak mnohem efektivnější by region mohl být, pokud by byl takový technický systém nebo návrh implementován.

Přechod samostatných zemí

V návaznosti na předchozí si představme poměrně malou zemi s obrovským množstvím přírodních zdrojů (možnou realistickou lokací s bohatými zdroji by mohla být jedna ze zemí v Latinské Americe). Je to v blíže neurčené době v budoucnosti a při technickém pokroku, u kterého nadále pokračuje fenomén vytváření „více za méně“. Výsledkem jsou známé metody průmyslové výroby, jež nyní požadují méně surovin, a to do té míry, že pokud by se dobře organizovaná země bohatá na přírodní zdroje strategicky adaptovala, neexistovala by žádná potřeba exportu a importu v daném regionu. Tato země by v tomto případě mohla stát v kontextu globalizace a mezinárodního vlivu stranou.

Vůdci této země si však této technické skutečnosti nejsou vědomi. Takže jednoho dne se ocitne příbuzný jednoho z vůdců na konferenci TZM, kde se bude mluvit o těchto iniciativách v návrhu a pokrokových výrobních metodách. Tato osoba upozorní vůdce dané země a místní vláda bude informována. Tato hypotetická vláda pravděpodobně jako v ostatních latinskoamerických zemích trpí chudobou, k čemuž většinou dochází kvůli mezinárodnímu obchodu, korupci, zadlužení, problémům s nezaměstnaností a podobně. Tato vláda, nyní osvícená tím, co se naučila, se rozhodne začlenit koncepci lokalizované NLRBE (Natural Law / Resource Based Economy, Ekonomiky založené na přírodních zákonech / zdrojích), jak nejlépe umí.

Chápou, že skutečná NLRBE spolu s celkovým systémem správy zdrojů Země je globální. Uvědomují si však, že tyto změny nenastanou v současném globálním prostředí v blízké budoucnosti a počítají, že s malým množstvím přizpůsobení mohou daný model využít sice v omezeném, ale mocném rozsahu, čímž vyřeší většinu svých materiálních / finančních strastí. Takže země pak uvede své průmyslové metody do souladu, vytvoří domácí systém senzorů a řídící síť pro porozumění svým zdrojům a zachování rovnováhy, plně vstřebá novou průmyslovou schopnost dělat více za méně, také instaluje algoritmy protokolů pro udržitelnost a efektivitu, jež jsou vlastní CDS a pokračuje v rozvinutí nového modelu do plné síly a to doslova zastavením veškerého obchodu s ostatními zeměmi. A jakmile tyto kroky zavede, stane se v daném regionu zcela soběstačnou a stoprocentně udržitelnou zemí.

Po určitém období trvaní tohoto úspěchu začne svět pomalu vidět neuvěřitelné výsledky této bezpeněžní ekonomiky. Populace, jež dříve měla velmi nízké životní standardy, je povznesena do ekonomické hojnosti, kterou svět nikdy nespatřil. V obrovské míře tomu napomohlo, že lidské hodnoty v této zemi spočívají na konzervativním a skromném způsobu života při současné podpoře vyváženého pokroku národa.

Takže s ohledem na tento důkaz proveditelnosti a plodnosti začnou sousedící národy chápat obrovskou hodnotu tohoto nového modelu a rozhodnou se zapojit. Tento proces připojování značně rozšíří síť zdrojů, a čím více se rozšíří, tím více uvidí také ostatní lidé v dalších zemích tuto hodnotu a tím více ji budou žádat a tak dále. Po čase se svět sjednotí.

Zatímco může být tento příklad příliš zjednodušený a také jasně ignorující mezinárodní politické tlaky, které by zajisté způsobily konflikt, čtenář by měl být schopný pochopit, že se stále jedná o možnost. Ve skutečnosti nevíme, co přesně spustí takovouto změnu, ale víme, že zasetí co nejvíce těchto „semen“ možností je spolu s navyšujícími se negativními eko-bio-sociálními tlaky, které se zdají být bez konce, klíčové.