Pod níže uvedeným odkazem naleznete návrh konceptu PŘÍMÉ SYSTÉMOVÉ EKONOMICKÉ DEMOKRACIE (SYSTÉMOVÁ KOMPETENCE) pro jednoduchou a efektivní společenskou správu na libovolné úrovni (od jednotlivce přes komunitu, obec, region, stát, kontinent až po celou Zemi), která by mohla nahradit současnou tradiční politiku na všech úrovních pomocí jednoduchého veřejného hlasování ohledně předložených odborně zpracovaných projektů vstupujících do „soutěže“. Jedná se o technické hledisko. Je to koncept jednoduchého nikoli neznámého principu, pomocí něhož bychom mohli efektivně vyřešit jakýkoli problém, který nás trápí. Jestli tato myšlenka uskuteční, záleží na tom, zda se pro ni sjednotí dostatečné množství lidí a prosadí ji do současného politického prostředí.
Kromě Systémové kompetence existuje ještě takzvaná Činná kompetence. Setkali jsme se s názorem, že Systémová kompetence je totožná či poupravená Činná kompetence. Rád bych zdůraznil, že Systémová kompetence není Činná kompetence. Jedná se o jiný koncept. Pravdou je, že koncept Systémové kompetence byl Činnou kompetencí částečně inspirován. Také byl inspirován myšlenkou přímé demokracie, která se pravděpodobně zrodila ve starověkém Řecku. Dále ovšem obsahuje technologickou část popisující paralelní procesy simultánního řešení problémů. Jedná se tedy o zcela jiný návrh a nelze je mezi sebou zaměňovat.Činná kompetence má podle našeho pohledu jisté nedostatky v algoritmu, který je samozřejmě možné opravit nebo vylepšit. Zásadní ale je, že vylučuje veřejnost při konečném hlasování ohledně jednotlivých projektů (návrhů). To bylo hlavním důvodem, proč byl vytvořen koncept Systémové kompetence, který představuje zcela univerzální adaptabilní systém s přímou účastí veřejnosti na řízení socioekonomických procesů (nevylučuje veřejnost při hlasování).
Předběžný název Systémová kompetence byl vybrán proto, že více odpovídá skutečné podstatě efektivního řízení společnosti vycházející z Teorie systémů, a tudíž respektování kauzality, vzájemné provázanosti a Zákona nutné variety, který je, jak vyplývá z jeho názvu, nutným předpokladem dlouhodobě udržitelné společnosti, což znamená, že přímo souvisí s životaschopnosti systému obecně. Jinými slovy, pokud chceme mít dlouhodobě udržitelný systém (společnost), musíme tento zákon respektovat v co největší možné míře podle našich aktuálních znalostí, dovedností a technických schopností. Neměli bychom tedy vylučovat žádného člověka, aby měl možnost se vyjádřit, protože člověk také patří do systému a je součástí komplexní dynamické zpětné vazby. Jeho pohled na svět vycházející mimo jiné z jeho fyzických a emocionálních potřeb je proto důležitý z hlediska vyhodnocení. Věříme, že člověk zde není proto, aby sloužil nějakému systému, úzké „elitní“ skupině nebo technologiím, ale systém a technologie jsou od toho, aby se jako nástroje efektivně využívaly k udržitelnému rozvoji lidstva beze strachu, chudoby, dluhů, válek a podobně.