Jevonsův paradox

Jevonsův paradox je v ekonomii jev, kdy technologický pokrok přinášející větší technickou efektivitu při využívání určitého zdroje paradoxně zvyšuje spotřebu tohoto zdroje kvůli větší poptávce namísto očekávaného poklesu spotřeby. Přesto vlády a environmentalisté stále všeobecně předpokládají, že zvýšená technická efektivita povede k poklesu využívání zdrojů a přitom ignorují možnost, že se spotřeba paradoxně zvýší.

William Stanley Jevons (1835 – 1882) byl britský ekonom, žijící v době průmyslové revoluce a technologického rozvoje, tedy v době, která znamenala rozmach pro parní stroj, a to díky jeho zdokonalení Jamesem Wattem. Parní stroj byl nyní efektivnější a vykazoval pro svou funkci nižší spotřebu uhlí a dřeva. S rostoucí efektivitou stroje a jeho nižší spotřebou fosilního uhlí se parní stroj stal populárním a začal se komerčně vyrábět. Tehdy Jevons zpozoroval, že technologický pokrok, který přinesl zvýšení efektivity využívání uhlí, vedl k jeho zvýšené spotřebě v celé řadě průmyslových odvětví. S popularitou parního stroje se totiž zvedla i těžba uhlí potřebného k jeho fungování a cena uhlí se tak snížila. Paradox tedy spočívá v tom, že i přesto, že stroj nyní spotřebovával menší množství uhlí, ve výsledku došlo ke zvýšení jeho celkové spotřeby.

Tento paradox ovšem nebere v potaz požadavky současného systému založeného na konkurenci a potřebě neustálého růstu. Skutečnou otázkou je tedy, zda se objeví Jevonsův paradox v nekapitalistické, netržní, post-nedostatkové ekonomice, která není založena na růstu. Samozřejmě že ano, ale velmi omezeně a za specifických podmínek. Objeví se v době přechodu, kdy je brzdící nedostatek překonán zvýšenou technickou efektivitou v dané oblasti, která umožňuje větší produkci směrem k relativní hojnosti.

Pokud máte například ostrov s určitým množstvím populace a polovina lidí strádá v důsledku podvýživy. Za těchto okolností se zvýšení technické efektivity v oblasti produkce potravin logicky promítne do zvýšení spotřeby, která dokáže uspokojit navíc požadavky právě této části populace. V tomto specifickém případě Jevonsův paradox platí po omezenou dobu. Ale samotná myšlenka, že zvýšení technické efektivity zvyšuje poptávku obecně, je samozřejmě směšná. Když vezmeme v úvahu výslovně tržní ekonomiku založenou na cyklické spotřebě a růstu, nemůže to fungovat jinak a Jevonsův paradox je běžným jevem. Pokud společnost díky zvýšené technické efektivitě dokáže udělat něco levnějšího, bude to motivovat více lidí, aby to chtěli využít. Motivuje to ke zvýšené ekonomické aktivitě a k expanzi pro ekonomický zisk. Hráči se jednoduše snaží využít vyšší technickou efektivitu a držet krok, jinak by přišli o svou pozici na trhu. Je to otázka přežití. Takto jednoduše obchod funguje. Cílem marketingu a reklamy je udržovat zvýšenou spotřebu pro zisk.

Kdyby zvýšení technické efektivity neznamenalo zvýšení spotřeby, neměli bychom dnes ekonomický růst a tržní ekonomika by se zhroutila. Je potřeba pochopit, že trhy nenávidí technickou efektivitu, takže jí musí čelit vyšší spotřebou. Jevonsův paradox se v kapitalismu objeví vždy, protože neexistuje žádný podnět pro pravý opak. Je to dynamika v rámci materialistické ne-minimalistické systémové poruchy hodnot a samotné podstaty ekonomického systému založeného na nedostatku a konkurenci. Jinými slovy, jedná se o vedlejší obchodní efekt ve společnosti, která je založená na strategickém využívání zdrojů pro konkurenční zisk, kde každý člověk je nucen prodat něco někomu jinému, aby přežil. V takové společnosti nemůže být nikdy dosaženo rovnováhy vyplývající se zvýšené technické efektivity. Toto je důvod, proč se lidé jako Peter Diamandis, Ray Kurzweil, Jeremy Rifkin obecné mýlí, když mluví o potenciálech budoucnosti ohledně post-nedostatku v rámci současné tržní ekonomiky. Vůbec neberou v úvahu poruchu, která je jí vlastní. Podnikání se nikdy nepřizpůsobí bez ohledu na skutečnost, jak efektivnější se věci stávají. Vždy bude existovat další úroveň vynucené spotřeby.

PT